sobota 17. října 2020

jak jsem hledala maso...

Ano, přiznávám, o Sárince tady toho moc nepíšu a rozhoupu se teprve, když se objeví nějaká zmínka v komentářích. 
Ne že by snad nebylo o čem psát, ale to mrně zaplnilo náš život na tolik, že při dalších jiných povinnostech mi nějak už nezbývá čas, myšlenky, energie nebo nevím co.
Před časem jsem se zmínila o tom, že napíšu storku s masem, která už začíná stárnout i v mojí paměti, páč je to už měsíc. Tak rychle než zapomenu.
Určitě to znáte všichni. Jisto jistě víte, že jste něco někam položili a jste v šoku, že to tam není a vy hledáte i půl hodiny, než zjistíte, kde to je. Vzpomněla jsem si, jak jsme s kolegyní, když jsem dělala v bance, hledaly docela dlouho její mobil. Zazvonil v mrazáku i s nákupem masa, který učinila místo oběda.
Tak to bylo něco podobného u nás. 
Vstávám ráno, pokaždé zoufale brzy, nakrmím Sáru, udělám si kafe, což je trochu rituál. Melu si ho vždy čerstvé a zasedám k počítači a píšu články. 
Po delší době jdu opět do kuchyně a v tom si toho všimnu.
Ježíši, já jsem včera večer přece vyndala z mrazáku půl kila masa. Nebo ne?! 
Koukám do mrazáku, tam to není. Tak si říkám, že to můj muž asi uklidil před Sárou. 
Koukám do lednice. Projdu celou lednici, ježíš, tak kde to je. Ještě jednou mrazák, ještě jednou lednice. Napadne mě, že třeba zlodějka Sára, houbičky z dřezu krade furt a věčně je jich po domě nejméně pět.
Okamžitě tohle zamítám. Ten malý brouček by půl kila neutáhl, je to v tu dobu třetina její váhy a nikde není památka po nějakých stopách. Nikde ani mokrá či krvavá stopa po tažení kořisti. 
Takže znovu mrazák, lednice, v těchto chvílích si uvědomuju, jak člověk sám sobě nevěří.
Už začínám být vzteklá na mého muže. Panebože, kam to dal?! Koukám do trouby, projíždím celou linku, to je ale blbost, že jo? Prohlížím špajz. Koupelnu v přízemí, technickou místnost. 
Jdu si prohlídnout tělocvičnu a celý obývák pro případ, že by pachatelem byla přece jen Sára. 
Jsem vzteklá a říkám si, tak dnes se prostě vařit nebude. Nebudu vyndávat další maso, dokud se to první nenajde. 
Můj muž vstává hodně pozdě a já na něj hned vybafnu, normálně ho nechávám, aby se probral:
prosím tě už dvě hodiny hledám maso, které jsem včera vyndala z mrazáku, a než to stačím dopovědět, zazní otázka: a už si ho našla? No nenašla, ty jsi ho někam schoval před Sárou ne?
Ne, vůbec jsem na něj nesahal.
No tak to mě teda podrž. Začínáme hledat oba a procházíme celé přízemí. 
Po další půl hodině říkám, já se jdu podívat do patra. No je to naprostá kravina, protože schody jsou naprosto čisté, nikde nic, žádná stopa. Přesto vyjdu nahoru a začnu se rozhlížet všude. Po chvíli objevím před dveřmi koupelny to hledané maso. Téměř netknuté, jen roztržený pytlík a malinkatou památku po malých zoubečkách. Naštěstí tohle naše mimino ještě nepokouše. Ovšem záhadou zůstává, jak dokázala bez úhony v tlamičce odnést půl kila masa docela dlouhou trasu z kuchyně z dřezu, kde se maso rozmrazovalo, přes předsíň, spoustu schodů do patra a ještě kousek cesty ke koupelně.
No a tak si tady žijem. Sáru nestíhám ani moc fotit, ona nepostojí, zatím to není fotomodelka, jako byla Justýnka. 
Už jsem tady psala, jak si před dvěma měsíci vybrala v patře mezi dalšími hračkami dětí papouška, přinesla si jej dolů a už ho neopustila. Papoušek vypadá strašně, je celý uválený, furt jej přenáší v tlamičce sem tam, pod černou špínou se ztrácí jeho barvy, ale já se ho bojím vyprat. 
Třeba by ho přestala tolik milovat. Hraček má spoustu, ale vrací se pořád jen k papouškovi.
Občas si povzdechnu, já bych jí tak ráda nakoupila nové hračky a můj muž dí: to by si ji musela vzít do krámu, aby si sama vybrala...
Ta úvodní fotka je jediná z posledních dnů. Jak říkám, nestíhám ji fotit. Věčně je jí vidět jen zadek. 
Ty ostatní fotky jsou staršího data a myslím, že je to i vidět.
Mějte pěknou sobotu a ať dnes nemusíte nic hledat.

