můj moravský mazlíček

Dáša všechny zdraví. Uvítací ceremoniál ve středu proběhl jako vždy, na hračku jsem nezapomněla, teda můj muž. Není důležité jaké dárky přivezu lidem, na Dášu ovšem nesmím zapomenout a taky, když jsme přijeli, hned se mě brácha ptal, zda mám hračku. Můj muž mi při koupi volal a popisoval hračky a já říkám: hlavně musí pískat.

Náš vztah s Dášou vysvětlila už několikrát moje ségra slovy: ta se po..re, až tě uvidí, tě miluje... 

Jo přijedu za půl roku a láska není menší. Štěká na mě, skáče, musím ji mazlit, ale to dlouho nevydrží, Přivítáme se a už se hrabe v mé kabelce a obchází všechny zavazadla a hledá, co jsem jí přivezla... Nepřestane, dokud jí neřeknu, že pro ni něco mám. Vytáhnu hračku, tentokrát je to žirafka, vyrve mi ji z ruky a já nestačím ani odstřihnout lísteček, ten tam musí být, aby bylo jasné, že je hračka nová. 

A pak už je jí jedno, kdo jí hračku dal, vrčí úplně na každého a hračku si hlídá a já odstraním štítek až snad po půl hodině a to ještě netrpělivě kouká, jestli jí tu hračku vrátím...

No s mazlíčky je legrace, ať už je moje Sárinka či moravská Dáša.

Dnes se vracíme domů za Sárinkou, která má sice po všechny dny hlídání od naší kamarádky, kterou Sára miluje, přesto byla smutná, když viděla, že se balíme.

Tak snad proběhne i cesta zpátky, stejně jako na Moravu.

Mějte pěkný den a zítra už budu na značce, ale ještě malý raport z Moravy snad dám. Nestihla jsem stáhnout fotky.