čtvrtek 17. srpna 2017

a valí se to ze všech stran...

Určitě to znáte taky.
Začnete řešit nějaký problém či něco se vám stane a v ten okamžik se začnou ze všech stran valit informace týkající se stejné záležitosti.
Letos po mojí nehodě těžký otřes mozku, prasklá lebka, nebo dřív epilepsie v rodině, pustím rádio, zapnu televizi, otevřu noviny a odevšad na mě juká informace o poranění mozku či epilepsii.
Ne, že by najednou v médiích tyto informace měly větší koncentraci či prostor, to určitě ne, jen je vnímám víc, když se mě přímo dotýkají.
Včera při hlídání vnoučat jsem měla s dcerou čas na debatu, která se zvrtla na celkem aktuální téma. Problémy s kojením se tedy už netýkají žádné z nás ale někoho z blízkého okolí. 
Nebudu se tady bavit o prospěšnosti této bohulibé a přirozené činnosti, to víme každý. Je pravda, že i mě v porodnici nutili do kojení, kojila jsem všechny tři děti, ale tenkrát byl přístup nějak laskavější a lidštější. Buď to půjde anebo ne. A kojila jsem jen proto, že mi to zkrátka šlo. Chtění někdy nestačí. 
No taky by asi bylo divné, kdybych ty svoje čtyřky měla jen na okrasu a i to je diskutabilní :-)
Dnes mi přijde, že za tématem kojení je určitý fanatismus ať už ze strany odborníků, tak především matek. Kojící matky byly postaveny na piedestal. Jako kdyby byly něco víc. A kdo nekojí, je hodný zavržení.
Po cestě domů si koupím Marianne, aby mi cesta líp utekla. Začnu listovat a co myslíte? 
Opět se to stalo. Hned na mě "zasvítí" článek Krásné nové dětství bez bot a mouky a hned první stať článku nese název Kojíme proti všem. Článek nahraje mému názoru. Tvrzení, že rozkojit se dokáže každá matka, je absurdní a v článku je názor lékařky a zakladatelky mama center Miroslavy Skovajsové, že některé ženy zkrátka kojit nedokáží, když je v prsu nedostatečná mléčná žláza...
Vždy bude část žen, které prostě kojit nemohou, i kdyby sebevíc chtěly. Ovšem tlak společnosti v dnešní době je tak velký, že se v době šestinedělí, kdy rozbouřené hormony vylézají z hlavy ven, cítí nekojící matky provinile. Bohužel tento fanatický přístup někdy může končit i takovým extrémem, jaký je právě v článku popsán. Prvorozený syn jedné Američanky zemřel devatenáct dní po porodu dehydrovaný a hladový. Matka odmítala dát dítěti láhev s umělou výživou, protože byla přesvědčená, že kojení je jediné to správné.
Je zvláštní, že když nekojíte, jste divná, a když kojíte podle jakýchsi pofidérních měřítek dlouho, jste divná taky.
Článek není jen o kojení. Jsou zde i další témata, která bůhví proč dokáží rozdělovat společnost. Například první kroužek pro dítě už po šestinedělí - jóga pro děti, barefootová obuv anebo pevný kotník, dieta pro kojence strava bez lepku a mléka apod. K tomu se už nebudu vyjadřovat, páč už byste tuto moji úvahu či co to je, nikdo nečetli. 
V podstatě se budu opět opakovat jako už na blogu tolikrát. 
Každý jsme originál a každý potřebuje, chce a může něco jiného. Skupina lidí, byť by byla sebevětší, nemůže přece rozhodovat o zbytku světa a diktovat, co je správné a co ne. 
Jsou to přece stejní omylní lidé.
Tak žijme a nechme žít. Proč se povyšovat na někoho s jiným názorem či s jinými možnosti. 
Panebože, fanatismus zabíjí. 
Větší část žen dnes hledá odpověď na problémy s miminkem na internetu ve skupině matek s podobnou či stejnou úrovní zkušeností, místo aby zavolaly kamarádce či matce, která už zkušenosti má. 
Ne, rozhodně nevím všechno, naopak už jsem se dostala do životní fáze "Vím, že nic nevím", jen je trochu předpoklad, že když jsem vychovala tři děti, už jsem se s ledasčím setkala a třeba někdy i znám řešení. Moje dcera volá. Je problém, tak zvedne telefon. Někdy jen odsouhlasím názor mojí dcery, protože ona se řídí selským rozumem. A někdy umím poradit a někdy zkrátka ne. 
A závěr mojí úvahy? 
Většinou je dobré se řídit selským rozumem a intuicí. Vždyť jsme to tak dělali od pradávna. 
Nejsme stejní. Každý jsme originál. 
Pokud dítě pláče i po kojení už několik dní, přestaňte ničit sebe i dítě a běžte koupit lahvičku bez ohledu na názor okolí. Je to váš život a jen vy znáte příběh.
Tady jsem si dovolila porušit svoji zásadu: neuděluji rady, pokud o to nejsem požádána.


P.S. Ještě pořád až do neděle můžete hrát o dárek sadu penál, zrcátko, propiska s kočičím designem. Losovat budu v pondělí.

