opožděný pozdrav

Proti svých zvyklostech jsem měla dva dny odstávky, odpočinek od psaní. 
Ve čtvrtek ráno před odjezdem na Moravu byl poslední příspěvek na blogu a já musela ještě psát před odjezdem článek do novin, páč jsem si do nechtěla nechat na Moravu.
Opožděný pozdrav z Moravy tedy až dnes, když jsme včera po třech dnech dorazili. 

Náš malý výlet byl o setkání a povídání a nějak na nic jiného nebyl čas.

Dnes tedy pozdrav od Dáši, mého moravského mazlíčka, málo jsem fotila a Dáša moc nepostála, a hlavně momentky ze zahrady, která je krásná díky opečovávání mojí sestrou.  
Na jedné fotce je vidět i malá část našeho rodného domu.
Dnes jen rychlovka. Jdu odpočívat po děsivých cestách po D1, ani se mi to nechce vyprávět. 
Cesta má trvat tak tři a půl hodiny, tam i zpět víc než pět hodin. Příště jedeme po okreskách, já to říkám pořád a včera už doma se můj muž podíval na ty okresky a zjistil, že cesta přes ně trvá čtyři a půl hodiny a ještě se můžeme kochat a případně objet nějakou výluku či bouračku. Na D1 jste bezmocní a zoufalí a jen řešíte tu blbost, proč je rozkopaná celá D1, normálně jedete dva kilometry a pak to vystřídáte kolonou, když jsou jen dva úzké pruhy, kde vedle kamionu v některých zúžených úsecích se bojí všichni projet. A pak se ještě dostanete na část, kdy jsou ty dva zúžené pruhy stažené do jednoho. 
To nepochopíte. Nemá to žádnou koncepci ani plán.
Příště jedeme po okreskách a bez milosti na tom trvej, kdybych zase nechtěl. 
Páč my jsme jeli po té dálnici v době, kdy nebyl plný provoz, být plný provoz, tak jsme tam ještě teď. Jedni naši příbuzní s dítětem tam strávili deset hodin, tedy deset hodin stáli.
Vymyslela jsem nový termín. Na otázku, jak jsem projeli D1, odpovídám: no nejeli jsme, jen tak "plckali". A na Moravě jsme tento výraz už začali používat běžně.
 Mějte pěknou neděli.

P.S. Díky za všechny vaše komentáře, na které jsem nestačila odpovědět. Dnes si snad přečtu všechny vaše příspěvky, které jsem nestihla.

pozoruhodná planeta

aneb náš úžasný svět, jak ho neznáš.

V poslední době jsem opět objevila krásu nakupování knih. Začala jsem znovu číst, pro ty kdo nevědí, nemohla jsem číst po velkém úrazu hlavy před víc než třemi lety a pořád teda pořádně nemůžu. Aspoň, že můžu ale už bez problémů psát. Ale knihy jsem začala nakupovat a přiznávám, že hodně využívám různých akcí na knihy Dobrovský a některé už jsem tady i představovala. 

Většinou je kupuju jako dárek. Tentokrát jsem využila opět časově omezené akce pět knih za cenu jedné.

A dnes chci trochu představit encyklopedii Pozoruhodná planeta, která mě hodně zaujala. Koupila jsem dvě, jednu do každé rodiny. Bez akce bych ji asi dvakrát nekoupila, ale protože jsem zaplatila za jednu knihu místo pěti, mám je vlastně zadarmo a příští týden máme sešlost a slavíme, tak je děti dostanou jen tak.

Bohužel vzhledem k časově omezené akci nestíhám dávat knihy včas, abyste také mohli využít nějaké akce. Ale tohle internetové knihkupectví má akce pořád. 
Já mám výhodu, že na mě hned juknou na facebooku, jakmile jsou vyhlášeny. Ale ve slevě a to ani na dobroblešáku, kde jsem nakoupila minule, nejsou knihy, které nikdo nechce. Právě naopak, najdete tam zajímavé knihy, které byste možná za plnou cenu nekoupili, anebo ne aspoň tolik. 
Za pár dní jsou opět v normální nabídce za běžnou cenu.

Nakupuji takhle knihy, které mám pak v zásobě pro různé příležitosti jako dárky či jen tak. Encyklopedie či jiné obrázkové knihy si můžete na webu i prolistovat, tak víte, co kupujete.

