pátek 1. května 2020

první a poslední



a na závěr nápad, který fakt nepochopíš 😅.
Co se vešlo do čtvrtku, trochu směska. 
Dnes je 1. máj a odkvétají poslední tulipány. 
Letos jich tedy na naší zahradě moc nevylezlo, tak třetina co bývá normálně.
Tak jsem včera fotila zbytky pravděpodobně letos naposledy.





A protože je první květnový den a rozkvetlou třešeň sem dát nemohu, páč už dávno nekvete, tak ještě proměny frézie ve váze. 
Opět drží už víc než týden a voní už z dálky.
Jak šel čas s frézií.





Nevím, proč jsem si dnes vzpomněla, jak jsem prožívala průvody na 1. máje jako dítě. Moje první účast jako prvňáčka či druháčka v průvodu se nesla ve znamení radosti a hrdosti. 
Bylo to něco nového, páč jako rodina jsme do průvodu nechodili. 
A panebože, jak pyšně jsem držela ta otřesná mávátka. 
Čím jsem byla starší, tím větší to byl oprus a povinnost, nemožnost volby svobodného rozhodnutí. Chodila jsem s odporem stejně jako skoro všichni a ve vyšších třídách jsme již nikdy nevydrželi do konce a začali jsme po společné dohodě "zdrhat" z průvodu, a pak jsme se třásli do druhého dne do školy, jestli si toho někdo všiml a bude postih. Aspoň teda já. 
Tenkrát tyhle věci neprocházely jen tak a byly postihy, nebylo to jen plané strašení, ale to si asi většina z vás pamatuje. Tohle nám tenkrát prošlo, ale když jsme zdrhli jako osmáci či deváťáci téměř celá třída z vyučování z důvodu poslední hodina suplování a nikdo dvacet minut nešel, tak iniciátoři a já mezi nimi, někdo nás práskl, dostali ředitelskou důtku. 
No třídní důtku jsem už měla několikrát, z toho jsem si nic nedělala, nebyla jsem zrovna vzorné dítě a moje žákovská byla běžně plná stupidních poznámek, jako hodila ohryzkem po učiteli, hází po spolužácích křídou atd. škoda, že se žákovské knížky nedochovaly. 
Ale ředitelská důtka to bylo něco jiného. To jen tak někdo neměl. 
Ale dost vzpomínání. 
Na tenhle obrázek od Lady jsem narazila ráno na facebooku, tak ho sem dávám pro potěšení.


Včera přijel můj muž z nákupu z Kauflandu a hned mi hlásí: 
nakoupil jsem ti samé dobroty.
A ještě jsem přivezl něco, co musíš rozhodně vidět a vytahuje dva pytlíky s namalovanou rukou.
Ježíš, co to je?! To si jako máš vystřihnout?
Ne, to si nevystřihneš. To teď mají u vchodu místo normálních pytlíků, které se daly aspoň uvázat kolem ruky. Tohle si neuvážeš.
No dobře a proč je tam ta ruka?
No aby lidi věděli, že si to mají dát na ruce.
Panebože, taková zbytečná energie, vynaložené úsilí, finance na takovou stupidnost!!!
To fakt nepochopíš.
Hlavně v tom nenakoupíš, to jsou pytlíky na zeleninu rozhodně lepší, takže si to nikdo nebral, jen se všichni divili.
V Bille mají úžasné rukavice, které vždy můj muž ještě ukradne domů, tedy pár kousků, ale ty už došly.
No účel to splnilo, fakt jsme se tomu nasmáli a smíchu není nikdy dost.
Tak dnes jeden dokument, jak jsme žili v době koronaviru.
Není nad názornou ukázku pro blbce, kdyby náhodou nevěděli.
Doufám, že jste se taky pobavili, páč s úsměvem jde všechno líp.
Po 41 letech společného života s mým mužem můžu říct, že se pořád smějeme stejným věcem.
Mějte pěkný první květnový den i bez rozkvetlých třešní.

16 komentářů:

  1. Marti, na 1.máje si moc dobře pamatuji. Náš třídní na textilce říkal mávátkům třepetalky. Teď už do žádných průvodu nemusíme a to je moc dobře.
    Vůni frézií mám ráda, voní krásně. Pobavil mě obrázek i nápad s namalovanou rukou. Ty roušky berou kyslík a některým asi i myšlení. Můj muž si také krade rukavice, když jsou. Doma máme ty jednorázové. Za chvíli jdu nakoupit, tak je snad nezapomenu.
    Měj pěkný den. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, naprosto souhlasím s tvým komentářem. Měj pěknou sobotu.

