vepřová panenka s česnekem

Mám ráda rychlá jídla. Žádné běhání kolem plotny. 
A zrovna minulý týden jsem dělala kuře na paprice. 

Babi, tuhle omáčku a knedlíky milujeme, povídá Lola.

Já vím, proto jsem to taky vařila. A naběhala jsem se kolem sporáku dost. Proto něco jednoduchého. Nic objevného, ale můj recept. 

Půl kila vepřové panenky naložit do směsi olivový olej, balzamikový ocet, tři stroužky česneku, barevný pepř a sůl. Dát do lednice minimálně na hodinu. 
Toho česneku mohlo být teda klidně víc a to bylo naloženo asi tři hodiny.

Potom zprudka opéct na pánvi se směsí, aby se maso zatáhlo. Dát do vyhřáté trouby na 180° do zapékací mísy, přiklopit a péct ještě tak čtvrt hodiny.

Udělala jsem k tomu americké brambory, ale umím si to představit s hranolky, šťouchanými bramborami či bramborovou kaší.

Bylo to moc dobré masíčko, tak po dlouhé době zase nějaký recept do mého virtuálního receptáře.
Dejte si dnes k obědu něco dobrého. To potěší. Aspoň já to tak mám.

dvanáct dní

Je to moc nebo málo? No jak se to vezme. 
Někdy je to moc a někdy málo. Dvanáct dní s námi žije náš nový rodinný příslušník miminko Sárinka. Zdá se mi chvílemi, jako by tady byla s námi odjakživa. Je nezvykle vnímavá a chytrá, na to už mě upozorňovala paní chovatelka. Od narození to prý byla taková dáma, vše uměla dřív než ostatní koťata. Ani jsem paní neřekla, že je to pravděpodobně tou želvovinovou barvou, protože Justýna byla taky dáma. Právě kvůli povaze chtěl můj muž zase želvovinovou britku, páč jsou chytré, milé, trochu dámy, jsou asociálové, co se týká ostatních koček a cizích lidí. 
Četla jsem o této originální barvě článek, který si na blog ukládám.

Sárinka je rozhodně maličká dáma. 
Přestože je to miminko, rozhodně si ji nepochováte. 
To stejné byla Justýnka. Jo, přijde se pomazlit a mazlí se ráda, ale musí sama chtít. Po ránu, když se probudím, mě pusinkuje, ožižlává mi vlasy, kterých už teda moc nemám a občas mi nějaký vytrhne.
K chování se staví, jako kdyby říkala: dovolila jsem ti to snad?!

Zatím ještě bivakujeme pořád v obýváku, ale dveře jsou již otevřené do celého domu. Přízemí už máme prošmejděné a dostane se i tam, kde jsme my se smetákem nebyli, takže je jako úklidová četa a občas odstraňujeme pavučiny z hlavičky.

V úterý jsme ji poprvé asi na dvě hodiny nechali samotnou, potřebovala jsem už nutně na nehty a něco málo nakoupit. 
Moje manikérka mi řekla: no fuj teda! To jen abyste věděli, že to fakt bylo akutní, i mně z toho bylo na nic. Snažila jsem se ji před odjezdem uspat, jo čtete dobře, někdy ji musím uspávat, protože na to čeká, že budu u ní. Nepovedlo se. Jako kdyby cítila, že se děje něco zvláštního.
Trochu jsme se báli návratu. 
Můj muž v autě říká, ježíš, doufám, že budeme celé odpoledne uklízet spoušť v obýváku. Ne neuklízeli. V peřinách tam čekala vystrašená malá kulička, která nemohla pochopit, proč jsme ji opustili. 

Za odměnu šla s námi ven a nemohli jsme ji dostat domů. 
No jo jistě, půjdeme domů a vy zase odejdete, že jo?!

Od středy má záchůdek tam, kam patří, na toaletě a nemá s tím žádný problém. 
Pomalu se vrací náš život do stejných kolejí.

