čtvrtek 20. února 2020

trochu děsivý zážitek


Jak pro koho asi. Je to přirozený řád světa, ale ani tohle racionální vysvětlení, kterým jsem se snažila přesvědčit sama sebe, mi ráno fakt nepomohlo.
Já vím, je to přirozené a v přírodě se to děje pořád. 
Přiznávám, že jsem možná v některých situacích dost útlocitná.
Tak se s vámi podělím o svůj včerejší ranní zážitek. Nebojte, bude bez fotek, ty jsem fakt naštěstí nestihla a byla jsem tak opařená a stála jako sloup, že by mě to ani nenapadlo.
Vyšla jsem ještě za tmy na zahradu a najednou přeletí nad naší zahradou velmi nízko tak ve výšce tří čtyř metrů dva ptáci, celkem velcí, žádná drobotina, jeden větší, jeden menší. 
Rychle přeletí s neobvyklým řevem, tak nezvyklým pro moje tichá rána, nad plotem na sousedovu zahradu.
Letí tak rychle, že si nestačím ve tmě všimnout, jestli je jeden z nich dravec či nikoliv, nicméně hned je jasné, že se jedná o boj. 
Nejdříve se naivně konejším, že jde třeba jen o drsnější námluvy. 
Je to nesmysl, já vím, na to je příliš brzo ráno.
Posléze si uvědomím, že jsem nahodilým, bez toho bych se teda obešla, svědkem zřejmě boje o život.
Menší se ve vzduchu otočí a velký jej opět pronásleduje. 
Oba letí rychle zpět nad naší zahradou a ztratí se mi z dohledu. 
Za okamžik z dálky slyším zoufalý křik a pláč, při kterém stydne krev v žilách.
Pak nastane naprosté hrobové ticho, které nepřeruší nic. 
Jen moje naivní myšlenka na to, že jsem měla něco udělat, nějak pomoct. 
Pro mě je to naprosto děsivé.
Tak sakra, námluvy to asi nebyly.
Na zpěv ptáků je ještě brzo a zrovna jak na potvoru neprojede po blízké jinak celkem frekventované silnici ani žádné auto, které by narušilo tu hroznou chvíli.
Tenhle zážitek jen tak nezapomenu.
Jo, jsem příliš citlivá, i když životem jsem neprocházela a neprocházím zrovna růžově a myslím si, že v jiných situacích jsem celkem tvrdá a jen tak něco mě nezlomí, ale to se musí týkat mě samotné, nikoliv mého okolí. 
I můj muž, když mu vypravím, co se mi ráno stalo, podotkne, 
no, to máš děsný zážitek.
Pro lepší den přidávám v úvodu tulipány, které konečně máme letos poprvé doma.
A doufám, že budu nadále prožívat jen svoje standardní rána a ptáci budou řvát jen proto, že už mají zase prázdná krmítka.



14 komentářů:

  1. Hmm, to je opravdu zážitek, který se do člověka zabodne. Ovšem v té přírodě to tak je.
    Taky by mne to ale rozhodilo a něčím bych se musela odreagovat.
    Tak klidný den, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Marti, vykolejený musí být snad každý, kdo má v sobě kousek citu! Nedivím se ti a rozumím tomu. Krásné tulipány ����

    OdpovědětVymazat
  3. Opravdu děsivý zážitek, také by to ve mně zůstalo. Kdysi nad naším kuchyňským oknem hnízdily jiřičky. Rok co rok se do hnízda vracely. Ovšem jednou jsem zahlédla, jak jednu z páru pronásleduje nějaký dravec. Ten rok už mladé nevyvedly a jiné už nikdy do hnízda nepřilétly.
    Tulipány jsou krásné, ať Tě dlouho těší.
    Měj pěkný den. Růža

