pátek 24. listopadu 2017

věci (ne)samozřejmé


Některé věci se mi zdály vždycky naprosto samozřejmé, takže mě překvapí, že je nutné vůbec o tom psát. Jsem ale tolerantní a shovívavá, každý to máme jinak, každý píšeme jiný životní příběh. 
Zřejmě tedy tak samozřejmé nejsou.
Článek se jmenuje Tříleté dítě by mělo mít doma nejméně dvě povinnosti. Já bych tomu asi neříkala povinnosti, ale pustit děti ke všemu a zapojit je do chodu domácnosti mnohem dřív než ve třech letech. Někdy je to oprus a likvidace škod do noci, ale ta radost v dětských očích, když mohou pomáhat a podílet se na chodu domácnosti, stojí za to. Navíc v tomto věku usilovně pomáhat chtějí, nikdy potom už to pravděpodobně tak nebude, takže největší chyba je odhánět je a tvrdit, že jsou na to malé. Děti nejsou na nic malé.
Naše tři děti vařily se mnou i knedlíky a vytvářely si svoje vlastní mrňavé knedlíčky a pak je s chutí snědly, i když si myslím, že byly dost tuhé, jak je poctivě hnětly ručičkami, a jíst se moc nedaly. 
Když jsem vyráběla domácí nudle, u mlýnku se střídaly a zpracovávaly i těsto a to už většinou od dvou let a po celém bytě byla mouka. Prostě jakmile uměly stát a chodit, brala jsem je ke všemu. Utíraly a uklízely nádobí a já, až jsem je uložila do postýlek, jsem uklízela po nich vše na své místo. Nechala jsem je i utírat prach a spoustu dalších věcí, které dělaly s radostí, a pak jsem potají uklízela vše znovu.
Moje dcera to má stejně, a tak když přijdu hlídat, dvouleté dítě mi ukáže, kde má oblečení, kde jsou ponožky, kde jsou pleny, kde jsou příbory, a je to z toho důvodu, že pomáhá nakládat myčku a uklízet vyžehlené prádlo. 
Přestěhovali se do nového velkého bytu, takže jsem zpočátku vůbec netušila, kde co je a ani jsem nebyla schopná si to do dalšího hlídání zapamatovat. Není to ale potřeba. Alánek vše ví.
Čtyřletá Lola ta už si každé ráno samozřejmě oblečení i sama vybere a obleče se a skoro vždy je nádherně "vystajlovaná". Ano, je to víc práce. Je jednodušší poslat děti hrát si.
A starší vnoučata osmiletá a šestiletý dokáží i u nás se postarat sami o sebe, jen je člověk musí nechat. Babi, já jsem zapomněla, kde máš chleba. Už jsem si vzala z lednice máslo a šunku.
Tohle mám ráda, to mě těší.
Děti si připadají svobodně a ne jako na návštěvě, když kolem nich nechodím a neustále nepodstrojuji.
A abych se tady nevytahovala jen se svojí úžasnou rodinou, článek mě přinutil se zamyslet a prozkoumat z tohoto pohledu i svoje okolí. Normálně to fakt nesleduji. Mám kolem sebe většinou mladé přátele a známé, některé mladší než moje děti, a všude je to stejné jako u nás, viď Báro. 
Děti se všude podílejí na chodu domácnosti a plnohodnotně se účastní společného života.

Tady budu citovat z výše uvedeného článku psychologa, páč věty jsou dle mého pravdivé a to shrnutí se mi líbí:
Aby byly děti spokojené:
- potřebují zažít hlad, žízeň, zimu, námahu
- potřebují nemít
- a těšit se, jaké to bude, až to mít budou
- potřebují nedostat věci hned
- ... a některé nedostat vůbec
- a hlavně, hlavně musejí mít doma povinností

Samozřejmě, jak děti rostou, už se z těch původně radostí stávají opravdu otravné povinnosti, které začnou převážně v pubertě dělat s nechutí.
Moje tři dospělé děti mi teprve nedávno prozradily, jak se uplácely dárky jako obyčejnou propiskou, jen aby ten druhý vzal službu ten den na sebe - mytí nádobí, utírání nádobí apod. Až byla myčka, bylo to stejné, ani to se nechtělo nikomu špinavé nádobí nakládat.
Ale to bylo v pořádku. 
Byla jsem kdysi naprosto stejně líná jako oni a to k tomu věku patří. 

18 komentářů:

  1. Plně souhlasím.-)u nás to bylo...je...také tak:-)Moc mě potěšilo,když mi nevěsta řekla,že jsem syna dobře vychovala,že se nebojí i ,,ženských "prací a poradí si.Horší to je s dceřiným manželem:-)tam vše za kluky dělala maminka a je to v některých okamžicích hodně znát:-( Naše ,,malé" kluky do všeho zapojujeme od té doby co se začli batolit a je fajn,že umí :-)Krásné a pohodové dny přeji:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věruško, díky za komentář. Náš syn je taky naprosto samostatná jednotka, vypere si, vyžehlí i košile a uvaří dobrý oběd i pro celý regiment, když se nás sejde víc. Ostatně stejně jako jeho táta :-). Hezký víkend.

      Vymazat
  2. U nás je největší pracant sedmiletá Adélka. Než se večer vrátím domů tak mám vyluxovaný a vytřený celý byt. A výhodou je, že v sedmi letech už to po ní nemusím potají v noci předělávat :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, Adélka je úžasný a věřím, že v tomto věku už po ní nic nepředěláváš :-)

      Vymazat
  3. U nás to bylo a je podobné. Myslím si, že každý vychovává svoje děti, tak jak rodiče vychovávali jeho. I když já slovo vychovávat neměla moc ráda. Vždy jsem říkala, že jsem děti nevychovávala, že jsem s nimi jen žila.
    A děkuji za odkaz na stránky, které jsem neznala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věruško, no nejsem si jistá, jestli žijeme se svými dětmi (souhlasím, vychovávali jsme se navzájem, já je a oni mě) podle toho, jak jsme byli vychováni. Já mám zkušenost, že někdy je to úplně jinak. Naopak některé věci děláme jinak, protože nám to přijde správnější a nejvíc se vychovává příkladem. Hezký víkend.

