středa 11. prosince 2019

panebože, on prý Mikuláš není!!!



V pondělí mi Lola šeptá: 
"Babičko, já vím, že Mikuláš není, Mikuláš jsi ty.
Loli, to běž říct i dědovi...
Dědečku, Mikuláš není, to je babička a ty!
Ale stejně kdysi žil opravdový Mikuláš.
Ano, Lolinko, žil, a dělal dobré skutky pro lidi, kteří to potřebovali".
Jsem teda trochu zklamaná, ale ani já jsem nestrašila děti čerty, kteří je na Mikuláše odnesou, protože zlobily. 
Naopak, stejně jako naše Tereza, jsem jim naopak říkala, že jsou to převlečení lidé, aby se nebály. 
A dodnes je mi strašně líto dětí, které nejsou na Mikuláše, čerty a anděly připravené a zoufale brečí strachem a rodiče tomu přihlížejí a děti straší tím, že je čerti odnesou.
Furt si myslím, že je to poznamená, aspoň některé z nich, na celý život.
No dobře, tak už ani u nás Mikuláš není. Nakonec je to dobře. 
Jsem pravdomluvný člověk a někdy udržet tohle tajemství nebylo fakt jednoduché.
Přesto Mikuláš přinesl nějaké tašky plné dárečků, které jsme předávali větším vnoučatům v neděli a menším v pondělí.
V neděli se u nás taky trochu opožděně slavily narozeniny Tomáška, kterému začátkem listopadu bylo osm let. 
Hlavní dárek Neocube duha jsem už na blogu prezentovala. A měl tak obrovský úspěch, až mi to skoro bylo líto. Lucinka, které je deset, si jen při rozbalování dárku povzdechla: ty jo, ty se máš!!!
A babičko, nemohl by mi to naložit tvůj Ježíšek? 
Lucinko, my jsme už Ježíškovi bohužel napsali, už tam není žádný prostor. 
Vůbec by mě nenapadlo, že tenhle dárek, který tentokrát výjimečně vybral můj muž, bude mít takový úspěch. Měla jsem v sobě až trochu lítost.
Tomáš dostal i jiné dárky a mezi nimi 3D puzzle obchodního centra v New Yorku. 
Tohle jsou nádherná puzzle, která už jsem koupila mockrát. 
Jediná nevýhoda je, že to puzzle postavíte jen jednou. Opakovat se to nedá. 
V neděli postavil u nás Tomášek téměř celé centrum sám. 
Táta mu pomáhal až v druhé polovině.
Tohle bych si klidně nechala vystavené. 
Jen já na to nemám nervy, já bych to sama nesložila.


V pondělí s Lolou jsme si povídali o tom, že nejen Mikuláš dělá dobré skutky, ale koupí kočiček a pejsků udělali dobrý skutek i děda a babička. 
Oba s Alánkem poslouchali s napětím, jak se dělají dobré skutky.
Babičko, ty kočičky jsou moc krásné.
A tenhle nádherný adventní kalendář musím příští rok koupit Justýně.


Ano, vidíte správně, to je krásný kalendář pro kočky. A mám k  němu i příběh.
Tereza šla do Zverimexu a upejpavě se ptá: máte adventní kalendář pro kočky? 
Je ráda, že má s sebou děti. 
Paní prodavačka udiveně zvedne obočí, no rozhodně to není překvapení, a odpoví, no to nemáme. 
Tereza stojí u pokladny, když přijde do prodejny paní a ptá se obracejíc v oči v sloup: promiňte, já se chci jen zeptat, jestli náhodou nemáte adventní kalendář pro kočky? 
Tereza se začne u pokladny strašně smát. 
Já se nesměju vám, ale kalendář nemají, už jsem se ptala před chvílí.
No, ale někde ho měli.
Proč si mi ho nekoupila taky?! No mě, mami, nenapadlo, že bys ho chtěla.
Copak já... Ale Justýna. Taky potřebuje změnu jako člověk. 
Když dostane týden stejné kapsičky, na konci na mě kouká: ježíš, zase to samé. 
Kdo to má pořád žrát!!! 
A ostentativně přejde k misce s granulemi.
A příště mi laskavě kup něco jiného, jo?!
Mějte pěkný den.