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Marti, je to opravdu zvláštní, že jsi toho byla svědkem ve městě, v osídlené části. Možná to něco svědčí o té naší fauně a flóře. Já jsem na tohle zvyklá z hor, u nás létají dravci a loví stále. Někdy vidím na vlastní oči, někdy nacházím zbytky. Jednou dokonce nějaký orel chtěl odnést mého 10kilového kocoura. Takže dávej pozor i na princeznu Justýnku. Ale je fakt, že na polích je hodně poštolek, káňat apod.. což je super, vzhl k hrabošům. Měj se hezky a pohlazení Justýnce. Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
  5. No, umím si představit i hezčí rána...
    Marti, moc tě zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
  6. Drsný, vždy je mi líto těch slabších. Tohle bych také nechtěla zažít.
    Tulipány jsou moc fajn, mě už další odkvétají, tak možná zítra zase zakoupím.
    Přeji jen hezká rána. D.

    OdpovědětVymazat
  7. Martičko, to je příroda, to se děje pořád, jen to my, lidi, obvykle nevidíme. U nás za domem se dějí věci: straky kradou v létě mladé z hnízd menším ptákům a taky je u toho plno křiku, je těch černých potvor čím dál víc.
    Zdravím přes Labe Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  8. Zažila jsem takových rán celkem dost, mám chatu v lese.
    Mnohokrát jsem našla části těl těch, kteří byli slabší. Jednou to plesklo těsně přede mnou.
    Na co jsem si ale nezvykla, to jsou kuny. Vybírají hnízda a já pak najdu pod hnízdem jen skořápky. Když vidím ty kosáčky, jak se snaží, je mi to moc líto.
    Lepší rána přeji.

    OdpovědětVymazat
  9. Marti, tak ať krásné tulipány dají rychle zapomenout na drsnější ranní zážitek. Taky bych to nechtěla vidět, teda vlastně spíš slyšet...
    Měj se

    OdpovědětVymazat
  10. Marti tedy vůbec se ti nedivím.Já jsem citlivé povahy a tohle tedy by mě taky na dlouho zůstalo asi v hlavě.Měj se moc hezky a už jen zpěv ptáčků ♥

    OdpovědětVymazat
  11. My že máme velkou zahradu a hodně krmítek, tak u nás zpívají jak zběsilí.Taky tady máme dravce poštolky, krahujce a káňata.Když přestanou zpívat a najednou jsou všichni pryč, tak mě hned napadne, že dravci loví.Za ty roky jsem už hodnèkrát viděla jak ulovili a taky mi moc vadí ten nářek.Několikrát si ptáčka káně porcovalo drze na bidle i v trávě blízko domu a nebo číhalo na plůtku v atriu.Marti hezký večer Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobré ráno všem, děkuji za vaše komentáře a asi mi neuvěříte, ale stalo se to opět včera i dnes, jen ti ptáci byli mnohem menší. Včera ten boj vyděsil i Justýnu, takže utíkala vyděšeně hned ke dveřím a koukala na mě, co se to děje. Dnes vlítla bojující koule úplně až k nám a metr nad zemí, to už teda Justýnu naštvalo a snažila se je rozehnat. Přiznám, že jsem ji hned volala, páč jsem se bála o ni. Ježíš, vypadá to, že si snad budu muset zvyknout!

      Vymazat
  12. Tohle jsou bohužel zákony přírody, které my svým konáním neovlivníme. Jen můžeme mlčky sledovat, co se děje, fandit tomu slabšímu .... ty zákony jsou však neúprosné.
    Asi bych z toho taky byla špatná.

    OdpovědětVymazat
  13. Vim, že je to drsné a člověku je toho loveného líto. Ale dravci loví jen slabé a nemocné kusy. Zdraví stihnou uletět. Vždyť i my jíme maso. Vepřové, kuřecí, skopové, hovězí a to zvíře také někdo musel zabít. Jen že při nákupu v obchodě to už nevidíme... To je realita života ať se nás dotýká jakkoliv. i když je smutná.

    OdpovědětVymazat