Už si spolu povídáme a ona rozumí. Docela mě to překvapilo, přijde mi malinká. 
Rozumí: pojď, půjdeme papat, letí přede mnou a sedne si před mističku. Rozumí, otázce půjdeme ven a už stojí přede dveřmi. Její dvířka jsou zatím zavřená, samotnou ji ještě nepouštíme ven. 
Vlastně má být doma 14 dní a pak se teprve testovat venku. Rozumí, když řeknu, že jdeme spinkat. Přes den chce ale pořád uspávat. Včera odpoledne za mnou furt chodila a zívala, někam si lehla a na vteřinu usnula. 
A já říkám mému muži, já si s ní budu muset snad zase lehnout, jinak neusne.
Jak jsem řekla, půjdeme spinkat, letěla k pohovce do obýváku, počkala, až si sednu, páč nevěřila, že tam zůstanu. Po té vyskočila a lehla si na deku úplně ke mně a netrvalo ani pár minut a usnula tvrdě.
Chvíli jsem čekala, no jako s miminem, jestli opravdu už spí a pak jsem potichu odešla. Spala několik hodin. K mé radosti. Kočky prý prospí až 20 hodin denně. 
No to Sára tedy určitě ne. 
Ale už třetí noc spí celou bez běhání a buzení. Ovšem musím spát taky. Jakmile jdu v noci na toaletu, jde se mnou, ale pak se poslušně vrátí do postele, když vidí, že se ještě vstávat nebude.
Bára mi včera do telefonu na uspávání říkala: no máš prostě mimino, co jsi čekala? Ještě, že to netrvá tak dlouho jako u dětí.
Ty poslední fotky nafotil můj muž, když s ním Sára "uklízela" v kuchyni.
Ještě bych toho mohla o naší "bytné" napsat spoustu, ale kdo by to čet´. Tak zase příště.
Mějte pěkný den plný příjemných zážitků.

jako "hra o trůny"?

Ne, je to hra o křeslo. 
V naší rodině je křeslo něco jako trůn, páč je takové jen jedno. Přiznávám, že jsem se většinu pracovního života v marketingu zabývala soutěžemi. Tedy vymýšlela pro ostatní. Takže soutěže mě až tak nelákají, v tomhle prostě hravá nejsem. 
Když se mi ozvalo biano.cz, jejichž nabídek jsem už několikrát využila (mám ráda tyhle weby, které sdružují eshopy, a když něco hledáte, je to snadnější, než projíždět všechno), jestli se nechci zúčastnit soutěže, netleskala jsem nadšením. Konzultovala jsem s mým mužem, který radil, tak to zkus. Já ale nechci psát pro soutěž, já chci psát, protože mě to baví.
Když přišel znovu dotaz, zda se soutěže zúčastním, zrovna jsem četla příspěvek na blogu Dáši, která se už soutěže zúčastnila, rozhodla jsem se napsat příběh o křesle, protože ho mám. 
Teda ten příběh, nebo spíš malou storku a křeslo taky. Už značně zdevastované.
Možná by si časem zasloužilo i vyměnit, i když jeho stáří tomu tedy fakt neodpovídá.
O účasti v soutěži rozhodlo i to, že jak biano, tak bonami, moc dobře znám a jsou to pro mě weby, kam se vracím pořád.
Na webu biano.cz se mi zalíbila pro změnu barevná křesla, protože obývák je trochu starožitný a hodně velký a trochu barev snese. Naopak, možná by to chtělo oživení barvami.

