tohle křeslo je moje!

Sára často mění místo na spaní, vždy si něco oblíbí a chodí na to místo několik týdnů. Tohle křeslo z Ikea, které už pamatuje víc než čtvrt století, dostala jsem jej k narozeninám, už Justýnka používala jako škrabadlo i přes zákazy, Sárinka na něm spí a spává často, když se pohybujeme v přízemí. Je v kuchyni, takže má pocit, že je v centru dění. Většinou tam spí opravdu tvrdě. Běžný provoz kuchyně ji vůbec nevadí, ale přiznám se, že pokud tam zrovna spí, pračku, kterou máme vestavěnou v lince, nezapínám, 

Čekám, až se vzbudí. No, kdo máte mazlíčka, jistě pochopíte.

Sára se rozhodla, že to křeslo je její a to i v případě, že jej zrovna nepotřebuje. Nesnáší, když na to křeslo někdo odloží třeba tašku, což občas zapomene můj muž anebo návštěvy.

Když se tak stane, Sára se ke křeslu posadí a začne na mě volat: ukliď to, to je moje křeslo!

Pochopila jsem hned napoprvé, co vlastně chce. A bláhově jsem se domnívala, že si tam chce lehnout. No to jsem se spletla. Jakmile sundám tu rozčilující věc z křesla, odkráčí spokojeně pryč.

A příště se děje ten samý rituál.

Prostě křeslo je její a nemá ho používat nikdo jiný! A už vůbec si tam něco odkládat. Jediné, co chvíli toleruje, když se do křesla posadí některé z vnoučat a houpe se. Je teda trochu nervózní, křeslo hlídá, ale hlasitě se neprojevuje. 

Tak si tady žijem.

Fotky nejsou nic moc, ale fotím potají. Někdy to ani nestihnu, protože hned seskočí, ale fotky k dnešnímu příběhu jsem potřebovala.

Mějte pohodový sváteční den. Dnes je svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje.