pátek 8. května 2020

plná náruč barev


aneb dnes kytky a trochu dějepisu.
Takhle krásné zahradní závěsy jsme snad ještě neměli. 
Jistě, jsou osazené odborníkem a koupené hotové, ale to už jsme jeden rok měli.
Kochám se každý den, sotva otevřu dveře do zahrady. 
Musím si je na blogu odložit, kdyby náhodou už nikdy takové nebyly.
Já vím, na dnešní Den vítězství by se spíše hodily šeříky, ale ty nemám.
Zaujalo mě, kolikrát se změnil název tohoto svátku. 
Název Den osvobození Československa Sovětskou armádou byl poplatný své době a samozřejmě ohýbal skutečnou historii. 
Ve Východní Evropě se slavil až 9. května, přestože kapitulace Německa proběhla už 8. května. Důvodem byl časový posun v Moskvě a celá východní Evropa se tím řídila. Po roce 1989 se název změnil na Den osvobození před fašismem a připadl už na 8. května. 
V roce 2000 byl zkrácen na Den osvobození a v roce 2004 byl přejmenován na Den vítězství, a tak je nazývám i ve většině Evropy. 
Tak to byla trocha dějepisu.
V poslední době, vlastně nevím proč, se celkem válkou zabývám, i když jsem ji samozřejmě nezažila. Možná proto, že potomci Hitlera se objevují i v dnešní době a jeho hrůzný fenomén je tady pořád s námi, i když v jiných podobách. 
V poslední době jsem četla zajímavou knihu, na blogu už jsem ji představovala, Hitler psychiatrické posudky - Vůdcovo šílenství. 
Pěkně zpracovaná kniha s fotkami dobových dokumentů. 
Podobným způsobem je zpracována i kniha Holokaust - původ, události a příběhy mimořádné odvahy, která je plná působivých fotografií. Tu ještě nemám přečtenou a zároveň jsem si rozečetla knihu francouzského novináře a ruské novinářky Hitlerova smrt z odtajněných archivů KGB, kteří odkrývají tajemství smrti "vůdce" a jejich vyšetřování má nádech špionážních románů. 
Zajímavé je, jak je i v době Putina těžké se dostat do archivů v Rusku a získat informace, který by měl normálně vědět celý svět. 
Většina z vás ví, že pořád čtu knihy málo a po úraze hlavy se nevydržím soustředit, ale tahle kniha mě baví, i když ji budu číst několik měsíců. A to jsem dějepis nikdy nemilovala a četla jsem v průběhu svého života Emile Zolu, anglické a americké spisovatele a pak většinu svého života kriminální romány a detektivky. Teď už mám rozečtenu už asi rok Agathu Christie, povídky, je to sice krásná výpravná kniha, kterou jsem dostala od mého muže, ale je tak obrovská, že se špatně drží v ruce.
Tak to byla malá odbočka. 
Tento příspěvek byl původně jen o těch kytkách, ale nakonec jsem se dnes celkem rozepsala. Asi mi už hodně chybí novinařina, i když jsem tento měsíc do novin dva články napsala a v dubnu šest.
Tak dnes tu záplavu barev posílám i vám pro hezký barevný den.
Na závěr jeden moudrý citát.




Na závěr dávám citát, který mě potkal včera. Je nadčasový.

10 komentářů:

  1. Nemám ráda válečné knihy, ovšem nyní jednu čtu a musím říct, baví mne.
    Je z běžného, lidského žití a jenom to běhání několikrát denně do krytu mi přijde nepředstavitelné. Soužití lidí v Sudech před, během a po válce, skutečně úžasná psychologická sonda do nitra lidí, až mne překvapilo, jak to budu prožívat.
    Jsem ráda, že válčíme jen s viry, rouškami a dezinfekcí, protože proti válce skutečné je to jen slaboučký čajíček.
    A závěsy, no krásné :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Zdravím! Máš nádherné květiny, ale hodně mě zaujalo Tvé vyprávění o knihách. Mrzí mě, že nemůžeš číst více. Já si nedovedu představit, že bych nečetla aspoň dvě tři hodinky každý den... Zaujala mě hlavně ta Agatha, tu totiž miluju. Nechtěla bys ji někdy ukázat na pár fotkách v nějakém článku? :)
    Měj se krásně, Sabina

    OdpovědětVymazat
  3. Marti!!!
    Vidím jen Tvé fotky, text ne, ale kochám se Tvými maceškami..
    Já si je vysela, ale zatím jen zalévám..
    Tak i když jen tahkhle napůl vidím tvůj příspěvek- jsem tomu ráda..
    Měj se hezky Jarka

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, hezký citát na závěr. A máte závěsy fakt pěkné.
    Měj se krásně celý prodloužený víkend

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, macešky mám moc ráda, čím barevnější, tím lepší, chci je na hrob!
    Každého člověka bylo za války škoda, ale nejvíc mi vadí ti, co je zabili po 8.5. - taky jich bylo dost.Viz knížka Ilony Borské Doktorka z domu Trubačů.
    Raději na veselejší téma: pozdravuj muže a Justýnu.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  6. Nadhernéé. Ako tak citam komentáre, nevedela som že česky sa im hovori macešky :-)
    U nás su to sirôtky :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Marti, letos máte závěsy opravdu nádherné, moc je obdivuji.
    Občas se podívám na nějaký dokument o válce, knihu s válečnou tématikou jsem už dlouho žádnou nečetla.
    Včera jsem se na ČT2 dívala na dokument Heleny Třeštíkové Zkáza krásou. Je o herečce Lídě Baarové. Její život hodně poznamenal vztah s Josephem Goebbelsem, který byl druhým mužem ve fašistickém Německu. Snažím se ji nesoudit, ne pochopit. Nemohla být tak naivní, aby nevěděla, co je to za člověka.
    Měj pěkný víkend. Růža

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, macešky máš skutečně výstavní, velká nádhera!
    Citát je pravdivý i po hodně letech! Manžel se hodně zajímá o historii Druhé světové války, jednu z tvých jmenovaných knih ještě nemá, děkuji za typ. Vždycky si uvědomím, jak jednoduše a lehce se můžou věci zvrtnout...
    Měj krásný den, Helena

    OdpovědětVymazat
  9. Marti, překrásné macešky.My jedeme nakupovat letničky až po zmrzlých.A já jsem dost četla o zvěrstvech co se děly u nás na severu.Krásný víkend Martina

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj holky, dnes odpovídám všem najednou. To nejsou macešky, ale violky. Já vím, že to patří pod jedno, ale violky jsou maličké a mám je raději. Měj pěknou neděli.

    OdpovědětVymazat