patchwork ušák

křeslo ušák patchwork

ušák Astrid

Naše současné tmavě hnědé relaxační křeslo, které jsem před rokem a půl shodou okolností vybrala právě na biano.cz, doznalo určitých změn ještě, když vonělo novotou. 
Naše Justýnka, která nám odešla začátkem června k našemu smutku, normálně už v téměř 14 letech nábytek neničila a nebrousila si o něj drápky. 
Věděla, že se to nedělá.
Ale tohle nové křeslo ji zaujalo a začalo ho devastovat. Po několika vlídných zákazech jsme se dopracovali k tomu, že namířila drápky na křeslo, pak se podívala na mě, promiň, já jsem zapomněla, a zase tlapku se sebezapřením stáhla. Ale stejně už bylo pozdě. 
Přiznávám, že tohle relaxační křeslo je moje, jen když není obsazeno. Sedávala na něm Justýnka, sedávají na něm vnoučata a teď je to ráj pro naše mimino Sárinku, která je tak identická s Justýnkou. 

Na úvodní fotce je kousek křesla a malý pachatel. Tady je křeslo opět obsazeno.

Sára si na křesle tedy drápky nebrousí. Je to mnohem horší. Slézá jej jako vysokou horu, takže zatne drápky i zoubky, aby se vyhrabala na vrchol. 
A tady ani nemůžu použít žádné zákazy, i když ta malá šelma už začíná rozumět docela dobře.. 
Výraz toho malého tvora je výmluvný: Jak jinak bych se tam asi dostala...

Tady vypadá jako malá šelma, ale pouze si zívla a já ji zachytila ve špatné fázi.  Ale vidíte ty zoubky? 

Tak ji nechávám. Ke křeslu si raději ani nenandávám brýle na čtení, protože nechci vidět detaily.

Jinak křeslo není mým pracovním místem. 
Píšu u našeho starožitného stolu v pracovním koutku, ale křeslo občas potřebuji na čtení. 
Kout s psacím stolem posloužil v době karantény i v on line škole, ale relaxační křeslo bylo v permanenci furt.

Na bonami nakupuju už několik let, je to můj oblíbený web a spočítala jsem si, že jsem jej pro nákup využila už 24 krát, dle počtu objednávek, takže to mluví za vše. 
Vybrat tam tedy podle pravidel vyhlášené soutěže nějaké doplňky ke křeslu, nebyl žádný problém. 

Tedy byl a vlastně velký, páč se mi líbí hodně věcí a vybrat jen něco, abych nezahltila, bylo docela těžké.

Tak něco, co by se hodilo ke křeslu, dávám do koláže.

Svíčky a vůně

Osvětlení, tedy stojací lampy najdete tady

A stojany na noviny se ke křeslu rozhodně hodí.

A váz také není nikdy dost.

Zaujalo vás něco z mého výběru? Na Bonami jsem nakupovala nedávno pro vnučku hlavolam k narozeninám, jo i takové dárky tam najdete, tak teď si musím dát na chvíli oddych.
Snad vás i dnešní příspěvek bavil, i když byl trochu jiný než obvykle.
Mějte pohodovou středu.

tak to jsem nestihla...

Škoda, duhy jsem nestihla. 
Stihla jsem nafotit v sobotu v šest ráno zajímavé nebe, to mě nikdy neomrzí. Někdo už jste viděli v koláži na facebooku, tak ještě na blogu. 
V neděli po dešti odpoledne se objevily na nebi tři duhy. 
Dvě už jsem viděla, ale tři ještě nikdy. Ne netěšte se, nebudou tady. 
Nevšimla jsem si, že už mám vybitý foťák po neustálém focení a duhy jsem prostě nestihla. 
Tedy jednu ulovenou fotku najdete v závěru příspěvku.

Všechny tyhle zajímavé úkazy trvají pár minut a pokud nejste připraveni, nestihnete zachytit. 
Za chvíli je všechno jinak, úplně jiné nebe a úplně jiné mraky.

Nakonec jsem zjistila, že jeden snímek duhy, tedy tří se mi povedl, tedy jsem ho stihla. 
Já tam ty tři duhy vidím, ale nevím, jestli to není jen proto, že vím, že tam skutečně byly.
 A viděl je i můj muž. Nevím, jestli je vidíte vy.
Mějte pěkný duhový den.

představení v trávě

a nechyběla ani děkovačka po představení.

