pondělí 14. srpna 2017

galerie na takové to domácí dívání






Kdysi jsem tady na blogu někomu v komentáři slíbila, že někdy představím naši domácí galerii. 
Nějak zvlášť se mi do toho nechtělo, páč se obrazy za sklem fotí špatně a navíc ani není moc prostoru, aby člověk fotil a ještě jsem ke všemu fotograf amatér. 
Ale naše domácí výstava se občas mění, tak jsem ji chtěla zachytit.
Teď byla příležitost. Z tělocvičny zmizel kulečník, ten se mi povedlo rychle a dobře prodat, situace se u nás změnila a bylo zapotřebí vrátit místnost k původnímu účelu. Vrátil se tedy zpět rozkládací otoman, protože někteří naši hosté nemohou do patra. Tělocvična s galerií se tedy změnila opět na příležitostnou ložnici pro hosty, takže vlastně tři v jednom.
Vzniklo tedy víc místa na focení. V galerii, já vím honosný název :-), nejsou tedy všechny obrazy, které máme, další jsou po domě, ale tady je jich nejvíc a já sem často chodím jako na výstavu, posadím se a kochám se.
Všechno jsou to originály a většinou s příběhem. Naše sbírka má hlavně velkou citovou hodnotu.
Jsou tady i originály od akademických malířů, ale většinou vystavujeme originální fotografie, oleje, kresby či linoryty od našich dětí. Tedy dcer, protože syn stejně jako já nemá výtvarný talent. Můj muž kreslit umí, ale maluje jen vtipné obličeje.


K některým obrazům se opravdu váže zajímavý příběh. To zátiší s citrony je dílo Vincence Beneše a můj muž jej zachránil z popelnice, kam jej při stěhování pražského bytu vyhodil tchán neznalý věci. Po konzultaci se znalci je to pravděpodobně originál. Nad tím je olej na plátně les neznámého autora. Ten jsem dostala a obraz je zajímavý tím, že když na něj svítí slunce, svítí i v tom lese. Vlevo je z pozůstalosti olej na plátně Karlův most a opět nejde přečíst podpis autora. Ta velká kresba schody v zeleni je dílo naší starší dcery, které tvořila v ateliéru akademické malířky. Je celkem zničený, protože jsme byli požádáni o zapůjčení na výstavu a obraz procestoval celou republiku. 
Ten malý portrét kresba, to je můj táta za mlada, když jej maloval jeho bratr.




Příběh tohoto obrazu se na blogu objevil tady.





Toto je dílko našeho nejmladšího dítěte jako dárek k vánocům. Pes s básní. 
A tu báseň mám moc ráda:
Život je jako dalmatin, někde černý někde bílý, škoda jen že smutku stín ty bílé plochy nepokryly ...
Dál to třeba dokážete přečíst sami.


Tento obraz jsem dostala k narozeninám od mého muže a je to originál od akademického malíře Jaroslava Eduarda Dvořáka. Je tam namalován jeho vlastní pes a přímo malíř mi řekl, můžeš si ho pověsit, jak chceš. Vypadá dobře z obou stran :-) Ovšem jeho podpis je jen z jedné strany.


Další dárek k vánocům od dcery olej na plátně. Přiznávám, že takové dárky mě nejvíc překvapí a nejvíc potěší.



Našla jsem i místo pro starou fotografii - letošní dárek z Ameriky. Visí v předsíni, kde visí i toto dílko naší starší dcery, které mám ráda.


Tyto polštáře jsem tvořila před lety, povlaky batikovala a malovala a razítkovala. Nakonec se mi vůbec nelíbily, Jsou odloženy asi tři roky. Teď jsem je objevila a dala na otoman ke galerii. No není to nic moc, jen pokus. Mému muži se tam líbí a já uvidím časem.
Další obrazy a obrázky možná někdy příště.


