Nadšená hledačka zapomenutých příběhů je
autorkou knihy se stejnojmenným názvem
Marta Dušková
Ira Jehlářová právě vydala knihu
s názvem Zapomenuté příběhy Vidim 1318-1948 o historii obce Vidim a
o lidech, kteří tady kdysi žili. Autorka se přestěhovala do obce Vidim na
Kokořínsku z rovinatého Polabí, kde se narodila a velmi rychle měla pocit,
že sem patří odjakživa.
S autorkou knihy Zapomenuté příběhy Vidim 1318-1948
jsem si povídala především o tom, jak kniha vznikala a jak dlouho trvalo
posbírat informace z různých archivů a jiných historických zdrojů.
Paní Jehlářová, chtěla jsem se
zeptat, co byl prvotní impulz, který vedl k napsání této knihy?
Když jsme se sem přistěhovali
a koupili dům, já jsem začala shánět po tom, co se tady kdy stalo. Mě ty věci
zajímají, já mám ráda staré příběhy a zjistila jsem, že kromě nějakých
informací na internetu, kde většinou jeden opisuje od druhého a kolikrát to ani
není pravda, jak jsem zjistila, nikde informace v podstatě nejsou. Tak
jsem si začala sama informace shromažďovat. A potom už toho bylo docela hodně,
tak jsem si řekla, že by to chtělo dát tomu nějakou formu. A takhle vlastně
vznikla tato kniha.
Sbírala jste informace i tady mezi
lidmi?
Ne, protože tady není nikdo,
kdo by pamatoval dřívější časy, protože ta obec byla vysídlena.
Takže v jakých pramenech
jste informace hledala?
Prameny uvádím v knize a
jinak to byly různé archivy a tam to taky není ucelené, takže jsem jezdila například
na biskupství v Litoměřicích, kde jsem listovala v obrovských knihách
a musela jsem se naučit číst kurent a stará písma, trochu německy, nebo jsem
byla v Památkovém ústavu, kde mají krásné fotografie ze 70. let minulého
století, kdy to tady ještě bylo skoro jako původní, zachovalé.
Od kdy je kniha datována?
Od roku 1318, kdy byla
zaznamenána první zmínka o obci Vidim. To je vlastně první záznam o obci a týká
se probíhajícího sporu mezi dvěma obyvateli. Ve starých zemských deskách se
dochoval záznam, kde je uveden jakýsi Půta z Vidimi, který popohnal svého
souseda Mikuláše z Měrunic před zemské právo za vyplenění nedaleké obce
Kostelec nebo Kostelíček ohněm.
Jak dlouho trvalo sbírání
informací a podkladů pro vydání knihy?
My tady bydlíme šest let,
takže asi tak nějak. Vlastně to bylo v takových vlnách. Bylo období, kdy
jsem v tom byla ponořená a pak bylo období třeba dva až tři měsíce, kdy
jsem na to ani nesáhla.
Napsala jsem před touto knihou
někdy něco jiného?
Ne, tohle bylo první a myslím,
že i poslední mé psaní. Muselo by mě nějaké téma velmi zaujmout jako toto.
Jak je kniha koncipována?
Kniha je populárně naučná. Kniha
je vlastně o tom, že je tam popsána skutečná historie, to, co jsem dohledala
v archivech a je to prokládané různými příběhy, které jsou víceméně
vymyšlené. Pravdivé jsou jen torza příběhů, která jsem rozvinula do příběhů a
na tom mi přijde zajímavé, tedy aspoň pro mě, že každý příběh se váže
k nějakému místu tady ve Vidimi.
Můžete jmenovat nějaké místo s
příběhem?
Tady kousíček pod Vidimí je
pivovar, který v knize zmiňuju, ale daleko zajímavější je starý zámek nebo
hrad, to jsou v podstatě jen ruiny, a kdyby tam nebyla cedulka, ani by mě
nenapadlo, že tam něco někdy stálo. A k tomu jsem napsala příběh o
pokladu. Je to příběh o dvou zdejších obyvatelích, kteří byli líní lidé a šli
ten poklad vyzvednout.
Knihu, jak vím, jste si vydala
sama. Jak se k ní zájemci mohou dostat?
Je k dispozici tady u nás
v kvelbu (Kvelb u Čerta), je k dispozici na obecním úřadu, obec mi
taky na vydání knihy přispěla, pravděpodobně bude možné ji zakoupit u nás v pohybovém studiu I.N.SPIRACE, které sídlí v centru Mělníka.
A pak sama rozesílám výtisky lidem, kteří projevili o knihu zájem. Jsem na
facebooku v různých skupinách, kde jsem knihu zveřejnila a kde jsem pro ni
také čerpala nějaké informace, takže už jsem nějaké výtisky rozesílala. Dále
uvažuju, že bych knihu nabídla mělnickému muzeu a asi informačnímu centru, ale
zatím nebyl čas to řešit. Tím, že je kniha zaměřená na jedno místo, myslím, že
není šiřitelná nějak plošně.
No já si to úplně
nemyslím. Kniha se váže na Kokořínsko, takže si myslím, že bude zajímavá i pro
lidi, kteří nejsou součástí tohoto našeho regionu. Já předpokládám, že zájem
bude větší než jen v okolí.
V tiráži
knihy jsou na mě uvedeny kontakty, takže v případě zájmu je možné mě
kontaktovat. Jak už jsem říkala, je u nás v kvelbíku, takže když bude mít
někdo o knihu zájem, může na mě zazvonit u domu.
Děkuji za povídání
o knize a přeji, ať se čtenářům líbí.
Názor redaktorky
Do knihy jsem
zatím jen nahlédla a už na prvních pár řádcích mě zaujal styl psaní. Kniha je
napsaná populární formou, není to historická kniha se spoustou dat, která pro
většinu z nás moc zajímavá není. Tahle kniha je trochu jako povídání, sama
autorka ji nazývá společným putováním a za napsáním je vidět spoustu práce
související s vyhledáváním střípků historie o jednom zajímavém místě. Vidim
je velmi stará obec, a přestože není velká ani rozlohou a ani počtem obyvatel,
je hojně navštěvovaná především v létě. Obec se nachází na území Chráněné
krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj v okrese Mělník. Je zde zámek a
další stavební památky. Vesnická zástavba v Horní a Dolní Vidimi byla s
platností od 22. září 1995 prohlášena vesnickou památkovou zónou.
Další informace o
autorce knihy je možné najít i v článku Studio
I.N.SPIRACE jako oáza pro duši i tělo… (kanalem.com),
který vyšel letos v dubnu.
Je fajn když si člověk přečte příběh, který se váže k danému místu. A je fajn, že to někdo dohledá a pěkně o tom napíše.
OdpovědětVymazatMěj se hezky a ať vám výlet vyjde. U nás je taky celkem obstojně. Sice nebe je víceméně do šeda, ale je dýchatelno. K ráno trochu zapršelo, takže to je znát.
Hanka
Marti, ráda si o tom počtu.
OdpovědětVymazatJiřina z N.
Marti, mám takové příběhy ráda. Někdy jsou časem pozměněné, ale o to víc pak zajímavé ...měj se moc hezky
OdpovědětVymazatTakové knihy jsou většinou velmi zajímavé. Několik jich mám z našeho regionu.
OdpovědětVymazatMarti, děkuji za info a přeji příjemný den. Helena