čtvrtek 15. října 2020

"art is work"

Pro svůj dnešní příspěvek jsem si dovolila použít heslo dnešních dnů. Je zajímavé, že v dobrých časech o tomto heslu nikdo nepochybuje a bere umění, kulturu vůbec jako obohacení života a nepochybuje o tom, že je to práce a někdy docela tvrdá práce umělců, abychom si my mohli pak při jejich představeních či výstavách odpočinout, pobavit se, pokochat krásou, vzdělávat se či jen přijít na jiné myšlenky.
Ovšem jakmile není situace pro kulturu příznivá, někteří z nás otočí a odsunují ji na okraj společnosti jako věc naprosto nepotřebnou. 
A věřte, že mluvím z vlastní zkušenosti a vidím do toho jaksi trochu zevnitř. Vedle velmi úspěšného programátora, našeho syna, pro nějž se situace či pracovní možnosti nijak zvlášť nemění, máme v rodině divadelní režisérku a fotografku, pro které je naopak situace velmi závažná. Štve mě, když někdo snižuje jejich přínos a práci. 
Opět neuvidím další premiéru Lindy, letos už druhou, na které dřela několik měsíců. Ale to je život, a tak to beru. Jen bych chtěla, aby se všichni zamysleli nad tím a přestali snižovat důležitost této práce. No někoho přesvědčit se mi nepovede a jeho prohlášení, že nejlepší díla vznikají, když umělci hladoví, ignoruji a vnímám to, jako že dotyčný už naprosto neví, co mluví a jeho aroganci se snažím přehlížet, jinak bych se rozčilovala furt.
Ale žádné společenské postavení neopravňuje člověka k takovým výrokům a úctu si tím rozhodně nezíská. Já nemám žádný respekt k autoritám daným, autoritu si člověk v jakémkoliv oboru musí získat, nedostává ji s nějakým postem automaticky.
A věřte mi, abychom mohli shlédnout nějaký kulturní počin s lehkostí bez známek tvrdé práce či dokonce dřiny, chce opravdu ve většina případů vynaložit velké úsilí a dřinu, kdy máte pocit jako umělec, že nežijete, nebo žijete jen svojí prací a před koncem se vám vše hroutí, zdá se vám, že úsilí neodpovídá výsledku, někdy jste naprosto na dně a zoufalí. Nakonec je vaše práce zasloužená a oceněná úspěchem, ale to zoufalé úsilí, které tomu předchází, za tím nikdy neuvidíte.
Kultura rozhodně žije a já se ji snažím podporovat aspoň na úrovni svých možností. Píšu články do našeho magazínu o každém kulturním počinu a odmítám za to dárky. Jako například nový komiks Vlčí holka, kterou jsem měla dostat jako dárek, ale já jsem se rozhodla ji koupit a dárkem bude autorský podpis. O tomto novém komiksu jsem už na blogu i v magazínu Kanál eM.
Kniha už začíná žít svým vlastním životem. Dnes sem dávám článek právě o Vlčí holce, který v našem magazínu vyšel včera.
A loučím se ještě jednou připomínkou: kultura je součást našich životů a jen tak něco ji nezastaví.
Už starý Řím považoval za důležité chléb a hry. Tak ať se "hry" zase brzy vrátí do našich životů, protože mně teda rozhodně chybí.

Vlčí holka je na světě
Marta Dušková

O novém komiksu s názvem Vlčí holka již tady v magazínu byla zmínka. Spoluautorkou komiksu je Silvia Bellis, která vše kreslila. Pracovala na knize pět let.

Kniha Vlčí holka je psychologický komiks, civilní příběh s prvky černého humoru dosahující určité mysterióznosti. Námět vznikl ve spolupráci s psychoterapeutkou Kasiou Kordylewskou.

„Tohle je pro mě jiskra pozitivní energie v téhle zmatené době. Zase mám chvíli pocit, že některé věci jdou správným směrem. Po 5 let, kdy byly všechny ty obrazy jen mezi mnou a papírem, se konečně transformovaly do kompaktní podoby knihy“, prozrazuje výtvarnice, kurátorka a majitelka kavárny Café Živel.

Kniha už žije svým vlastním životem a je možné ji zakoupit v nakladatelství Kosmas www.kosmas.cz . K dispozici bude i na Mělníku v Želvím doupěti.

Anotace

Komiks s autobiografickými prvky a se silným psychologickým nádechem se odehrává převážně v osmdesátých a devadesátých letech 20. století v Polsku. Postupně se před námi odhaluje pohled na život na polském venkově, který se sice v mnohém podobá tomu českému, ale zároveň je zcela svůj a autentický. Příběh začíná v městečku Wilczyn, tedy „Vlčín“, v němž se běžný život takřka každodenně prolíná s magickým snovým světem. V městečku, ve kterém bylo setkání předsedy komunistické strany, policajta a kněze nad skleničkou vodky a kvašenými okurkami běžnou záležitostí. Městečko, do něhož se narodila malá „velká“ holčička, poskytuje kulisy pro nevšední příběh, který můžeme chápat i jako psychologickou sondu do často temných zákoutí duší sužovaných depresemi a stavy bezmoci, do světa hádek, ale také do světa nevšedních dobrodružství doprovázených nezřídka černým až morbidním humorem. Příběh ukazuje, jak rané události, nejen příznivé a veselé, ale často také ubíjející, ohrožující a nepochopitelné, utvářejí náš následující život, svět okolo nás a nás samé. Vyprávění, pro něž jsou typické průniky do světa za běžnou realitou, do světa rituálů, symbolů, zvířecích bytostí, nás v podstatě vede až k našim stále přítomným divokým instinktům a touze po svobodě.