12 komentářů:

  1. Krásný článek a mohu se pod něj podepsat.
    Mám jedinou dceru, která pod tlakem hormonů a tlakem společnosti ztratila právě ten selský rozum.Jsem bývalá zdravotní sestra, takže odborné znalosti by byly a jako matka jsem jí umetala cestu ke dvěma červeným diplomům. Ovšem co z ní udělal disbalanc hormonů, tak to bych nikdy nevěřila. Začala doma vše vyrábět / šampony, mýdla, prací prostředky, deodoranty atd /, protože k tomu vybízela nesmyslná ženská fora a portály. Zcela mylně jsem po porodu očekávala nějaké dotazy nebo rady, vyhrával internet.
    Kdo to nezažil, nepochopí, nechápala to celá rodina, protože až do těhotenství mojí dcery jsme měli neskutečný vztah, ve kterém jsme byly napojené jako dva satelity.
    Vyhrál můj zdravý rozum, nadhled, ale přiznám se, že to nesmírně bolelo, připadala jsem si zbytečná. Ale protože jsem dobře zasela, časem se vše uklidnilo a tlak moderního a trendy vyvolávajícího ovčího stáda, které se neřídí srdcem, ale leckdy nesmysly, tak ten pomalu utichl. A tak mám naštěstí zpátky normální dceru.
    Nejhorší je ta stádnost, ta potřeba zapojit se a pak se ukazují prsa, abychom si uvědomili všichni to, co je zákonité, co je lidstvo lidstvem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za krásný komentář. Někdy bohužel ve snaze vrátit se k přirozenosti přestáváme být přirození. Je dobré, když nám to časem dojde.

      Vymazat
  2. Byla jsem nekojící nešlo to,mléka málo...z porodnice jsem vždy odcházela i s krabicí umělé výživy.Dříve nebyl v porodnici problém,ale u malých kluků to bylo na hádku s lékařkou,že mi to prostě nejde,nepůjde a nikdy nešlo,že chci rovnou lahev,aby syn nebyl o hladu! Byla jsem skoro krkavčí matka,že jsem si dovolila nekojit!:-)Dcera kojí stále,totálně zblbla dobou a různými portály co vše škodí a co se nemá...Bohužel přestala používat svůj rozum.je mi z toho hodně smutno a jen doufám,že nastane čas,kdy opět začne rozumně uvažovat...
    Krásné dny přeji:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, to je mi líto, že se trápíš. Ale brala bych to tak, že pokud je dcera šťastná a spokojená, je to nejvíc. Ani já vždy nesouhlasím se svými dětmi a ani oni se mnou, ale neřeším to. A myslím, že to je tak v pořádku. Důležité je se navzájem tolerovat a podporovat. Pokud jsou šťastní, je to v pořádku. Je to jejich život. Měj se krásně a netrap se.

      Vymazat
  3. Napsala jsi to dobře. Ono všeho moc škodí a nic se nemá lámat přes koleno.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  4. Ráda jsem si článek přečetla, také jsem vyznavač "všeho s mírou". Selský rozum a intuice, používat ho není na škodu.
    Krásné dny. Jana

    OdpovědětVymazat
  5. Mluvíš (či píšeš) mi z duše. Nemám dceru, takže nejsem ta rádkyně, snáška si poradila sama nebo se svou mamkou, asi zřejmě... Ale to vůbec nevadí, hlavně že používala hlavu, i když vyhledávala nějaké diskuse, protože vnouček byl předčasňátko a pro všechny to byla nezvyklá situace. Zvládla to výborně, malému jsou tři roky a je čilý až až. Dneska se opravdu vše přehání a někdy bohatý zdroj informací a i různých blábolů taky může škodit. Také si vzpomínám, že jsem hodně pro mne neznámých věcí při prvním synovi řešila s mamkou, starší sestrou a i tchýňkou. Muž byl tehdy rok na vojně, tak jsem na vše byla sama. A musela jsem se poprat se vším. Nechci srovnávat tehdejší dobu s nynější, to vůbec, každá má to své. Jen se dnes vše řeší na internetu a často se to bere jako za jedinou, naprostou a neomylnou pravdu. Jenže pozor, ono to mnohdy tak vůbec není. Takže zdravý selský rozum, všeho s mírou a nic nepřehánět.
    Marti, prima článek.
    Měj se.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, děkuji. Ani mě nevadí, pokud nikdo o moji radu nežádá, snacha se taky přirozeně asi radí s mámou, ale o to vůbec nejde. Přesně všeho s mírou. Měj se krásně.

      Vymazat
  6. Hezký článek! Tak tu sedím a čtu si a vybavují se mi vzpomínky na mé vlastní mateřské dovolené a krmení dětí, a i u každého z nich to bylo jiné, individuální. U první dcery jsem kojila jen tři měsíce, pro neustálé záněty prsu. A syn a mladší dcera byli zase kojeni dlouho, skoro tři roky. Samozřejmě nebyli odkázáni jen na mě, normálně jedli, jen se přišli občas dopít :-)
    Dnes je tolik informací na internetu s přínosem tzv. trendů, že se v tom nevyznám ani já, co je in a co out. Ale dítě není hračka! Některé maminky tyhle informace ovládnou, bohužel. I má kamarádka - dětská lékařka tvrdí, že se jí u některých maminek stává, že slovo poradna je pro ně pojmem, kdy ony radí lékařce, protože na internetu psali, že... Inu je třeba rozum a cit. Ale ani já nevím, čím mě moje děti překvapí. Měj se hezky§
    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, díky a pod tvůj hezký komentář se podepisuji. Měj se krásně.

      Vymazat