P.S. Ještě připomínka. Do zítřejší neděle hrajeme. O co najdete tady.



15 komentářů:

  1. Sáře asi masíčko zavonělo a tak ho poponesla. Živě si představuji, jak jsi maso hledala.
    Teď jsem si vzpomněla na jednu příhodu s Matýskem, naším kocourkem. V době, kdy jsme si ho přinesli, jsem byla nezaměstnaná a tak jsem s ním vlastně byla na "mateřské". Ráno jsme spolu snídali. Jednou jsem si namazala chleba a dala na něj šunkový salám. Otočila jsem k ledničce a kocourek hbitě využil příležitost a už si v tlamičce táhl kolečko salámu.
    Dík za hezký příběh. Měj pohodovou sobotu.

    OdpovědětVymazat
  2. Je to prostě šelmička a masíčko pozná. Asi byste koukali, jak se s tím břemenem potýká.:-)
    Pěkný den, Marti !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. Je to rebel ! Je to rebel :-)
    Věřím, že i tak malé zvíře si poradí s těžkým nákladem. Mně odtáhly kuny do lesa kompresor vzduchu na provzdušňování jezírka. Je to skoro kilová krabice a jak je veliká kuna, že ?
    Zde je vidět, že když se opravdu chce, všechno jde.
    Příjemný víkend :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, to je nápad, už vidím, jak jedete s mužem do obchodu a Kočinda si vybírá hračku, hihi.Všechny vezme do tlamičky, pocucá a pokouše a zamňouká - další, prosím.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  5. Před našima kocourama se musí mít člověk s jídlem na pozoru. Onehdy si z mikrovlnky, kde se přes noc rozmrazoval ve zdánlivém bezpečí celý filet lososa na náš oběd, taky posloužily. A stejně jako ty jsem pořád hledala kde je. Pak jsem našla pod lavicí rozdrbanej igelit, na stole zbytek šupin a bylo jasno i kdyby se nepřivalili kocouři s břichama jak sud. Ale běda, když jim koupíme granule s lososem, tak to si jich nevšimnou a řvou hlady, ale do nich se nepustí...

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, při čtení jsem se usmívala a vzpomínala na naše kočky. Když jsem rozmrazovala maso, přiklápěla jsem ho ve dřezu mísou, na kterou jsem pokládala dvoukilové závaží. U třech kocourů to fungovalo. Poslední kočka Saxana nejedla syrové maso, nelovila myši, těch se spíš bála. Mohla jsem v klidu nechat sáček s masem ve dřezu, protože jí to bylo odporné. Zato když se něco peklo.... to už vartovala před troubou, ještě než bylo dopečeno. Mockrát nám ožrala čerstvě vytažený moučník, nedbala na to, že je to horké a že se jí nutně musí kroutit vousky. Bylo to silnější, než ona. Pravidelně jsme měli na vánoce okousanou vánočku. Jednou jsme jeli do Chorvatska jen s dcerou, syn už s námi nechtěl. Na ty tři týdny se sem přistěhovala maminka, aby chlapec nestrádal. A jako správná babička mu upekla koláč, který dala vychladit na okno.... Těch sprostých jmen, kterými nazvala Saxanu, jsme si vyslechli po návratu spoustu. Nechápala, jak může šelma nežrat maso, ale libovat si na sladkém pečivu. 🤣😀🐈
    Měj hezký den

    OdpovědětVymazat
  7. Marticko, tak to jsem se zasmala... :) ale hlavně, ze jste maso našli. To já měla jednou na prkénku hovězí kostky na guláš, dělala jsem Cibulku a muž mě zavolal kvůli něčemu do obýváku. Po příchodu do kuchyně bylo pelyňku prázdné a my měli k obědu palačinky. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Jééé Marti, tak to jsi mne dnes pobavila a s napětím jsem čekala, kde se to maso najde. Malá uličnice a jak je chytrá... Koukám, jak ji ten papoušek drží, tedy spíše ona jeho. Hezké fotky.
    Přeji i hezký víkend. D.

    OdpovědětVymazat
  9. No, u nás tedy musí být psina, i když to je s kočkou :o)
    A jak koukám na komentáře, o legraci není nouze ani v jiných domácnostech. A u nás - já loupu ořechy a Aaron taky...Je to lupič :o) Chodit bosky se ani po zametení nedoporučuje, ráno musím ještě pořádně vysát...
    Marti, měj hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
  10. Martina z Českého ráje17. října 2020 v 19:05

    Marti, takové mrňátko a odtáhne půlkilový maso do patra.To teda čučím.Přeji krásný zbytek víkendu.Martina

    OdpovědětVymazat
  11. Marti, u vás je s kočičkou stále veselo. Hezký večer. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, děkuji všem za vaše krásné příběhy. Užívejte dne.

      Vymazat
  12. Marti, hezká historka. I když chápu, že když člověk lítá po celém baráku a nemůže hledané objevit taky si přijde jako... a může se vzteknout :).
    Hezký den

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.