už dlouho nebylo

Dnes pro zasmání. Něco mi poslala Jiřinka pod názvem srandičky a něco jsem posbírala já. Ta úvodní zpráva není tedy u mě dnes aktuální, ale pobavila mě. 

I takové dny jsou.

Tak snad vás dnes náš "kolektiv" pobaví.

Mějte den s úsměvem a třeba vám pomůže i toto malé ranní rozptýlení.

P.S. Hodně kočičích vtipů je ze života, vlastně skoro všechny. Znám to i se Sárou, téma klávesnice, co to vaříš, toaleťák, co to máš k jídlu, co furt děláš a další je u nás na denním pořádku.

láká ke hře

Teď, jak se nestýkáme, ani nevím, s čím si děti hrají. Jak ráda bych si hrála s nimi. Ani jsem nevěděla, na čem teď Lolinka ujíždí. 

Dostala jsem od dcery tip na dárek k narozeninám. 

Lola je má sice až v dubnu, ale je nás hodně, takže už nakupuju, ostatně v tuto dobu každý rok. Ani jsem nevěděla, že tuhle úžasnou řadu Lolinka má a přiznám se, že i mě láká ke hře. 

No ještě si budu muset počkat. Dárek jsem vybírala sama a jediný příkaz zněl: hlavně tam musí být koně a ne třeba husy. Mě zaujala vyjížďka na ponících. 

Já jsem nakoupila tady, ale najdete i jinde. Jen tady to měli při srovnávání cen o něco levnější.

Tak dnes vám malinko představím Krásnou vyjížďku na ponících. Už dlouho jsem sem nedávala žádné tipy na dárky, před Vánoci jsem to nějak nestíhala, tak po dlouhé době teď. 

Není to samozřejmě rozbaleno, tak jen foto krabice.

A aby to nebylo dnes jen o hraní, ještě jeden nákup. Už vloni dostal můj muž nový počítač, a tak se z naší galerie, tělocvičny, příležitostné ložnice pro hosty, místa Sárinčina hraní ještě stalo počítačovým místem. 

Minulý týden se mi povedlo mého muže přemluvit ke koupi nové židle. 

Sedí totiž u počítače dýl než já a sleduje filmy, pořady, včera skoro celou inauguraci Bidena, tak jsem chtěla, aby měl pohodlí. V pondělí dorazila tato prý ředitelská židle, která je ještě ke všemu houpací. Můj muž je z ní nadšený a já říkám: no vidíš, už jsi ji mohl mít dávno. 

Na závěr přidávám Sáru, která jen zdánlivě nesouvisí s tématem. 

Chodí se mnou ráno do tělocvičny cvičit. A když jsem docvičila a znovu se vrátila s foťákem, měla výraz: 

co tady ještě děláš? už nebudeš cvičit, ne? běž pracovat...

Obě vám dnes všem přejeme pohodový a klidný den ve zdraví.

vše je jinak a pozvánka do podzemí

Při přípravě příspěvku jepičí život, kdy jsem se hrabala v roce 2019 a hledala vaše zajímavé komentáře, jsem si s plnou vahou uvědomila, jak byl rok 2019 moc odlišný od toho, co teď prožíváme a prožívali jsme celý minulý rok.

Teprve při čtení příspěvků 2019 a srovnání jsem si plně uvědomila tu změnu. 

Ne, že bych to do té doby nevnímala, ale brala jsem to tak, jak to je. Ta krásná témata, kterými jsme se mohli zabývat a zabývali. 

Divadla, koncerty, výstavy, řešení problémů a témat, která se teď zdají tak nedůležitá, kdy se nám životy prolíná stále stejné téma. Uvědomila jsem si, jak důležité bylo rozhodnutí v září založit vlastní internetový magazín, pro který mohu psát svobodně, článků, kolik chci a ne v omezeném počtu kvůli nastavenému honoráři. Teď nemám žádný honorář, píšu zdarma a jsem ráda, že jsem z deníku odešla. Ale nebýt našeho magazínu nevím, čím bych se zabývala. Já prostě práci potřebuji k životu. Teď teda píšu každý den a někdy hodně vzhledem k neustále přicházejícím změnám. Včera čtyři články, takže na psaní na blog už mi nezbyla energie a ani žádné téma v hlavě.

