pátek 22. října 2021

malé včerejší drama...

Vlastně pro mě docela velké a kdo máte mazlíčka, tak určitě víte, jak velké drama může být hledání mazlíčka několik dlouhých hodin a jaké hrůzy vás napadají během těch hodin jako zraněné a trpící zvíře... Doufám, že jste včerejší vichr přečkali bez větší úhony. My jsme docela chráněni ze všech stran, takže máme na zahradě pouze bordel, který není náš. Od souseda ze stavby k nám nalítaly různé igelity, byly obrovské a lítaly dlouho ve vzduchu, takže byly docela nebezpečím pro auta na blízké silnici. Můj muž se snažil několikrát vrátit sousedovi vše, ale nešlo to, několikrát se to vrátilo. Nad našimi hlavami lítaly i pozůstatky něčího oběda, tedy misky od oběda. My jsme byli včera samá návštěva, většinou pracovní a seděli jsme venku pod střechou. 
Jediné velké drama, ze kterého se nemohu vzpamatovat ještě teď, jsme zažili se Sárinkou, tedy s jejím hledáním. Ráno si odešla na svoji pravidelnou vycházku a vrací se tak za dvě tři hodiny. Mezitím se zvedl ten velký vichr, přestala jít elektřina a Sára se pořád nevracela. Bylo mi jasné, že se bojí a je zřejmě někde ukrytá. To jsem si ještě myslela po pěti hodinách. Volat Sáru, ona na zavolání normálně přijde tak do pěti deseti minut domů, nemělo smysl, v tom vichru by to neslyšela. Ovšem nevrátila se ani, když už vichr trochu ustal. Když už byla tma a bylo to 12 hodin, co byla Sára pryč a mezitím můj muž několikrát obešel vesnici a volal, jsem už začala brečet a i se trochu loučit s mým mazlíčkem. Pořád jsme byli venku a volali a nechávali pootevřené dveře do domu. Zpočátku mě můj muž uklidňoval, ale pak už si dělal starosti taky a furt ji hledal. No, nebojte, má to šťastný konec, i když jsem se z toho nevzpamatovala ani teď. A nutno říct, že to prožívaly i naše včerejší návštěvy. Bára mi několikrát po odchodu psala: už je doma? dej mi prosím vědět! a pořád mě uklidňovala, že se ten puberťák vrátí, ale to vám v té chvíli nepomůže. A po oznámení, že už je ten spratek doma, sama napsala úlevné uff.
Sára přišla vyděšená a hladová kolem 8 hodiny večer, byla pryč 14 hodin!!! Bez větší újmy a měla spády znovu jít ven, zřejmě byla někde celou dobu schovaná, a tak měla pocit, že se dost neprolítala. 
No to určitě, Sárinko, už se nikam nejde, už jsi byla.
Po chvíli si dala říct a téměř celou noc spala se mnou v posteli, což většinou dělá až nad ránem, jinak spí ve svém křesílku, malém dětském, které je po vnoučatech.
Ovšem dnes ráno se dožadovala opět své procházky, ale už se několikrát po půl hodině vrátila domů, což mi vehementně oznamovala hned u dveří, ještě než dorazila za mnou ke stolu.
Přiznám se, že bych ji nejraději zamkla na celý týden po tom včerejším strachu, který byl ještě umocnění tou velkou vichřicí. Ale už je zas v trapu, chvíli se mnou pobyla, řekla si o bonbónky, ale ještě nebyla na své velké procházce...
Ale konec dobrý, všechno dobré.
Mějte klidný den. My dnes jdeme po dlouhé době na premiéru Lindy, která byla kvůli lockdownu o rok odložena. Je to hra Pig Boy, a pokud máte zájem se dozvědět víc, klikněte na odkaz. 


9 komentářů:

  1. Marti, to tedy bylo drama. Hlavně, že se Sárinka v pořádku vrátila domů. Určitě byla někde schovaná. Vichr řádil i na Vysočině, v poledne mi snacha psala jak honí věci po zahradě. Syn zase musel změnit trasu cesta, protože byl přes silnici spadlý strom a hasiči ho odklízeli. Nemám takové počasí ráda.
    Dnes už je naštěstí klid. Užijte si premiéru.