      Vymazat
  2. Tak u nás třešně ještě kvetou. Vlastně začaly. Tulipánů je taky míň, a hlavně jsou kratší. To je tím suchem. Frézie, ty jsem vždycky měla ráda, hlavně tu vůni.
    Rukavice - nerukavice jsou k smutnému pousmání. Když oni to v těch obchodech mají nakázané, že něco musí dát. Já si raději nosím svoje buď gumové nebo slabé textilní. V těch pytlíkách člověk opravdu nenakoupí.
    Měj hezký první máj.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věruško, rukavice v obchodech jsou nakázané už měsíc a půl a dosud stačily pytlíky na zeleninu a byly rozhodně lepší než tohle. Můj muž používá jen jednorázovky, ty jiné rukavice by šly špatně desinfikovat. Měj pěknou sobotu.

      Vymazat
  3. Svou první třídní důtku jsem měla ve čtvrté třídě, svou první ředitelskou důtku jsem měla ve v šesté třídě a svou první dvojku z chování až na zdravotní škole.
    Říkalo se , že rostu pro kriminál, ale já rukavice nekradu :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, no to je tak leda k pobavení. Tady už nedávají nic.
    Frézie jsou nádherné. Mám je moc ráda. V dětství jsem vždycky dostala kytičku frézií k narozeninám.
    Pěkný svátek.
    Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, já myslela, že všude mají za povinnost dát nějakou ochranu rukou. Měj pěknou sobotu.

      Vymazat
  5. Na můj první májový průvod mám vzpomínku, jak jsme jako děti nadšeně křičely: My jsme děti z Vršovic, chceme mír a víc už nic. Krásné povídání i fotky. Přeji hezký první květnový víkend ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, frézie bych domů taky ráda (líbí se mi a navíc krásně voní), ale zatím jsem na ně nenarazila (ale ono bodejť jo, když jsem chodila jen občas do Lidlu a navíc odpoledne).
    Krásně ti kvetou tulipány, my máme na chalupě celé dva :) (ale taky hezké).
    Pokud jde o rukavice, tak největší horor pro mne je v igelitových rukavicích otevřít igelitový sáček na zeleninu nebo ovoce (obvykle to končí sundáním jedné rukavice).
    Hezký víkend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, no my je máme taky poprvé snad po letech. Ani nevím, kde na ně můj muž narazil. No igelitový pytlík někdy nemůžu otevřít ani bez rukavic. Můj muž taky na to nadává a taky si sundává jednu rukavice. Měj pěknou sobotu.

      Vymazat
  7. Marti, kochám se pohledem na ty frézie. Mám j moc ráda, navíc bílé, prostě nádhera!
    Z průvodu jsem zdrhla několikrát, na gymplu z toho mohl být parádní průšvih, ale zdrhl s námi i syn "někoho"...
    A ty pytlíky - kam se na nás hrabe Kocourkov :o)
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, já si ani nepamatuji, jestli jsem na gymplu do průvodu chodila. Ano, předčili jsme už Kocourkov. Měj pěknou sobotu.

      Vymazat
  8. Marti, krásné kytičky, zejména ty frézie. Mám ráda jejich vůni. :-D
    Prvomájové průvody jsem nesnášela. Jako dítě mě rodiče vláčeli sebou za zvuků podnikové dechovky. Dodnes tento hudební žánr nemusím. Se školou to bylo povinné. Pak v dospělosti jsem byla dvakrát. Poprvé jsem dostala befelem rozkaz, že tam nejen musím, ale také, že ponesu vlajku. Tehdy jsem si raději přivstala, abych, když už musím, nesla tu naší. Byl to poslední 1. máj na Václaváku. Pak jsem se neustále vymlouvala, jednou zdravotní problémy, pak jako, že jsem tam byla a své kolegy nenašla. Potom těhotenství a děti. A pak mi došly výmluvy a omluvy. Vzala jsem tehdy dceru na Letnou. Bylo to po výbuchu v Černobylu. Několik hodin jsme stály na písku a nikdo nic netušil. Dceru jsem pak vzala "na koně" a prošla pod tribunou. Jí se to tak líbilo, že chtěla ještě. Tak jsem jí za to trpělivé čekání odměnila a pod tou tribunouu jsme prošly podruhé. Až pak jsme se všichni dozvěděli, co se stalo. A že písek může být radioaktivní. Státostrana tehdy nechtěla ohrozit oslavy, ale ohrozila spoustu těch, jteří tam byli. Tři moje kolegyně nedlouho potom oemocněly, dvě zemřely. Mohl za to ten písek?
    A Kaufland se tedy s těmi pytlíky opět zase "vyznamenal".
    Měj hezké dny.

    OdpovědětVymazat
  9. Mě zatím tulipány kvetou. Tady je to později. Frézie mám také ráda pro jejich krásnou vůni. ...Ty pytlíky... to je tedy něco! Přeji Ti krásné a pohodové dny.

    OdpovědětVymazat