Dnes jsem si pro vás pro zpestření připravila prohlídku mělnickým podzemím. Samozřejmě online. Všichni se teď snaží zpestřit život nám všem aspoň tímto způsobem, když to jinak nejde. Já jsem v podzemí nikdy nebyla a ani si ho nikdy neprojdu. Před nehodou jsem to nějak nestihla a po nehodě to prostě nedám.

Tento článek vyjde na Kanál eM teprve zítra a já ho dnes dávám s předstihem spolu s komentovanou prohlídkou podzemí z nedostatku jiných hezkých témat.

Jo ta úvodní fotka je vzpomínka na minulý týden. Už u nás na zahradě dávno taková krása není.

Mějte pěkný den a snad se vám prohlídka bude líbit.

Pojďme se projít mělnickým podzemím!

Marta Dušková

Turistické informační centrum Mělník je v současné době samozřejmě zavřené a spolu s ním i mělnické podzemí s unikátní středověkou studnou.

Turistické informační centrum však připravilo již na jaře 2020 v době jarní karantény komentovanou virtuální prohlídku podzemí. Můžete se tedy pohodlně usadit v obýváku a na prohlídku se vydat hned, než bude zase možné absolvovat procházku částí mělnického podzemí osobně.

Město Mělník nechalo zmapovat podzemí před více než patnácti lety a zjistilo se, že není možné vytvořit podzemní okruh a propojit celé podzemí, protože většina sklepení je oddělena skálou.

Podzemí začalo vznikat už ve 13. století a názory na jeho vybudování se liší. Existuje několik teorií. Podzemí bylo zdrojem kamene, ze kterého se stavěly ve městě domy. Vždy se část vyrubala, a když se něco zbouralo, tak se do díry nahrnula suť a kutalo se o kus dál. Některá sklepení jsou dodnes plná suti. Další teorie hovoří o možné obraně před válečným rabováním a tažením. Lidé se zde pravděpodobně ukrývali. Jiný názor nabízí možnost úkrytu před požáry. Ve městě často hořelo, domy měly slaměné a dřevěné střechy. Anebo podzemí posledních tři sta let sloužilo k uskladnění vína, ale k tomu se dalo využít pouze první patro, podzemí má patra tři.

Stav některých sklepení dotvrzuje, že posledních dvě stě let bylo využíváno jako velká popelnice. Většina podzemí je plná odpadků, suti a popela. Majitelé měli díru ve dvoře, a aniž měli tušení, kam vlastně vede, sypali tam odpad, který nešel spálit v kamnech. Viděli, jak odpad v díře mizí a netušili, že končí v podzemí. V posledních deseti letech někteří majitelé za vynaložení nemalých finančních prostředků čistí sklepení od odpadu a tím umožňují veřejnosti nahlédnout částečně do tajemství minulosti.

nákupy on line

Na tenhle příspěvek se chystám už dlouho. Kdo mě sleduje déle, ví, že už víc než deset let nakupuji vše on line. A když říkám vše, myslím vše od hraček, knih, oblečení, přes nábytek, myčku, pračku, vysavač...

Jediné, co nám tady chybělo, byla dovážka potravin. Už víc než čtyři roky jsem sledovala všechny on line dodavatele, kdy už konečně budou dovážet k nám.

Na jaře s karanténou přišlo nejdříve Tesco, mělo jen velmi malou zásobu zboží, jen trvanlivé, ale byl problém vůbec objednat, protože v karanténě objednávali i ti, co by to normálně asi nedělali.

Na jaře jsem to tedy vzdala k lítosti mého muže, protože potraviny nakupuje on a už se těšil, že se toho zbaví, páč přes internet nakupuju zásadně jen já.

Na podzim přišel košík.cz, sice měl také jen trvanlivé zboží, ale velký výběr a přece jen to mému muži pomohlo. Radost z on line nákupů potravin však netrvala dlouho. Dvě objednávky nám byly doručeny v pořádku a tím radost skončila. Další tři objednávky po nedoručení po třech dnech čekání jsem musela zrušit a nelíbilo se mi ani to jednání.

"My dodání neovlivníme, volejte dopravci". 

Proč bych měla já řešit dopravce, když obchod mi nabídl volný termín doručení a zodpovídá tedy za to on. Navíc dopravci se buď nedalo dovolat anebo mě odbyl s tím, že toho mají hodně a nemůže mi říct, kdy to doručí.