24 komentářů:

  1. Tedy tolik obrazů, opravdu jako v galerii. Je hezké, že každý obraz má nějaký příběh, proto jsou i vzácnější.
    Marti, u vás se hostům musí krásně spát...
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, díky. No to ještě nejsou všechny :-) Copak návštěvy, já to nejvíc miluju :-)

      Vymazat
  2. Nádhera <3 musím říct,že přesně tohle jsem začala vybudovávat po našem přestěhování v novém bytě a kam to jde a kam se to hodí dělám taky takové galerie našich vzpomínek,obrazy a kresby od dětí,když jim bylo třeba 6.Ráda se na ně dívám a mají prostě kouzlo.Galerii máte úžasnou,věřím,že návštěvy nespustí oči.Krásný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Reny, já nemám ani vše vystaveno, páč by se mi to nevešlo, i když spoustu kreseb našich dětí mám schováno, dokonce i jejich první kresby :-) Teď občas vystavuji na lednici díla našich vnoučat. Měj se krásně.

      Vymazat
  3. Marti, slušná sbírka. :o) Polštářky jsou moc hezké.
    Přeji krásný týden. D.

    OdpovědětVymazat
  4. Marti pokiaľ by som si všetko dôkladne "pokukala" a pokochala sa a ešte je toho dosť všade v každej miestnosti, asi by ste mi museli postlať v novej hosťovskej. Rodina je umelecky veľmi talentovaná... Krásny deň prajem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zitko, děkuji a klidně přijeď, až si budeš dělat třeba výlet do Prahy. Místa na spaní je tu dost. A umělec jsi pro mě i ty :-) Měj se krásně.

      Vymazat
  5. Tak dnes mi to chvíli trvalo,než jsem došla do konce Tvého příspěvku.
    Jelikož otec byl litograf- malíř amatér a bydleli jsme přímo v tiskárně, tak mám určitý vztah k těmto záležitostem. Sama jsem po otci nějaký ten gen podědila, ale nevyužila ho, dá se říci promarnila. Ale cit pro barvy, obrazy, fotky...... asi přeci jenom trochu mám. Máš krásné místo pro svoje chviličky zklidnění, pro chvilky pohody.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  6. To je skutečně slušná galerie. A pes s básní se mi líbí snad nejvíc.

    OdpovědětVymazat
  7. Já vždy obdivuji, když dotyčný umí udělat dárek, je originální a dokáže těšit dlouhé roky. Navíc já nejsem na tuto tvorbu zručná, o to víc si těchto srdcových záležitostí považuji.
    Z toho pokoje na mě dýchá historie vaší rodiny, vašeho života a je to bonus, protože v době hektiku si rozjímat ve svém světě, nakopne a nastartuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, chodím se tam kochat často a to nejen při cvičení, ale jen tak.

      Vymazat
  8. Kouzelné místo.Moc se mi u vás líbilo...Hezký den Věra

    OdpovědětVymazat
  9. Alenko, nádherná galerie...obrazy, které vám něco říkají..moc se mi to líbí..škoda, že nemám volnou stěnu a tolik obrazů. Měj se moc krásně a já se jen a jen kochám nad vaší stěnou. Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko, opravím si svoje jméno :-) Jo moc ti děkuji. Já mám tu stěnu teprve až v tomto domě. Do té doby jsem ani neměla všechny obrazy vystavené, páč nebylo kde. Díky, měj sek krásně. M.

      Vymazat
  10. Mám ráda věci s příběhem. Ve vaší galerii to žije, žádná sterilita, ale duše rodiny!
    Ivana

    OdpovědětVymazat
  11. Úžasná. To jste možná slíbila mě:) Já miluju galerie skoro jakékoliv. A právě to, že ty obrazy (díla) mají většinou nějaký zajímavý příběh, to je na tom to krásné a zajímavé. My měli také obrazů spoustu. I díky tomu, že tchyně svého času pracovala v galerii, takže měla díla věnovaná od samotných tvůrců i s věnováním apod. a některá, co se mi líbila, mi věnovala. Ale spoustu jsem jich i koupila v antikách a bazarech. Akorát tedy teď, po několika letech doma s dětmi jsem se obrazů tak přesytila, že jsem skoro všechny sundala a tzv. dýchám... Všechny je mám ale pečlivě schované a čekám až zase přijde jejich čas... Krásné to máte !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Péťo, já jsem si říkala, komu jsem to tady slíbila :-) Ano, chápu to. Já také neustále něco měním, sundávám a přemísťuji. Obrazy v jedné místnosti máme až teď, protože je dům velký. Ale ještě jsou sem tam po domě, tak ty dám zase někdy příště. A děkuji :-)

      Vymazat