      Vymazat
  4. Tak to tady v komentářích čtu a připadá mi, že moje děti všechny už přešli věkem, kdy chtěli pomáhat. Teď už je jen nutím a ony mi odmlouvají :-)
    A nebo když pomáhat chtějí, tak se u toho servou, protže Káča Sebíka vždycky předběhne i když úkol dávám jemu a pak je zle a vždy slzy.
    Na to bych potřebovala psychologa já :-D
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, já tě uklidním. Toto později samozřejmě u nás bylo taky, ale neboj ono to tam zůstane, myslím to správné. Taky byly někdy na zabití, praly se a hádaly, pomáhaly z donucení a dnes jsou z nich kamarádi, kteří se scházejí pravidelně spolu a jdou do hospody jen sami tři, aby si popovídaly, pomáhají si a jsou neustále ve spojení každý den. To bude dobré, hlavu vzhůru. Hezký víkend.

      Vymazat
  5. Správny prístup ... U nás je takto vychovaný syn ... už od malička chodil "pracovať" s tatkom ... vždy sa vedel o seba postarať, dnes je z neho mladý muž, ktorý si sám zariadil byt vie navariť, upratať, oprať. S dcérou je to trochu horšie ... Od malička bola chorľavá, a ako sa hovorí, "ťažko sa chovala" To sa odrazilo aj na mojom prístupe k nej ... šetrila som ju ... Dnes sa už osamostatnila, má svoju domácnosť a stará sa. Ide to síce ťažšie, mnoho krát riešime problémy cez telefón, ale lepší sa to ... :)
    Marti, prajem pekný víkend ... L-

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Laury, pokud volá, tak je dobře. I já volám svým dětem o radu, nejen oni mě. Nevnímám to negativně, navíc jsou tam objektivní příčiny. Měj se krásně a pohodový víkend.

      Vymazat
  6. Článek jsem četla taky a přišel mi velmi sympatický a rozumný - vlastně stejně jako tobě.
    Hezký večer

    OdpovědětVymazat
  7. Tvoje povídání je pravdivé a je hlavně ze života, psané životem, vyzkoušené.
    Já patřím ke generaci, kdy se muselo doma fakt makat, dětství to skutečně nebylo a spousta povinností, kdy jsem byla mladá stará, nikoliv dítě.
    Jsem vyznavačem zlaté střední, aby bylo vše vyvážené, od každého úměrně. Protože hrotit to na obě strany je malér, buď vyroste velké dítě, kterému přes míru povinností uteče dětství a nebo je to lempl líný, který nemusí a nemusel nic.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mluvíš mi z duše. Byla jsem nejstarší a naši stavěli dům a já jsem měla u sebe neustále jako koule u nohy dva mladší sourozence. Nemohla jsem bez nich ani ven a to nemluvím o dalších povinnostech. Proto toto u nás nikdy nebylo. Hlídání na chviličku, ale jinak svoboda. Sama jsem to zažila, takže naše děti toto neprožívaly. Tady platí víc než jinde, všeho s mírou.

      Vymazat
  8. Tak jsem si také vzpomněla :o)). Snad ve výchově vše proběhlo jak mělo, protože naši kluci se ženských prací nebojí, pomáhají (to odkoukali od taťky:o)...) a dokáží se postarat nejenom sami o sebe, ale i ve své rodině. Za to jsem ráda. A já se dneska na ně také obracím s prosbami o radu - hlavně co se týká počítače, chytrého telefonu, chytré televize :o)))). Také mne těší, že se dokáží semknout i dnes pokud jeden z nich řeší nějaký problém, podat si pomocnou ruku, probrat to třeba i u toho pivka - prostě Chlapi sobě.
    Marti, hezké téma a měj pěkný den.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, přesně, obracím se na ně, když si nevím rady s novým programem, aplikací apod., nakonec máme v rodině úspěšného programátora :-) Děkuji a přeji ti hezký víkend.

      Vymazat
  9. Pěkný den Marti, Marka Hermana mám také moc ráda a téměř se vším, co jsem od něj četla, souhlasím. Než se Čmeláček narodila a zpočátku poté, jsem o výchově hodně četla, zpočátku se mi hodně líbil přístup Nevýchovy, několik postřehů jsem s radostí přijala... snažím se nemoralizovat a přemýšlet nad tím, co směrem k Čmeldovi vysílám (především, když se dostanu do vrtule :-))... nicméně přesně k těm stejným bodům jsem se postupem času dostala po pár letech s dítkem také, aniž bych tušila, že něco takového pro nás pan Herman shrnul... :) Před několika měsíci jsem tento článek sdílela na svém facebooku a překvapilo mě, že jsem zaznamenala dost negativních reakcí od svého okolí...
    Mějte pěkné dny, zdraví Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobré ráno Peťko, nejlepší je zdravý selský rozum. Dřív jsme vlastně nic jiného ani neměli. Nebyl internet a jedinou knihu o výchově, kterou jsem tenkrát přečetla ještě těhotná, byla od známého psychologa Zdeňka Matějčka. Mně nevadí nesouhlasné komentáře, každý to máme jinak, ale velmi negativní ano, doufám, že to tak u vás nebylo. Přeji krásný advent.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.