Názor redaktorky

Žijí kolem nás a mnozí o nich ani nevědí. Myslím umělce mělnického regionu. Jejich počiny však rozhodně stojí za povšimnutí a za podporu. Umělcům se nežije lehce ani v normální době, natož v této pro všechny složité situaci. A můžu jen nám všem popřát, aby bylo líp.

9 komentářů:

  1. Ono je to trochu o tom, že někteří umělci svými výroky prostě škodí. To vyvolává negativní postoj některých lidí. Doba je teď už opravdu ne zrovna dobrá a měl by teď pracovat mozek a ne emoce, což si někteří umělci neuvědomují. Pak jsou tu zbytečné třeba i urážející reakce,kterých by být nemuselo. Že opatření jsou zásah do oblasti kultury o tom žádná. To cítím i já, kdy naše loutková představení vzala za své, byť nás to neživí, je to naše dobrovolná činnost zadarmo. Ale on ten covid cení už zuby na kohokoliv z nás.
    Klidný den, Marti !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, ano máš pravdu, ale takoví lidé jsou ve všech oborech a já je nechci házet do jednoho pytle. Hovořím o těch všech malých a bráním je, protože se proti nim zvedá vlna nevole. Jistě, že covid zasahuje život každého z nás, jen někoho víc a někoho míň, ale urážky nemají zaznívat nikde. Měj pěkný den.

      Vymazat
  2. Máš pravdu Marti, a také souhlasím s názorem Hanky přede mnou. Doba je těžší, nejsme zvyklí na takový zásah do našich životů, ale je to epidemie, která zasáhla celý svět a žádná vláda si ji neobjednala pro své politické ambice. Najednou se objevuje tolik hlasů lidí, kteří vědí nejlépe co by se dělat nemělo, v čem jsou totální chyby, ale už neříkají, jak se to tedy má udělat správně.
    Ona nejenom kulturní sféra je na tom špatně, výplody na sociálních sítí některých principálů, kteří jenom plivou kolem sebe zášť a rozdělují lidi proti sobě, to optimismus také nepřidává. A někteří umělci se jenom chtějí mediálně zviditelnit, fňukají v rozhovorech, jako kdyby ostatní lidi starosti o své živobytí neměli...To lidi také vnímají asi dost negativně. Je to těžké, opravdu. Těšili jsme se s mužem na podzimní divadla, na kino. Vše musíme oželet, ale nestěžujeme si, vydržíme, věříme...

    OdpovědětVymazat
  3. Marti, naprosto s tebou souhlasím v tom, že ti kultura chybí. Jsem na tom podobně. Na jaro jsme měli lístky do tří divadel a na jeden koncert. Koncem května, když byla příznivější situace se povedlo dvoje lístky vyměnit na termín konce září. U dalších nám byly vráceny peníze. Těšila jsem se do divadla.... a pak se začaly zvyšovat počty nakažených a u mně namísto těšení, začaly převládat obavy. Bylo mi jasné, že si to neužiju, že prožiju večer ve stresu a obavách. Místo nás šli do divadla naši mladí a na druhé představení jejich přátelé. Oželela jsem to a doufám, že až se situace zklidní, opět se hodíme do gala a vyrazíme.
    Včera jsem viděla část tiskové konference, kde mimo jiné mluvil ministr kultury. Člověk, kterého jsem fakt nemusela, a o kterém jsem se domnívala, že tento post dostal omylem, mě mile překvapil tím, že má o svůj rezort zájem a snaží se pomoci těm, kteří teď v důsledku koronakrize zůstali bez prostředků.
    O urážkách umělců, zaznívajících z Lán, si myslím své. Takhle by se prezident rozhodně chovat neměl.
    Měj hezký den

    OdpovědětVymazat
  4. Se zájmem jsem si přečetla tvůj článek, Marti i komentáře dam. Souhlasím s tebou, náš Adam pracuje jako grafik a učitel (ZUŠ, DDM). Neumím si představit, kdyby letos měl život rodinu. Souhlasím i s dámami v komentářích. Ano, i já jsem se nad některými výroky umělcům přinejmenším pozastavila. Pro mě to tedy má ještě jednu stranu - takové články, při vší úctě k poctivé novinářské práci, mají hlavně šokovat a je otázkou, zda to tak umělci skutečně řekli nebo zda to není interpretováno účelově a vytrženo z kontextu.
    Zdá se, že výrok pana prezidenta tentokrát nenechal chladným ani jeho přítele Michala Davida. Dnes ho navštívil a pokusil se mu situaci umělců osvětlit....
    Přeji všem hezký podvečer a hlavně zdraví! Helena

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, kultura a lidi v ní působící to teď mají určitě těžké - není jednoduché žít v nejistotě. Věřím v lepší časy a v to, že tuhle ne úplně jednoduchou dobu přežijeme všichni a kultura s námi.
    Pána z Lán je nejlepš zcela ingnorovat
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Marti,
    mluvíš mi z duše fakt nesnáším ty kecy o hladovění a spol. Mezi mými přáteli jsou třeba herci nebo hudebníci a jejich současná bezmoc mě opravdu štve. Já jsem se snažila naše městské divadlo podporovat celou karanténu a budu to dělat i nyní. Já si jich všech vážím úplně stejně jako všech jiných profesí. Jinak se mi tvůj článek moc líbí:-) Měj se hezky!
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Marti, souhlasím s Tvým článkem i s většinou toho, co bylo napsáno v komentářích. Jak by byl náš život chudý bez kultury. Jen doufám, že tato situace nebude nadlouho a že se všem, kteří teď nemohou pracovat, dostane pomoci od státu.
    Měj hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky všem za vaše názory a komentáře. Snad přijdou zase lepší časy. Mějte pokud možno klidnou sobotu.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.