    OdpovědětVymazat
  2. Dovedu si Tvůj strach představit.
    U nás včera bylo větrno, ale nic až tak strašného to nebylo. Nic nám nepopadalo, nic nelétalo vzduchem - jen listí ze stromů. Jen stromy a jejich větve se kymácely. Ale kousek blíž ke Krakonošovu to bylo horší.
    Příjemný divadelní zážitek !
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. Ten vítr je nepříjemný všem. Lidem i zvířatům. Ani dnes neustává. Včera jsme jeli z nákupu, vjíždíme do zatáčky, a najednou... řítí se proti nám popelnice. Manžel to zázrakem vybral a stihnul ujet. Ještě dobu jsme se klepali. Kdoví, co se řítilo na Sárinku. Přeji klidnější dny.

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, naprosto ti rozumím. Ztracený domácí mazlíček ... první dva kocouři skončili pod koly na Karlovarské. Když jsem našla toho prvního ležet na kraji, byla jsem doma. Tedy odskočila jsem si v polední přestávce domů na oběd. Nebyla jsem schopná se vrátit do práce, tak jsem tam zavolala a lhala, že nám rupla hadice od pračky a že máme potopu. A pak jsem kocoura pochovala na zahradě. S druhým to bylo obdobné. A když se ztratil třetí, první co bylo, že jsem obešla po obou stranách Karlovarskou a prohlížela si příkopy a hledala. Kocour nikde. Večer jsme také nechali otevřeno a já několikrát za noc šla "číčat" před dům. Dva dny jsem brečela, pak jsem se trochu zmátořila. Za další dva dny mně oslovila sousedka, zda máme doma kočičku. Opět slzavé údolí. Ona pak řekla, že má podezření, že je u nich ve sklepě. Byl!!! Neměl svou červenou srst, ale byl jako kominík, protože 4 dny přežíval v obložení kotle. Hladem netrpěl, poctivě vyžíral misky sousedovic Beliny. Jako poslední jsme měli kočku, ta neměla tendenci se toulat, její teritorium byla zahrada, maximálně se osmělila na tu sousední. Na rozdíl od kočičáků nás provázela životem 17 let.
    A vichřice? Nikdy bych nevěřila, že může odnést a zahodit veliké terakotové květináče a sundat i ty zavěšené. Z části květin je siláž, z terakoty střepy. Plastové nádoby s kytkama létaly jako UFO. Tím pádem mám méně práce se zazimováním.
    Měj hezké dny. 🍁🍀

    OdpovědětVymazat
  5. Marit, je důležité, že se Sára vrátila a snad se ze svých toulek i poučila. U nás také strašně foukalo celý čtvrtek. Dnes už to vypadalo, že to přejde a tak jsem dala ven usušit prádlo umyla okna, vyprala jsem záclony, ale odpoledne se vítr rozfoukal znovu. Tak že jsem to stihla tak akorát. Přeji vám všem krásné dny v pohodě a bez dalších nerváků.

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, ahoj. Trnula jsem při čtení Tvého příspěvku, jak to dopadne a oddechla si, že dobře ! Strach jste zažili všichni, Ty, muž i Sárinka... Moc Tě zdravím. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Marti, bože!!! Když byl Aaron malý, ztratil se na cca 14 minut a já byla naprosto vyřízená! A on se jen šel podívat k sousedům :o) Uf, jsem ráda, že to u vás i u nás dobře dopadlo.
    Gratuluji k premiéře a přeji příjemný večer, Helena

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Marti,
    toto drama jsem taky už několikrát zažila a jednou to bohužel mělo i špatný konec a já přišla o kocourka Dráčka. Od té doby jsem hodně ochranitelská a pořád všechny tři kontroluji. Jinak s naším prvním kocourem Mulískem jsme měli jednou i dobře zkažené Vánoce, protože se ztratil na Štědrý den. Našli jsme ho až po půlnoci zalezlého ve skříni v pracovně, kde očividně spokojeně spal...
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.