Po třetí objednávce po několika dnech čekání jsme to už vzdali a teprve po té si můj muž načetl recenze, které hlásily stejné zkušenosti s výzvou pryč od košíku.

Vrátila jsem se tedy opět k Tescu někdy v listopadu a k naší velké radosti od prosince už zaváží úplně všechno, včas s příjemným řidičem a vše v pořádku. Pokud něco není, zboží podle objednávky připravují v den dovážky, což bývá občas jedna položka, dozvím se to hned ráno před dodáním, občas mám některé položky nahrazeny, ale tak jedna dvě, které mohu odmítnout. Zatím se to nikdy nestalo, protože náhrada za vyprodané zboží je vždy adekvátní. 

Můj muž má velkou radost, že nemusí v marketech trávit při velkých nákupech dvě hodiny. 

Minulý týden jsme se fakt nasmáli. Jak si člověk rychle zvykne na to dobré a zapomene.

Můj muž si vzdychne: ježíš, dnes přijede Tesco, viď?! Panebože zas to vynášet domů z auta. 

Musím podotknout, že většinou mu to řidič donese až ke dveřím domu (jen jeden, který nejezdí tak často, nám píše hned ráno sms, že kvůli covidu, to donese jen k vratům atd.). Já mezitím hlídám Sáru, aby ji náhodou nenapadlo při otevřených vrátkách do zahrady utéct na ulici.

Po tomto povzdechu jsme se začali oba smát. Vždyť vynášet to musel vždy, a ještě k tomu nakoupit, sám naložit a vyložit z auta...

Můj muž mi vysvětluje: to máš jako s myčkou. Jakou radost jsme měli z první před lety, že už nemusíme mýt a utírat nádobí, ale za chvíli se nikomu ani dětem už nechtělo uklízet ani z myčky.

Jediná nevýhoda tohoto nakupování je, že si u čerstvých květin nemůžu vybrat barvu😁

Včera dorazily žluté tulipány, které bych si sama nekoupila. Žlutou moc nemiluju a nevím proč.

Jo a košík.cz k nám pořád čerstvé potraviny nedováží a nemám zprávy, jestli došlo k nějakému zlepšení. Já mám za zrušené objednávky jako omluvu u nich už 600 korun nebo kolik jako slevu na nákup, které se mi díky jejich službám nepovedlo uplatnit a už to ani nemíním zkoušet.

Nakonec ty žluté tulipány vedle těch sytě růžových, které koupil můj muž v pátek při cestě z Prahy, vypadají hezky, tak co bych chtěla, že jo.

Pohodový vstup do nového týdne přeji všem.

P.S. Jo ty vykukující poupata jsou ze zahrady. Nevím, jestli rozkvetou. Jo a vidíte správně. Vzadu kouká krabice esíček, taky jsem ji mohla uklidit, že jo?

jak jde čas

aneb náš život se Sárou. Malá retrospektiva. Dnes trochu vzpomínkový příspěvek, jak nám to koťátko roste a přináší radost do života. I když přiznávám, že na Justýnku pořád často myslím a ještě pořád mám v sobě občas smutek.

Tenhle malý tvoreček k nám dorazil v neděli 16. srpna. Ještě že píšu blog, jinak bych to nevěděla, ale první článek o Sáře je z 17. srpna. A první fotografie. Úplně jsem zapomněla, jak malé to miminko bylo.

Dnes je to více méně jen o fotografiích. 

Je to výběr, páč by to bylo moc dlouhý. 

Vlastně je to reportáž ze Sářina života možná jen pro mě a 6. ledna jí bylo 7 měsíců.

Příběh o tom, co Sára vyvádí, jak mi málem zvedá zvonící telefon, až někdy příště.

Mějte pohodovou neděli.

P.S. Kdo máte zájem si přečíst minulé storky se Sárou, všechny najdete pod štítkem mazlíčci. V té retrospektivě si můžete všimnout, jak s proměnou miminka v batole a později puberťáka klesá počet snímků. No teď už ani chvíli nepostojí. A přiznávám, kochala jsem se fotkami.

úterý 18. srpna

čtvrtek 20. srpna

Děti na prázdninách a samozřejmě miminko.

neděle 23. srpna

čtvrtek 27. srpna

středa 2. září 

sobota 12. září

pátek 30. října

sobota 7. listopadu

sobota 14 listopad

pátek 27. listopadu

sobota 12. prosince

sobota 26. prosince

neděle 3. ledna

sobota 9. ledna