Tak teď vám představím aspoň jednu z nich.

Kniha je docela velká, možná velikost A3.
Mějte pěkný den. My jedeme dnes na pár dní na Moravu, Růži, hračku pro Dášu jsem nezapomněla😁, tak nám držte palce, ať projedeme tu děsnou D1 bez problémů, což se nám málokdy podaří.

P.S. Dnes jsem ještě někoho přidala ke včerejšímu příspěvku o kamenech, tak se prosím ještě podívejte.

Anotace:

Zdivočelé počasí, Driftující kačenky, Bizarní flóra, Tady straší, Záhadné obludy, Děsivé kletby, Prapodivné stavby, Středem Země, Jedovaté pochoutky, Ztřeštěná povolání…

Už názvy některých kapitol dávají tušit, že se nad touto knihou nebudeš nudit. Víš, kam nakonec dopluje plast, který hodíš do vody? Tak se podívej, kde skončily umělohmotné kačenky z potopené lodi. Že u nás někdy padá saharský písek? To nic není. Co takhle, kdyby ti na hlavu pršeli krabi nebo pavouci? Brrr, i to se občas stane. Přečti si o tom. A víš, že i šimpanz nebo pes může vyhrát výtvarnou soutěž pro lidi? To a mnohé další zajímavosti, zvláštnosti, podivnosti a kuriozity najdeš v nádherně zpracované, výpravné publikaci obsahující přes šedesát barevných, názorných map, jaké ve školním kabinetu zeměpisu určitě nemáte.

Kniha je rozdělena do kapitol: Příroda, Nadpřirozeno, Místa, Lidé, Historie a jinam nezařaditelné Zajímavosti. Zajímavá je ale každá z nich, nejen ta poslední. Celá encyklopedie je zábavným čtením, navíc získanými vědomostmi ohromíš své kamarády, spolužáky nebo rodinu. Kniha mohla vzniknout nejen díky úsilí autorů, ale i zásluhou nekonečné rozmanitosti, moci a nevypočitatelnosti přírody a nezměrné lidské hravosti, fantazie i hlouposti.

kameny, kamínky a šutry

Kamínkovou výzvu jsem neprozřetelně vyhlásila docela brzy a sama jsem pak na ni neměla čas. Možná tyhle zmatky jsou taky důvodem, proč se této výzvy ujalo tak nezvykle málo z nás. 
Anebo to třeba bylo z nedostatku času.

To samozřejmě nevadí, jen mě to překvapilo. 

Všem zúčastněným děkuji a doufám, že jste si to užili jako já. Já jsem se u vás kameny kochala, protože je mám opravdu ráda. Po zveřejnění svojí výzvy jsem ještě našla spoustu dalších kamenů na zahradě, které jsem opomněla zdokumentovat. 

V našem minulém domě, kde po zbouraní různých přístavků bylo kamenů až až, jsme je využili na stavbu plotu, na chodník a nevím ještě na co. Moc se mi to líbilo, ale život nás pak zanesl jinam. 

Tak to jen na úvod. A teď přehlídka krásných pojetí výzvy. 
Možná jste už všechny stačili vidět, ale třeba si je rádi projdete znovu a najednou stejně jako já.
Mějte pěknou středu.

P.S. Dnes ve čtvrtek přidávám nakonec ještě jeden blog s kameny, o kterém jsem nevěděla. Je uveden jako poslední pod výčtem všech.

Jako první zveřejnila první díl kamenů Maruška , postupně na jejím blogu dílů najdete pět.

Dáša pojala svoji výzvu zároveň jako soutěž o bouřkovou kuličku. 
Člověk se pořád učí. 

Bez Dáši bych o žádné bouřkové kuličce nevěděla. Díky za osvětu.

A tady je Helenčina kamínková výzva, záplava krásných kamenů.

A Růženčiny kamínky originálně i s Poldíkem.

Stáňa a její krásně naaranžované kamínky a ještě k čemu prý výzva může být dobrá...

Jako poslední se k výzvě přidala naše zahradní architektka Blondýna se svojí prý docela malou sbírkou😂

A nakonec já jako pachatel výzvy.