Děti už sice odjely, nicméně ještě zbylo pár fotek ve foťáku z víkendu. 

V neděli se hrála Červená Karkulka a po představení byla i děkovačka. 

A Lolinko, měly by se uklonit i ty loutky.

No jo, měl by je mít v ruce, kdo je vedl. 
Alane, tak ještě jednou a vem si loutky do ruky. 

Ježíš, ten strom neber, ten jsi přece nehrál.

Nejvděčnější divák nedělního divadla byla Sárinka. 

Sledovala dění v trávě pozorně.

Nakonec došlo o víkendu i na malé tvoření. Odpoledne v sobotu se zatáhlo a začalo pršet, tak se z patra stěhovaly všechny kreativní sešity dolů do přízemí.

Jo a vidíte správně. Tvořili jsme i vánočně. 
Jeden zapomenutý Pusík byl na vánoční téma. 

Nejdříve se plnily úkoly ze sešitů a pak přišlo na vystřihovánky a tvoření motýla a dalekohledu. 

Já jsem tedy fungovala jen jako pomocný střihač a lepič.

Děda se vztekal u uvazování provázků na vánoční zvonky.
Babi, ty moje zvonečky dej na stromeček, jo, připomíná mi Lola.
Ježíš, snad na to nezapomenu.

Alan dotvářel vystřiženého motýla a Lola si vytvořila podle návodu dalekohled.

Babi, podívej se, jak je krásně vidět ta hvězda.

Jo tvoření nás baví.

Mějte pěkný nový týden.

ke spaní stačí piano...

A máme doma vlastní kadeřnici.

Zatím jsou dva krásné pelíšky, které jsou naštěstí poděděné, úplně zbytečné. 

Spíme všude možně i na pianu. 

V pátek ráno byl u nás kadeřnický salón. Sárinka česala Lolu a udělala jí trochu "korelu" na hlavě. Všimla jsem si až po návratu z muzea, že se Lola zapomněla učesat, takže šla s účesem od Sáry do ulic.

V pátek jsme zažili i trochu malé drama. Sárinka zatím přebývá převážně v obýváku, který opouštíme, když konečně usne.

Zdálo se, že spí, tak jsme šli do bazénu jako každé ráno. Po chvílí koupání jsme slyšeli docela velkou ránu a nebyl to děda, ten ještě spal.

Ježíš, to bylo z obýváku. Sára asi nespí. 
Letím do domu a crčí ze mě voda, normálně mokří do domu nechodíme, páč už se nám povedlo uklouznout na mokrých dlaždicích a plácnout s sebou.

Rychle otvírám obývák, abych se podívala, co se stalo. No to nestíhám. 
Z obýváku vyběhne hodně naštvaná koulička a rovnou vybíhá na zahradu. 
Loli, prosím tě, já jsem se nepodívala, co se v obýváku stalo.

Babi, Sára shodila ten stříbrný svícen z okna.

Pochopila jsem, co se stalo.

Sára nespala tvrdě, a jak nás slyšela přes otevřenou ventilačku, musela se jít podívat, co se děje. Vyskočila na okno a viděla nás v bazénu.

Ten naštvaný úprk ven znamenal: jako vy jste venku a mě necháte doma!!! 
Já už s vámi přece taky chodím ven.

Jo trochu chodí, ale přiznávám, že jsou to nervy a hlídáme všichni.

No teda Alana to už moc nebaví.

Jo, prozradím, že ani nás ostatní. 
Ale uvykání na tak velký svět ještě chvíli bude trvat.

A víte, jak se fotí kotě na pianu? No blbě, když má stejnou barvu jako to staré piano a vy ho tam téměř nevidíte. A moc nepomůže ani blesk.

Dnes je poslední prázdninový den s dětmi. 

Myslím, že budou Sáře chybět a ona jim.

Mějte pěknou neděli.