hezký příběh

Dnes na mě skočil krásný příběh na facebooku, který zahřeje u srdce a já si jej dovoluji sdílet. Bylo zveřejněno na tomto Facebook a já vám jej dnes posílám pořád ještě na značce v Malvazinkách a vlastně si jej ukládám i sama pro sebe. Mějte pohodový den.

Chlapec s rodiči cestoval každý rok vlakem k babičce na letní prázdniny a rodiče se domů vraceli druhý den stejným vlakem.

Jednoho dne chlapec řekl rodičům:

,,Už jsem dost velký, mohl bych jet k babičce letos sám?"

Po krátké diskuzi rodiče souhlasili.

A tak stojí spolu na nástupišti, loučí se s chlapcem a dávají mu poslední rady, zatímco chlapec opakuje : ,,Ano, vím, už jste mi to říkali stokrát...!"

Vlak už jede a otec šeptá: ′′Můj synu, jestli se budeš cítit špatně nebo se budeš bát, tohle je pro tebe!"

A něco dá klukovi do kapsy.

Teď je chlapec poprvé ve vlaku sám, bez rodičů...

Dívá se ven oknem, kolem něj chodí cizinci, jsou hluční, vstupují a opouštějí kupé, průvodčí kroutí hlavou nad tím, že ten malý človíček je tam sám.

Chlapec se najednou cítí velmi nepříjemně.

A začíná se bát.

Skloní hlavu, zasune se do rohu sedačky, slzy se mu tlačí do očí...

V tuto chvíli si vzpomene, že mu jeho otec dal něco do kapsy.

Třesoucí rukou vytáhne kus papíru a čte:

′′Synku, jsme v posledním vagónu..."

---------

Takhle to v životě chodí. Musíme nechat naše děti jít, věřit jim. Ale vždy jsme připraveni být v posledním vagonu, aby se nebály.

Zůstaneme u nich, dokud jsme naživu....