A ještě ve čtvrtek přidávám hezky pojatou výzvu od LeS, o které jsem se dozvěděla teprve včera.

nikomu to neříkej

Moc často na blog recenze na filmy nedávám. Jednak v létě se moc nedíváme a nestahujeme si filmy a druhak málokterý mě natolik zaujme, že se mi chce o něm psát.
Včera jsme měli chuť na nějaké kino a hned napoprvé při hledání vyskočil film Nikomu to neříkej, což se nám teda nestává nikdy, a byla to šťastná volba. Francouzský film z roku 2006 nás připoutal k obrazovce na dvě hodiny. Není to čistý kriminální film, ale spíše mysteriózní drama, kde do poslední chvíle nevíte proč, nemůžete dopředu nic odhadovat a záhadné puzzle se vám poskládá až na konci a vy teprve pochopíte. 
Podle komentářů, co jsem četla, se film líbí asi tak polovině diváků. Někomu chybí, že nemá hned na začátku jasno, co se vlastně děje a film mu připadá složitý a chaotický, a někdo přesně tohle uvítá stejně jako my. Občas jsou tedy ve filmu zbytečné metry, ale film natolik upoutá od začátku do konce, že vám to ani nevadí.
Na tenhle film dlouho nezapomenu a určitě se někdy na něj ještě podívám. 
Z tohoto důvodu si jej odkládám na blog. A recenzi píšu i pro vás, určitě stojí za shlédnutí pro ty, kdo mají rádi záhady, nechtějí mít informace podané na talíři, chtějí o filmu přemýšlet a pátrat. 
A závěr filmu je rozhodně nečekaný a překvapivý.
Možná by nemusel končit tak romanticky, to už bylo právě to předložení na tácu.
Mějte pěkný den ať již s filmem či bez.

Margot (Marie-Josée Croze) byla brutálně zavražděna sériovým vrahem. Její muž Alex (François Cluzet) se z této tragické události nemůže dlouho vzpamatovat a uzavírá se do svých vzpomínek. Po osmi letech dostane anonymní e-mail. Po jeho otevření uvidí tvář ženy stojící uprostřed davu. Záběr je natočený v reálném čase a trvá jen několik vteřin, Alex přesto její tvář okamžitě pozná. Je to Margot... Guillaume Canet ve svém druhém celovečerním filmu (debutoval snímkem Mon idole, 2002) vychází z literární předlohy Harlana Cobena (Tell no one). Zachycuje v něm pocity a vnitřní krizi člověka, jenž je vtažen do záhadného světa polopravd, který mu však neustále uniká. Alex se nedokáže vymanit z idylických vzpomínek na šťastnou minulost. Možná právě v nich je ale ukryt klíč k tajemství... To vše na pozadí napínavého kriminálního příběhu.
Zdroj: ČSFD

Fota zdroj

kuře s kapary

Po dlouhé době naprosto prozaické téma - jídlo. 

Kuře většinou peču, ale občas pro změnu máme rádi dušené. 
Kapary už jsem zapracovala do spoustu různých jídel, ale s kuřecím stehnem jsme je ještě neměli. 

Vlastně jsme kapary neměli už dlouho, takže sklenice naložených ve špajzu se nabízela.

Měla jsem dvě obrovská stehna, ty jsem rozpůlila a osolené dala opéct ze všech stran na olej do wok pánve. Tak po čtvrt hodině jsem přidala cibuli nakrájenou na půl kolečka a trochu nakrájené červené papriky jen proto, že ji nikdo nesnědl, a trochu zalila balzamikovým octem a nechala dusit téměř do měkka. Přidala jsem nakrájené naložené kapary, mám je ráda i jen tak rovnou ze sklenice, a ještě dusila deset minut, možná o trochu víc, aby se všechny chutě spojily v jednu. Přidala jsem trochu cukru, dělám to často a nejen kvůli barvě, ale i pro zvýraznění chutí.
Cukr v jídle nepoznáte, ale chuť jídla doplní.

Nakonec jsem zahustila trochu solamylem.

Na přání mého muže jako příloha šťouchané brambory, ale hodí se hranolky, americké brambory atd.