10 komentářů:

  1. Marti, vnouček na to přišel loni, že Mikuláš není.
    Netusila jsem, že jsou i adventní kalendáře pro zvířátka.
    Měj krásný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, ono je to asi letos novinka, protože i prodavačka v prvním krámu si málem ťukala na čelo. Měj pěkný den.

      Vymazat
  2. Marti,docela vám závidím, že máte vnoučátka ještě malá.My už si takový průpovídky a moudra od našich puberťáků nevislechnem. Taky mě nenapadlo, že by prodávali zvířátkový kalendáře.Příští rok objednám Eli.Mějte všichni krásný odpoledne.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, no my už si to za chvíli taky nebudeme užívat, páč děti rostou jako z vody. Měj pohodový den.

      Vymazat
  3. Mně nosil Mikuláš dárky do punčocháčů, které jsem si pověsila na okně. A vždycky to bylo zabalené do červeného celofánu. Zůstalo to ve mně. Balila jsem to tak i našim klukům a i vnoučata dostávala červený balíček. No i když jsou velká, dostávají to tak i teď :-).
    Mikuiláš s čerty a anděly k nám chodili, naši hoši z toho tedy trauma neměli. Vnučky to taky zvládaly v pohodě, jen vnuk byl tohoto ušetřen, bylo zohledněno, že se narodil s těžkou srdeční vadou. Sice díky lékařům v Motole byl relativně OK, ale rozhodně by mu nesvědčilo takové rozrušení. Takže on měl dárek za dveřmi :-).
    Hezký den, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, my jsme měli a máme u nás stejnou tradici. Mikuláš mně, našim dětem i vnoučatům taky naděloval za okno a já dětem taky nadělovala zářivé celofánové pytlíky, aby se za oknem třpytily. A já hovořila o strašení dětí nikoliv o setkání s Mikulášem a čerty. Všichni u nás jsme se s nimi setkali, jen nás nikdo nestrašil. Bohužel mám takový děsný případ i dnes ze svého okolí, kdy se dítě klepe už předem. A v budoucnosti samozřejmě nebude vědět, že se strašně bálo, ale něco se určitě změní, jen nebude vědět proč. A mluvím trochu ze své zkušenosti, jen to nejsou čerti. Měj pohodový den.

      Vymazat
  4. My jsme mikulášskou nadílku dávali vždycky na připravený talíř (nebo punčochu, podle toho, co se který rok našlo) do ložnice. A vždycky jsme po naplnění talíře/punčochy rozvítili v ložnici svíčku - znamení toho, že Mikuláš už nadělil. Převlečené Mikuláše jsme domů nikdy nezvali. Mikuláše si dáváme dodnes (i s mojí mámou i s 25tiletým synem), je už tak obyčejně - z ruky do ruky.
    Adventní kalendáře jsou s kde čím, tak proč ne s mlskami pro zvířátka...
    Zdravím tebe i Justýnu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, to je hezké, že máte takovou tradici. My už nadělujeme jen dětem, akorát trochu později a ne už za okno. To jim dávají rodiče. Měj pěkný den a Justýna tě taky pozdravuje.

      Vymazat
  5. Hezké vyprávění, měli jste parádního Mikuláše! My ho držíme doteď, i když to pochopitelně vyjde až v den, kdy se sejdeme. V paměti mám jednoho, kdy asi desetiletá Terka vzala do náruče tříletého bráchu, aby se nebál (ta parta jen přišla a nestrašila :o)). To mě dojímá dodnes.
    Měj hezký den, Marti. Helena

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.