jak se fotí kozy ...?

No, musím přiznat, že teda fakt dost blbě. 

Jsem přesvědčená, že focení zkrátka nesnáší. Anebo ještě jsem se jim možná nelíbila já.

Vidím kozí obličej, vezmu foťák, "nabiju" a už "nevystřelím". 

Vidím úplně jinou část těla a tu jsem fakt vidět nechtěla.

Takže nafotit kozy na farmě u mojí kamarádky Báry byl docela kumšt.

Jinak to byla ale opravdu krásná neděle. 

Všechna zvířata jsem nenafotila, páč bych tady musela vytvořit opravdu dlouhý seriál

 a jeden Dallas myslím stačil.

A toto je Othello.

Měla jsem tu čest ještě bezejmenného kohouta pojmenovat. 

Jinak tato vpravdě tvůrčí činnost náleží pouze rodinným příslušníkům, třem dětem a rodičům.

Na farmě se pojmenovávají zvířata, která na pekáč nepůjdou, takže rozhodnutí na pokřtění někdy padne až v dospělosti zvířete, zkrátka až si to zaslouží.

Neměla jsem pro jméno kohouta žádný zvláštní důvod. Jako žárlivý nevypadal.

Na farmě je ale už Romeo a Julie, králíci, tak jsem si řekla proč v Shakespearovi nepokračovat.

Takže krásný Othello.

A toto zvíře jsem si nechala na závěr.

Nemá naštěstí jméno, páč zvíře se jménem bych asi nepozřela.

Vlastně nějaké jméno má.

Jmenuje se kohout na víně a byl moc dobrý.

Prý to nakonec nebyl úplně typický kohout na víně, ale jelikož jsem ho nikdy nejedla, 

nevím, jak má chutnat. 

A tady končí moje malá exkurze na farmě. 

Jelikož na farmu se opravdu jezdí s dětmi, bylo nutné již obstarat i hezké cedulky s popisem zvířat.

Já tedy nemám k farmaření naprosto vůbec žádný vztah a ani potom netoužím. 

Musí proto být nadšení a to na této farmě je. 

Příští týden bude zavážka nových housat, kachen a krůt, ale to až možná někdy příště.

Až zase bude důvod, jako třeba tady - můj neúspěch při dojení Elišky.