Teprve nyní při focení tohoto malého kousku lávy z Vesuvu jsem si uvědomila, že naší rodině vůbec není vlastní sbírat upomínky z cest a až na pár zvláštních kamínků a mušlí máme jen vzpomínky v hlavě a pár fotek, které si málokdy prohlížíme.
Vlastně až na jednu výjimku.
Když už něco vezeme, málem se nám to nevejde do auta.
No žádní troškaři.
Jako starožitná komoda z Paříže - hurá na Paříž.
Tento kousek lávy nám přivezla dcera z cest a myslím, že to je moc krásný dárek.
Vlastně nám před lety ještě přivezla z Benátek masku.
Ta má pro mě velkou citovou hodnotu, protože si dcera vzpomněla, že jsem si ji chtěla v Benátkách koupit (tenkrát jí bylo teprve 12 let a koupila mi ji tak před 3 lety), moc se mi jejich masky líbí, ale byla dost drahá a byli jsme tenkrát rádi, že jsme to zvládli se třemi dětmi se všemi zmrzlinami a pizzami a výlety....
Maska má u nás čestné místo a často se jí kochám.
Pro lávu budu chvíli místo hledat.
Maska má u nás čestné místo a často se jí kochám.
Pro lávu budu chvíli místo hledat.
Jů Marti ten dárek je kouzelný a pěkně jsi ho umístila do vázy, já miluji kaménky, kameně i obr. kameně, z každého výletu si jedem dovezu a kdo jede někam za exotikou, mě je vozí, Laďův komentář - děláš si tu doma kamenolom? Maryša :)
OdpovědětVymazatMaryško, možná už v té váze zůstane. Je jako vajíčko, takže chvíli nepostojí. Ano, já kameny miluju taky. Mám i větší hromádku na zahradě jen tak, pro potěšení oka. M.
VymazatKrásný kousek Itálie. Já bych si jej dala na pracovní stůl a průběžně hladila.
OdpovědětVymazatHladím pořád, svádí to k tomu :-) O pracovním stole jsem uvažovala, ale je to jako vajíčko, koulí se potvora, tak bych musela dát i s tou skleněnou vázou, ale je to jediný stůl, na který Justýna skáče, obzvlášť, když jsem na počítači a obávám se, že by to shodila.
Vymazat