netřesk známá neznámá

No, pro mě donedávna velká neznámá. Osobně jsem se s nimi setkala vlastně až teď. Nikdy jsme je neměli.
A důvodem, proč najednou máme, je náš problém jménem terasa. Asi se divíte, proč problém. Musím tedy vysvětlit, snad se mi to povede ve zkratce. A vysvětlím tím pádem netřesky.
V průběhu našeho společného života s mým mužem jsme si snili jednou o balkónu, jednou o terase, či jsme měli pocit, že by se nám hodila garáž, a taky jsme snili o nějakém vlastním domě. Tak ten jsme měli dvakrát. A my sníme rádi.
A když jsme kupovali poslední dům, ve kterém rádi bydlíme, pán bůh se už naštval a řekl pobočníkovi andělu:
prosím tě, hoď jim tam všechno, co si přáli, ať už neotravují!
A tak máme velký dům, zahradu, dvůr, garáž, u ložnice balkón a tu zmiňovanou obrovskou terasu. Něco naprosto zbytečně. Na balkón chodím jen zalévat truhlíky anebo jako letos fotit masopustní průvod. Terasa je úplně zbytečná, páč máme u domu zahradu, tak proč si sedat na terasu. Zpočátku jsme jí chtěli dát nějaký smysl. Nakoupilo se sedm velkých květináčů a první roky se i vysazovaly, ale nic tam nevydrželo, protože je tam v létě pekelné vedro a navíc studna je dole. No a před víc než třemi lety přišel můj úraz a terasu jsme úplně odepsali. Můj muž chodil ještě do práce a já sama sotva zvládala zahradu a velký dům. 
Teprve vloni mě začala nevyužitá terasa rozčilovat a začaly naše dlouhé debaty. Přece sakra musí být něco, co tam vydrží a bude mít ta terasa nějaký smysl. Můj nápad na zimní zahradu jsme museli zamítnout z finančních důvodů. Vzhledem k tomu, že dům je trochu atypický, musel by návrh dělat architekt, aby se ráz vily, jak se našemu domu v obci říká prý odjakživa, nenarušil a to už nehovořím o realizaci nápadu. No na to prostě není.
Letos v karanténě jsme se opět vrátili k naší debatě o naprosto zbytečné terase. Jo jo, někdy by si člověk měl dát pozor na to, co si přeje...
V dubnu mého muže napadlo zkusit do těch květináčů břízy. Je to jako plevel a jedna nám tam z dlaždic sama vyrůstá a je skoro větší než já. 
Jako myslíš proboha stromy?! No nicméně semínko bylo zaseto a já šla hledat břízy. Do květináčů zakrslé. Už jsou za pomoci naší Terezy zasazeny. No a když byl základ dán a Tereza pomáhala opravit plot, už to šlo ráz na ráz. Začala jsem hledat stojánek na květiny a hledala mrazuvzdorné a nenáročné "ozdoby" do květináčů, které vydrží naši péči a pekelné horko. A tak jsou tam netřesky.
Mami, mně vadilo, že není terasa využitá, já tu klidně budu sedávat. No už vidím jak neseme do patra kafe, chtělo by to výtah😁
Nakonec na terase přibude ještě pískoviště, které musela Tereza kvůli kočkám na terase zlikvidovat, protože si z toho udělaly toaletu. No jsem zvědavá na naši Justýnu. Když šla se mnou po letech na terasu, bylo na ní vidět ten údiv: tohle tady je taky moje??? 
Ale to jsi mi nikdy neřekla!!! a hodinu si tam vše značkovala čumáčkem. 
No ještě přibude domeček pro děti, který se už v Praze na terasu nevejde. A začala jsem řešit ještě sezení i přes námitky mého muže, proboha kdo tam bude sedět v těch vedrech?! Tys zapomněl, že není jen léto, ale i jaro a podzim, a uvidíš, že si tam děti budou hrát. A na zahradu už se nic nevejde. 
Děti, sotva se dozvěděly o pískovišti, už škemraly, škoda že už na terase není.
No ještě není moc co ukázat z terasy. Ono se to časem vyloupne. Už ji ale nesmím zase "zasklít".
Ježíši, psala jsem, že to bude ve zkratce. No nějak se mi to vymklo a možná se vám to ani nebude chtít číst.
A protože nákup netřesků má svůj malý příběh a možná se vám líbí plechové truhlíčky, tak bude pokračování. Sem už si nic netroufám připisovat.
Mějte pěknou sobotu a do zítra ještě hrajeme.

P.S. Sadila jsem po dešti, tak bylo vše upatlané včetně mě i Justýny.