neděle 20. srpna 2017

brána do pekel - 1. část




Druhé jméno hradu Houska.
Naše včerejší cesta k němu ovšem taky byla naprosto pekelná.
Není to úplně za humny. Já mému muži naprosto věřím, protože vždy našel správnou cestu na rozdíl ode mě. Já nemám žádný orientační smysl, tento druh inteligence zkrátka nemám.
Nejdřív tedy jen načteno z mapy. Cesta bez navigace, posléze s navigací.
Ta baba mě fakt rozčilovala, protože povelům dejte se na severovýchod, fakt nerozumím. 
Nebyly tam stromy, aby bylo možno ověřit sever podle mechu. No nějak nás vede, ale místo původně třiceti kilometrů už máme najeto padesát. Značení v Čechách, tedy v celé republice je naprosto zoufalé, jak jsme se už několikrát přesvědčili. Ujedete spoustu kilometrů a na žádnou ceduli nenarazíte, takže vůbec nemáte tušení, kam vlastně jedete a kde přibližně můžete být. 
Trošku mě znervózní první cedule Liberecký kraj, panebože ani mě nepřekvapí, když bude za chvíli Hodonín.
Nicméně navigace nám za chvíli hlásí, že jsme v cíli. V dohledu však není široko daleko žádný hrad.
Nicméně poslechneme a vjedeme do malé uličky a octneme se téměř na dvorku domku, který už dávno potřeboval rekonstrukci. A prý jste v cíli, hahaha.
Panebože, ty jsi nezadal do navigace hrad Houska? Ty jsi tam zadal pana Housku:-). 
No nic, není čas, můj muž má vycházky časově omezené. Už mě to fakt nebaví, jeďme domů. 
Navigaci vypínáme a naše spása jde po silnici. Pán se psem. No to musíte tam a tam. 
Jedeme tedy docela dlouho a opět nikde žádná cedule a po hradu ani památka.
Nakonec dorazíme do cíle, jak jinak. Pěšky k hradu to není daleko a trochu mate, že nejdeme do kopce, že jsme v nížině. Panebože, co je to za hrad?
Cesta není tak krásná jako na hrad Kokořín, takže ani nefotím.
Už jsme na velkém nádvoří. Nemáme rádi organizaci, takže s průvodcem na hradě fakt ne. 
Na netu říkali, že nemusíme. Prošvihneme prohlídku ve tři hodiny a můj muž zjistí, že prohlídky jsou jen s průvodcem a další je až ve čtyři. Panebože, nestihneme se vrátit a s naším blouděním už vůbec ne do šesti hodin, kdy je konec vycházek. Zaječí úmysly po těch peripetiích si vymluvíme. 
Když už jsme tady, tak to nevzdáme, ne?
Moc mě zajímalo, co můj muž zadal do navigace. 
Doma zjišťuje, že místo hrad zadal bůhví proč zámek. Na tom dvoře byl asi zámečník Houska :-)
Cesta zpátky probíhá již normálně a domů dorazíme v šest hodin a jedna minuta. 
Ale vrátím se zpátky na hrad. 
Na místě, kde byl hrad v 8.století postaven, byla velká díra do země. Praskla celá skála a lidé byli vyděšení, že se otevřela brána do pekel a pustí na svět nekalé živly. Snažili se průrvu zasypat, ale byla moc velká. Tak ji celou obezdili a na ní postavili pevnost, která je na skále velmi vysoko a přístupná je jen z jedné strany. Pro ďábla postavili vězení, aby se nedostal ven. Odtud název Brána do pekel.
Výlet rozdělím do dvou příspěvků, páč fotek mám hodně. 
Takže dnes venkovní prostory hradu, příště interiér.





Ten medvídek Pú mě vytáčel, ale nenašla jsem odvahu jej sundat. 














P.S. Ještě dnes se můžete přidat ve hře o kočičí sadu. Losování bude zítra.
Hezkou neděli.

10 komentářů:

  1. Na Housce jsem byla asi před deseti lety s kamarády. Našli jsme ji bez problémů :-), ale to, že se od parkoviště nejde do kopce, mne taky překvapilo. A byl tam tenkrát prima průvodce, součástí prohlídky bylo vystoupení šermířů. A tam byly taky docela fajn trhy (nám odtud odrátkovaný kamínek jako přívěsek)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, ono asi záleží odkud jedeš :-) Prima průvodce jsme měli taky, ale to nic nemění na tom, že organizaci zkrátka nesnášíme. Taky tady byly včera trhy, ale jen malé. Nic mě nezaujalo :-)

      Vymazat
  2. Hrad Houska je od nás na docela přijatelné dojetí, takže znám a zrovna jsme tam byli letos s vnoučaty. Na prohlídku chodíme, protože jinak bychom interiéry neviděli:o). A měli jsme stejného průvodce jak se dívám na fotku. Tedy nevím kde jste parkovali, ale my z parkoviště šli do kopce :o)))).
    Hezkou neděli Marti.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, to jsme zjistili až tam, že bez průvodce to nejde :-) Jinak bychom to neviděli. No mírnej kopeček to asi byl, ale s Kokořínem se to nedá srovnávat. Také přeji krásnou neděli.

      Vymazat
  3. Marti, ještě, že jste trefili, protože je tam opravdu nádherně, krásné fotky to dokládají. My tam ale nikdy nebyli, takže se těším na pokračování.
    Pa a hezký zbytek neděle. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, díky moc, mám radost :-), snad tě potěší pokračování, pustím ho nejspíš zítra. Hezký večer.

      Vymazat
  4. Mám strašnou radost, když najdu stejně talentované lidi jako jsem já a ještě se ke všemu vyznačující humorem, nadhledem a svěží náladou....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, hahaha pobavili jsme se oba :-) Jestli se chceš opravdu zasmát, přečti si naše cestování do Paříže. Cest bylo víc, ale nejdobrodružnější je popsána tady http://vyzobanaslunecnice.blogspot.cz/2014/08/hura-na-pariz-1-cast.html. Tak až budeš mít čas a budeš se chtít pobavit, tak si to přečti, je to teda dlouhý, má to čtyři části, páč my nejsme troškaři ani v průšvizích :-)

      Vymazat
  5. Jak na potvoru,v tom kraji jsme s manželem bloudili v neděli.Cestou z Beřkovic,jsme se rozhodli udělat si výlet na Kokořín.Postaru,bez navigace,s mapou.Ztratili jsme se už v Mělníku,nějakým nedopatřením jsme dojeli až skoro do Mšena,potom se nám podařilo po krásné cestě Kokořínským dolem dojet až na Kokořín .Až tam to bylo nádherné,ale chtěli jsme se na doporučení kamarádky zastavit na jídlo ve Vysoké a nějak jsme se zamotali a skončili jsme v Dubé :-) .Značení tragické,ale výlet to byl kouzelný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na hradu Kokořín jsme byli nedávno. Psala jsem taky o tom. Na to, jak je Kokořínsko krásný a navštěvovaný region, je značení naprosto zoufalé. Mirko, je dobré, že jste do cíle nakonec dorazili, stejně jako my :-) a nakonec to přece bylo trochu dobrodružství a ty jak známo prodlužují život. Aspoň my s mým mužem máme v takové podobné dny pocit, že od rána uběhlo několik dní :-)

      Vymazat