středa 15. července 2020

kamínková výzva



Po dvou dvou dnech off line jsem opět na značce. Pořád naštvaná, vystresovaná, ale konečně jsem mohla poslat napsanou reportáž a fotky. 
Tuhle storku, na jejíž jedné straně je bezohlednost, nekompetentnost, nezodpovědnost, diletantství atd. a na druhé straně můj stres, nasrání, vědomí zodpovědnosti, že nesplním slib a neodešlu reportáž, vám povyprávím, a rozhodně za vyprávění jako odstrašující příklad stoji, někdy v příštích dnech. 
Teď nemohu. Ta naprostá bezmoc, kdy nemůžete nic udělat proti hlouposti druhých, mě úplně paralyzovala.
Dnešní příspěvek jsem si předepsala ve wordu už včera s tím, že vše bude fungovat velmi brzy. Tak jen kopíruji a přidávám fotky kamenů a kamínků. 
Kdo se přidáte, dejte mi prosím vědět. Zveřejním odkazy na vaše kameny někdy příští týden.

Konečně se dostávám ke své vlastní výzvě, kterou jsem původně neprozřetelně vyhlásila v době, kdy jsem na ni neměla vůbec čas. Ještě jednou se omlouvám za zmatky a Marušce děkuji, že se přidala jako první. K focení kamenů a kamínků jsem se dostala teprve dnes ráno. A vlastně ani nevím, jestli jsou všechny, tedy určitě nebudou všechny. 
Není to sbírka, takže nejsou na jednom místě v domě ani na zahradě. 
Kameny mám ráda a ty velké zdobí záhon s kytkami a hromada je ještě zarostlá plevelem u zdi. Zpočátku tvořily hromadu na zahradě, tu jsem milovala nejvíc, ale jak rostla vnoučata, bylo zapotřebí zvětšit prostor na hry jako fotbal, kroket či jen tak honění.






Mám ráda kameny přirozené, ale tyhle malované obyčejné, které získaly malováním větší hodnotu, trůní v knihovně, památka na Terezino malování. Už je nahlodal trochu zub času.



Tenhle kočičí kámen vůbec nevím, kde se u nás vzal. Pravděpodobně mi ho někdo dal.


Tenhle bramborový kamínek přinesl můj muž a potají jej položil na kuchyňskou linku. 
Ježíš, kde se tady vzala ta brambora?! 
Opravdu vypadá jako malá brambora, se vším všudy a Lola mi vtipně říká: 
babi, já ji oloupu, jo?. 



Některé kamínky zdobí studnu spolu s mušlemi, které jsme si přivezli anebo je někdo přivezl.  
Jeden vypadá jako právě upečený chleba, ne? Ale jako chleba nevoní.


 

Tenhle pyrit je ze sbírky mojí neteře, když studovala geologii a kameny jako studentka sbírala. 
Jsou v koupelně v košíku opět s mušlemi, ale rozhodně nejsou všechny. 






Když byly děti malé, no pořád jsou malé, ale už mají víc rozumu, „půjčovaly“ si je a roznesly po domě, a hlavně po celé zahradě. 
Na závěr dávám kamínek, který se u nás objevil poslední a já už tady o něm psala. 
Má nejvyšší citovou hodnotu. Dala mi jej Lola, aby mi nebylo smutno po Justýnce, když náhle odešla.
Vypadá jako kousek čokolády zapomenutý ve školním batohu.
Mějte pěkný den a zítra snad opět v normálním čase.

10 komentářů:

  1. Marti, já jsem si říkala, že Ti asi stávkuje technika.
    Máte krásnou sbírku kamenů. Chápu, že ten na poslední fotce má pro Tebe zvláštní význam.
    Jako malá jsem kamínky také sbírala. I teď si je vozím domů z výletů a většina skončí v terárku u Poldíka.
    Doufám, že něco stihnu nafotit.
    Měj klidný den.

    OdpovědětVymazat
  2. Jo jo, technika, ta dokáže divy. Ten čokoládový je určitě kouzelný. J.

    OdpovědětVymazat
  3. Marti, děkuji za nahlédnutí. Dobrá kamenná sbírka :o)
    Už jsem taky něco nafotila, snad to dám brzo dohromady.
    Být off line by byl i u nás značný pracovní problém... Snad uř je u tebe všechno OK!
    Hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, máš pěkné kamínky. Chápu, že máš citovou vazbu k tomu "čokoládovému". Těším se na další kamínky ostatních blogerek. M.

    OdpovědětVymazat
  5. Marti máš krásnou sbírku kamínků. Také mám u květin kamínky, ale na výzvu jsem zapomněla a nějak už se do ní ani přihlašovat nebudu. Trávím teď u počítače méně času, více jsem venku, cestuji za sestrou nebo jezdíme s manželem na výlety vlakem podle podle toho, jaké je zrovna počasí... Snad se Tvůj problém brzy vyřeší a naštvání přejde. Vím, že jedním z neštěstí je srážka s blbcem...Přeji Ti příjemné a hlavně klidné a pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, pěkné "kamenictví". Já se snad taky přidám, ale nejspíš až na konci týdne. Jeden kámen chci vyfotit ještě na chalupě a minulý víkend jsem na to zapomněla.
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj,
    to je moc pěkná sbírka. Já jsem si zoufala předevčírem, kdy jsem byla nedobrovolně offline. Vůbec mi nejde o sociální sítě, ale chtěla jsem zveřejnit článek a taky se připravuji na pátek, kdy jedu pracovně do Prahy jako průvodkyně a potřebuji se ještě trochu učit. Doufám, že se mi podaří najít kamínky, které jsem si různě přivezla z cest, abych se taky mohla zapojit do výzvy. Měj se krásně!
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Kameny, co pohladí naši duši a navíc je skvělé je držet v ruce a vnímat.
    Tedy rozhodně ty malé. :-)
    I když já jsme rozhodně ten úkaz, co na své zahradě držel úplně všechny v pazourech.
    Tvá výzva se mi moooc líbí, moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za vaše komentáře a jsem ráda, že vás výzva zaujala. Těším se na vaše kameny.

      Vymazat
  9. Kolik kamínků a kamenů a kolik příběhů. A možností představovat si, i zavzpomínat a potěšit se. Moc hezké fotografie, článek a výzva.

    OdpovědětVymazat