Není to nic světoborného, jednoduché a díky kuřecímu masu rychlé jídlo, které chutná výborně, ale právě takové vaření mě baví

Mějte pěkný vstup do nového týdne a dejte si něco dobrého. 
Dobré jídlo je radost.

a svět je radostnější

Já jsem prostě na tom závislá. Na kytkách kolem sebe, doma pořád a na zahradě v období, kdy tam mají být. O pohřebišti na studni a sundaných závěsných květináčích jsem už tady psala. Ale v téhle době běžně obnovujeme květenu, která kvetla víc než tři měsíce a už nevydržela. 
Překvapilo mě, že letos s tím zahradnictví nějak vůbec nepočítají a jsou připraveni spíše už na podzim. Nechápu, vždyť je teprve polovina července, tak proč to není jako jiné roky?! 
Nakonec jsme něco sehnali v druhém zahradnictví, ale stylem "ber, co je" a ne výběrem.

Včera dopoledne jsem tedy osazovala závěsy i květináče a truhlíky na studni a zbytek dne jsem se chodila kochat, páč svět byl hned radostnější.  
I když v minulosti jsme měli studnu krásnější, ale až to pořádně rozkvete...
Jinak nám plnokvěté muškáty krásně kvetou všude na oknech i na plotě, ale ty už na blogu byly.

Doma ve váze drží už dva týdny první slunečnice. 
Můj muž mi je přináší každý rok.

Proč jen jedna?

No protože není planá, plané ještě nejsou a "opravdové" krást nechci.

Je špatně nafocená, i přes nasvícení obýváku je celkem tma.

Mějte radostnou neděli. 

P.S. Už jsem zaznamenala pět příspěvků, tedy se mnou vlastně šest, ke kamínkové výzvě a už je mám uloženy. Dám odkazy někdy příští týden. Chtěla jsem se zeptat, zda ještě někdo z vás plánuje se přidat, zda mám na vás počkat. Pokud se někdo přidal a já pod příspěvkem nezanechala komentář, je pravděpodobné, že o vás nevím, tak se prosím ozvěte.

obnova nutná a překvapení v trávě

Dřív než začnu psát k hlavnímu tématu, musím nejdříve říct, že konečně začínají rozkvétat oba keře ibišku. Měla jsem letos pocit, že ani nerozkvetou a vloni určitě už byly obsypané květem. 

Nebo si to možná nepamatuju přesně. Letos je ale všechno nějak divnější.

Už jsem tady psala, že musíme vyrazit do zahradnictví, protože jindy krásná studna vypadá jako pohřebiště a já se nemám už dlouho s radostí na co upnout. 
Odešly některé kytky, ale i violky v závěsech, které nám dělaly radost víc než tři měsíce, se už nevešly a výživa jim nestačila. 

A už ani nebylo, kam je přesadit.

Včera jsme měli den plný vyřizování důležitých záležitostí, drobných nákupů v Pepču - dárky na Moravu, kam se příští týden chystáme a ani únava mě neodradila od nájezdu do zahradnictví, i když mému muži se už nechtělo. 
Nakonec jsme museli do dvou, protože v prvním neměli vůbec nic, co by se dalo koupit. 

Což mě překvapilo, protože každý rok něco o tomto čase obnovujeme, není to výjimka, a nemáme problém kytky nakoupit. Včera už jsem nezasadila, páč bych to dělala z nutnosti a já z toho chci mít radost. Těším se, že to udělám dnes.

A teď slíbené překvapení v trávě. 
Kdo čekáte něco, co do trávy patří, budete zklamaní. 

Tuhle kačenu jako reklamu na Playboy jsem dostala kdysi dávno k nákupu v DM jako dárek. Sice to byla naprostá kravina, kterou bychom si nikdy, ale vážně nikdy nepořídili, ale u nás se nic nevyhodí, i když přiznávám, že se někdy snažíme takový dárek nedárek udat, ale tohle nikdo nechtěl a nedivím se.  Ale už přišel její čas. 

Děti ji objevily a hrají si s ní v bazénu vedle normální tradiční žluté kačky. Po hře zůstala zapomenutá v trávě. Válela se tam jako mrcha a můj vtipný muž místo, aby ji hodil do bazénu nebo prostě uklidil, si dal práci a naaranžoval do trávy pro mě, takže z dálky jsou vidět jen ty bílé uši. 

Ještě jsem mu ani neřekla, že o ní dva dny vím a nechávám mu ji tam pro radost.

Mějte pěknou sobotu, vypadá aspoň u nás, že bude slunečná. 
Já se těším na tu obnovu. Mám volný víkend.