o beránkovi ...

No, tradice velí, že člověk musí mít na Velikonoce či Velkú noc něco nového na sebe, aby ho beránek nepokakal.

Mně se to vlastně stejně stane, páč já oblíkla kuchyň a ne sebe.

Už jsem se zde na blogu - velká noc zmiňovala, že velikonoce nemám ráda, ale když byly děti malé, zdobili jsme vajíčka, dělali výzdobu a vždy jsem jim koupila něco nového na sebe. 

Zkrátka jsem se překonala.

Ale už nemusím, takže přiznávám, že tyto svátky vypouštím.

To, že máme tentokrát na velikonoce něco nového, je vlastně velká náhoda.

Jutový košík jsem obdivovala minulou neděli u mojí kamarádky Báry a foto jsem dávala i do příspěvku o farmě.

Zamilovala jsem se do něj, a když mi Bára v pátek volala, že jede okolo toho úžasného krámku a že košík koupí, teda sadu dvou, měla jsem radost.

A ještě objevila ve stejném krámku další moji touhu nutnou k zahradnímu stolování, takže opravdu velikonoční úkol mám splněn, aniž bych o to usilovala.

Vše zakoupeno v malém  rozkošném krámečku za městem, který hned upoutá na první pohled.

zdroj facebook

A já od Báry dostala ještě navíc dárek, aby mě nepokakal beránek. Nejen ten nákup.

Srdíčko.

Já sice svátky ignoruji, ale to neznamená, že nemohu znovu popřát vám všem.

Hezké svátky.