čtvrtek 26. prosince 2019

vánoce v papíru a kachna na pomerančích...



Včera u nás opět naděloval Ježíšek. 
Tentokrát byly až na malé výjimky Vánoce v papíru a nemyslím balící papír.
Na úvodních fotografiích jsou ovšem dárky z keramiky a nenadělil je Ježíšek, ale děti. 
Vyráběly samy pro babičku a dědu a je to moc krásné. 
Lolinka kromě hlavního dárku ještě přívěšek na krk a Alánek ten krásný stromeček jako brož.



A proč vánoce v papíru? Páč Ježíšek nadělil předplatné časopisů, plyšové bloky pro děti, dospělým vouchery na zážitky a darovací certifikáty. 
Jedinou výjimku tvořily malé osobní dárky pro dospělé, autorská tvorba magnetek, které jsem se snažila vybrat každému na míru. ukážu vám je někdy příště, i když jsem je moc nefotila.
A taky knihu Ježčí příběh, ale tu vám představím samostatně. 



K těm certifikátům, které udělaly našim třem dětem opravdu radost, což jsem předpokládala, musím přidat ještě jednu vzpomínku. 
Když přišlo poděkování od Člověk v tísni originál podepsané od Šimona Pánka, na něco jsem si vzpomněla. Samozřejmě, že jsem věděla, že je spoustu let v čele organizace, ale uvědomila jsem si až teď, že si jej pamatuju z listopadu 89, kdy byli spolu s Martinem Mejstříkem v čele studentů. 
Tenkrát mi Šimon připadal jako takový hezký frajírek, tím v žádném případě nesnižuji jeho zásluhy či podíl na revoluci, ale říkala jsem si, ten je ambiciózní, ten bude v politice.
Je vidět, jak velmi jsem se mýlila, a já nikdy nedávám na první dojem a je vidět, že první dojem neznamená vůbec nic. 
Tenkrát bych ho vůbec netipovala, že bude v čele společnosti, která pomáhá nejen v Česku.
Certifikáty jako dárky jsem dala poprvé a byla to vlastně trojnásobná radost. 
Pro mě, pro obdarované a ještě jsme pomohli malým zrnkem těm, co to potřebují.
Jo, nám Ježíšek kromě krásné houpačky na zahradu, která zabrala pod stromečkem půlku obýváku, nadělil také papírové dárky. 
Vstupenky do Národního divadla na leden, únor a duben. 
Na březen ne, protože to má premiéru v Praze Linda.
A teď k té kachně na pomerančích. 
Už jsem se zmínila včera, že dělám slavnostní oběd, který jsem sama nikdy neochutnala a trochu jsem se bála, jak to teda dopadne. 
Chtěla jsem něco nového výjimečného, a protože to prý bylo výborné, musím to zařadit do našeho života a někdy zopakovat. 
Na kachnu na pomerančích najdete tisíce receptů. 
Některé už asi nejsou o kachně na pomerančích, protože jsou tam všechny možné přísady, mimo jiné jablka, portské a spoustu koření a myslím si osobně, že ta základní chuť kachny se musí nutně ztratit. 
Tak jsem si recept upravila podle svého selského rozumu a bylo to fakt dobré. 
Musím si sem dát teda rychle recept, dokud si pamatuju, co jsem tam dala.
Kachna se den předem rozřezala na čtvrtky, osolila, opepřila a dala do lednice. 
Na čtvrtky proto, že byly kachny dvě.
Jedna by nám nestačila a vcelku jsem byla schopna upéct jen jednu.
Na Boží hod vánoční jsem si připravila do kastrůlku trochu slepičího vývaru, do toho jsem dala šťávu ze tří pomerančů, med, cukr, sůl, pepř podle chuti a svařila vše dohromady. 
Na závěr jsem přidala ještě dužninu z pomerančů nakrájenou na kousky a mírně povařila. 
Nechala jsem vychladnout a pak tu kachnu, teda obě polila touto směsí a dala péct do trouby asi na dvě hodiny. Ke konci jsem přidala na kolečka nakrájený a oloupaný pomeranč zbavený i té bílé kůže, páč ta je hořká. 
Takto se peče ještě tak deset minut anebo prostě přiměřeně přiměřeně.
Jako příloha americké brambory, domácí tatarka a domácí jogurtový dresink s česnekem.
Včera jsem vůbec nefotila, takže si to můžete jen představit. 
Nakonec chuť je stejně nepřenosná.
A včera bylo setkání moc krásné. V obýváku se hlavně nakupovalo a prodávalo, protože děti si konečně vyzkoušely kasu, kterou jsem jim před časem koupila a hodně jsme se přitom nasmáli.
A tohle setkání bylo vlastně největším dárkem.
A mám radost, že se mi ten risk s tou kachnou nakonec vyplatil. 
Můj muž říkal, pokud se ti kachny nepovedou, je tam dost bramborového salátu.
Je pravda, že kvůli salátu, který můj muž opět zadělával "v rokli", musela být polévka venku na zahradě. 
Nechcete někdo salát? Je výborný.
Kachna měla prý zvláštní chuť a byla hodně šťavnatá.


8 komentářů:

  1. Ahoj Marti, o hezkých věcech se hezky čte, což mi dnes u tebe zpříjemnilo ráno. A ta filmová kachnička musela být vynikající, ale já ji asi nikdy nezkusím, jelikož jsem ve vaření takový klasik, přesto jsem ráda, že jsem to trefila aspoň vedle kurníku. Hezký, odpočinkový den Ti přeje Marcela.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, děkuji za hezká slova. A skoro si se trefila, ale přiznávám kohout má pro mě pachuť tuhého masa, asi to není pravda, ale já si ho tak pamatuju, takže nevím, jestli bych se do něj pustila. Ale nikdy neříkej nikdy. Měj pěkný den.

      Vymazat
  2. Marti, obdivuji hlavně dárečky od vnoučátek. Připomněly mi, jak jsem kdysi ve školce vyrobila dárek pro maminku a ona ho měla dlouhé roky pověšený na zdi. Dárky od malých dětí jsou ty nejmilejší.
    Do kachny na pomerančích se také asi nepustím, ale můj muž by to určitě zkusil. Jo, salát máme také.
    Měj pohodový den. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, já mám ještě schované dárky, které vyrobily naše děti, pokud se teda nerozbily. Ten salát teda nechceš?! Měj krásný den.

      Vymazat
  3. Marti, prostě Vánoce jak mají být - v pohodě, v kruhu blízkých. A dárečky jsou fajn bonus

    OdpovědětVymazat
  4. Děkujeme, sát nechceme, ač jsme ho měli neuvěřitelné množství, je fuč a stačilo :o)
    Jinak ráda věřím, že jste měli úžasný vánoční den.
    Moc zdravím, Marti. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, a proč ne?! Už žádný nemáte... Je výborný, ale tohle je slovní spojení bramborový salát, který nechci slyšet na rozdíl od mého muže minimálně několik měsíců. Měj se krásně.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.