pátek 23. března 2018

kouzlo opravdové minulosti


Při čtení komentáře Stáni pod mým minulým příspěvkem o hrníčku z jejího dětství jsem si uvědomila, že mám pár pokladů po mém tátovi, který sbíral staré věci. Pokladů mám víc, některé jsem nakoupila v různých bazarech a antikách, ale ty už na blogu byly, když jsem se s úlovkem chlubila.
Nikdy jsem ale neukázala věci, které mají pro mě velkou osobní hodnotu a které jsem nekoupila. Pravděpodobně ji mají i objektivně, ale to mě moc nezajímá, protože bych je nikdy neprodala.
Nikdo je však neviděl kromě pár návštěv, které si všimly. 
Vlastně ani těch všímavých návštěv moc nebylo. 
Ne že bych ty věci skrývala, ale nemám je nikde na piedestalu, kde by okamžitě bouchly do očí. Mám je v otevřených poličkách v kuchyňské lince a kromě starého hmoždíře žádné nepoužívám. 
A protože jsou ke kochání, rozhodla jsem se, že si zaslouží trochu vytáhnout na světlo, aby se mohl pokochat i někdo jiný.
Ten dřevěný mlýnek si pamatuji, že jej taťka používal každý den. Ne kafe se na něm nemlelo. Táta choval cizokrajné ptactvo a papoušky a na tom mlýnku jim mlel snídani z dětských piškotů, vajíček vařených na tvrdo, medu a nevím, z čeho ještě. Jako děti jsme ochutnávaly a chutnalo, dnes už bych to nepozřela. Hrníčky jsou pravděpodobně staré nějakých sedmdesát možná i víc let.
Jen ty dózy fotím na místě bez ohledu na kvalitu fotografie. Nechci s nimi moc hýbat.
Jo a omlouvám se. Teprve na fotkách jsem zjistila nepěknou památku na mouchy z léta. Normálně pouze hrníčky otírám od prachu a myla jsem je snad před rokem, teprve na fotkách jsem si všimla, že potřebují umýt.
Už jsem ale nechtěla fotit znovu už naaranžované a znovu schované :-) 
Snad nezkazí dojem.
Takže dnes premiéra. Malá virtuální výstavka. A na chvíli skončím s návraty do minulosti. 
Zítra snad zase současnost.

P.S. Ještě malá vtipná poznámka. Já psala o nevšímavých návštěvách. Když jsem teď uklízela mlýnek, zeptal se mě můj muž, kde se vzal a kde jej máme. Vidím, že ani sami obyvatelé nevědí.







14 komentářů:

  1. Martinko,
    krásné vzpomínkové poklady z minulosti máš :-)
    Já jich doma mám také pár!
    Mému srdci nejblíž je džbán také s modrými třešněmi, po mé milované babičce.
    Nemám ho vystavený, ani nevím proč vlastně leží v krabici :-o
    Mám i podobný mlýnek hmoždíř,...
    Ne , že bych vědomě schraňovala věci, ale líbí se mi kouzlo starých časů :-)
    Už jako malá holka jsem toužila najít poklad na půdě ;-)
    Bohužel málo takových věcí se u nás v rodině dochovalo od našich předků :-(
    Krásný jarní víkend!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, ani já nejedu vědomě. Ale některých věcí se zbavit prostě nemůžu. A i já toužila v dětství najít poklad a vlastně to mám tak pořád :-) I tobě pohodový a krásný víkend.

      Vymazat
  2. Marti, také mám pár kousků, které bych nedala ani za nic a lituji, že jsem jich neuschovala víc (třeba po mém dědovi). Mám stejný mlýnek, ale už nemele, mám staré váhy i se závažím, křehkou soupravu mísy s miskami na kompoty. Tu mám ve vitríně, ráda bych ji používala, protože je nádherná, ale bojím se, že bychom ji mohli porozbíjet a já si ji moc cením.
    Takže naprosto chápu tento vztah.
    Krásné dny.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  3. Těší mne, že jsem tě inspirovala a i já se mohla pokochat tvými poklady. Mám taky ještě pár takových věcí - hlavně na chalupě. Některé jsou objektivně vzato možná i ošklivé, ale pojí se s nimi vzpomínky (hezké) a kvůli těm je právě pořád ještě používám. Třeba ještě některou další časem zvěčním na blogu jakot y :-)
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, zvěčni. Ráda se pokochám. Ale neznám žádné ošklivé věci, takové nejsou. Záleží jen na nás, jaký k nim máme vztah a stačí, když jsou krásné pro nás, ostatní není důležité. Měj krásný víkend.

      Vymazat
  4. Já jsem se pokochala náramně!! Děkuji :-). To je přesně můj šálek čaje ;-). Opravdové poklady! Krásný večer přeji. ZaZa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já moc děkuji za komentář. Přeji hezký večer a pohodový víkend.

      Vymazat
  5. Hrnečky jsou překrásné. Tomu říkám poklad minulosti. Pár takových věciček také mám, jen mě mrzí, že jsem toho po babičkách nezachránila víc. Ale ten mosazný moždíř máme stejný:-).
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Henrietko, i já to tak beru. Poklad minulosti, a proto je nepoužívám :-) Pouze ten mosazný hmoždíř, páč ten rozhodně rozbít nemůžu. Rozbíjím v něm ořechy. Hezký víkend.

      Vymazat
  6. Hrnečky ve mně vyvolaly vzpomínku na dětství. Podobné jsme měli doma, ale bohužel se žádný nedochoval. Před pár lety jsem si jeden hrníček s třešněmi koupila a ráo z něho piji čaj. Jinak mám také poklady po mamince i babičce, některé jsou v krabici, protože na ně bohužel nemám místo. Ale používám několik starých talířků. Mám i krásnou mísu po babičce, na kterou dávala buchty. Tu raději nepoužívám, abych ji nerozbila. Tak mě napadá, že bych ty poklady mohla jednou nafotit. Přeji hezký víkend. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, určitě nafoť. Mě to napadlo až díky Stáně. Pěkný víkend.

      Vymazat
  7. Marti, krásné kousky, krásný příspěvek! Asi každé z nás má pár pokladu a v nich ukryté vzpomínky na dětství a na milované bytosti, které už dávno nejsou s námi.
    Měj se moc hezky a hýčkej si své poklady.
    Helena

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.