pátek 8. února 2019

a je uklizeno raz dva ...




Včera se rozhodla uklidit na psacím stole Justýna a věřte, bylo to hodně rychlé. 
Chvíli koukala pod stolem na ten binec, pak na mě s vše říkajícím pohledem: ježíš, tam se nevejdu, a když jsem tedy odklidila aspoň část, ne uklidila, páč jsem to jen přesunula do knihovny, která je součástí pracovního koutu, okamžitě vyskočila a vrtěla se. Takže pár věcí, které našemu jezevci ještě překážely, shodila na zem. Po několika dlouhých minutách, při kterých mě zdržovala v práci, posouvala myší a občas ťukla na klávesnici, dožadovala se hlazení a tulení, se konečně uložila a usnula. Vůbec jí nevadilo, že mi teda překáží a stůl není nafukovací.
Od té doby, co jsme s ní dva roky doma, se stala mazlivější, chápavější, rozumí každému slovu a rozhodně teda, promiňte, vychcanější.
Když vidí, že se někam oblékáme, vždy ji to rozhodí. Panebože, oni jdou zase pryč, to já musím jít ven. Většinou se nechá přemluvit a vrátí se, když jí říkám, že je tam velká zima a my za chvíli přijdeme. Někdy ji teda trochu podvedu a není to chvíle, ale téměř celý den, ale většinou je to pravda.
Asi před týdnem, když jsme se chystali na masáže, byla dost nerozhodná a s pohledem, jo jo za chvíli, to říkáš vždycky, stála mezi dveřmi a rozmýšlela, jestli sem nebo tam. Je to samozřejmě jedno, má svoje dvířka, kterými normálně courá každou chvíli, ale když jsme pryč, většinou je celá zmrzlá a čeká, až uslyší přijíždět auto a už čeká za vrátky a sotva otevřu, začne nadávat: 
tys mě tady zase nechala samotnou!!!
A protože mezi těmi dveřmi zdržovala, udělala jsem chybu a vyslovila jsem větu, kterou už nemůžu vzít zpět. 
Pojď domů, je tam velká zima, přijdeme za chvíli a chceš bonbónky?
Normálně jsou bonbónky jen po jídle. Sice na mě občas zkouší habaďůry jako tříleté dítě, letí k misce, olízne kapsičku a už stojí u špajzu, ale když řeknu, nene, ty jsi ještě nejedla, vrátí se k misce a dělá že teda trochu jí.
Tentokrát vykulila oči, ježíš ona mi dá bonbónky za to, že budu doma a už stála na značce. 
Po návratu domů opravdu ležela v obýváku a čekala.
Za pár dní se rituál opakuje. Opět vyjíždíme, opět rozmýšlení, mám na ně počkat venku anebo doma? a na moje opětovné hlášení, že je tam zima, tentokrát nemusím přesvědčovat. 
Po prvních slovech se prudce otočí a v cukuletu stojí u špajzu.
Můj muž udiveně říká: co se proboha děje?
I já chvíli koukám a nerozumím.
Najednou mi to dojde. Ježíš, já jsem jí za návrat domů nabídla minule bonbónky.
No neříkej, že na ně čeká zase.
No jasně, že to bylo ono. Dáš bonbónky, počkám doma.
Já vím, je to k nevíře. 
Říkám, že je vychcaná jak mraky a čím dál chytřejší. 
Za chvíli budeme doma šeptat, když nebudeme chtít, aby něco slyšela.
No, ostatně to už občas děláváme i teď.
Prostě bydlíme u své kočky.
A tak si tady žijem ...
No jo, to je tak, když se mazlíček stane členem rodiny.
Nebo proboha hlavou rodiny...


18 komentářů:

  1. Ano, je to asi tak. Můj muž říkal včera - koupíme si pejska- mu na to říkám - a bude s tebou spát a já kde? Neboj,já ti koupím pelíšek. Opravdu dobrák. Alča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alčo, mazlíček je určité omezení, ale hlavně spoustu radosti a smíchu. Mě Justýna rozesměje i svým pohledem. Někdy je tak legrační, když se kouká do očí a to ona dělá pořád, a já se musím smát nahlas a vidím údiv v jejích očích: co je tady sakra k smíchu???

      Vymazat
  2. Marti, kdybys mě viděla, čtu a mám pusu od ucha k uchu. Justýnka je moc chytrá a mazaná. Můj bratr a jeho paní měli kocourka a on o něm říkal, že to je nejlepší kamarád.
    Přeji krásný pátek a Justýnce posílám velikánské pohlazení.Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, já se s Justýnou směju pořád, je to rozhodně parťák pro každý den. Pohlazení vyřídím. Měj pěknou sobotu.

      Vymazat
  3. :-D. Fakt pobavilo. Dejte si pozor, aby vás kvůli bonbńkům po návratu nezačala Justýna z domova vyhánět ;-). Zdravím tebe i Justýnu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, to by neudělala :-). Ona je v podstatě velký dobrák a moc hodná a poslušná, tedy na kočku, jen si zvykla, že jsme s ní téměř pořád. Ale je s ní fakt zábava. Měj pěknou sobotu.

      Vymazat
  4. Marti, směju se, pobavila jsi mne s Justýnkou. U vás to je jak u nás doma s Kuličkou. No jo, kočičky mají "kochmes" a někteří lidé jim ho můžou jen závidět. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, ano Justýna mě fakt baví :-) a je chytrá jak opice. Měj se moc hezky a jsem ráda, že jsem tě rozesmála.

      Vymazat
  5. To je tak, když si někdo pořídí další dítě, mohla bych o tom psát dlouhé eseje a vlastně na chlup stejné, mám to násobno třikrát.
    Když po nich uklízím, láteřím, ale jsou rodina.
    Posílám Justýnce jedno veliké pohlazení a podrbání nejdříve mezi oušky a lehounkými tahy přejdeme na krk ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, to já říkám pořád. Už nemáme doma žádné děti, tak to teď nahrazuje Justýna, která se někdy chová jako rozmazlené tříleté dítě. Ano, na krčku to má moc ráda a pod bradou :-)

      Vymazat
  6. Marti, krásně jsem si početla.Jo,kdo má doma chlupaťáčka, má ho rád a věnuje se mu, tak si i hoodně rozumí. To bezzvířecí nepochopí.Všechny 4výmarandy byly u nás miláčkové a jak věděly co jim říkám.Taky byly vyčuraný a byla s nima legrace.Mohla bych, kdybych uměla tak krásně psát jako ty, napsat knihu.Evi taky když chce dobrůtku, sedne si ke špajzce a kouká na dveře.Pohlaď za mne tu vaši chytrou chlupaťačka.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, pohladím a bez nich by nebylo tolik legrace. Doufám, že Evička je na tom líp a líp.

      Vymazat
  7. To moc dobře znám :) Já jsem doma na nemocenské už pátý měsíc a náš kocour si mě dokonale omotal kolem tlapky, nechci vidět den kdy půjdu do práce a on tu nebude mít nikoho kdo by mu každé dvě hodiny otevíral dveře :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlasti, přesně tohle jsme dělali, než jsme se rozhodli pro dvířka. Náš jezevec musí mít dvířka ne pro kočku, ale pro malé psy :-). Od té doby už neděláme vrátné. Tedy aspoň ne tak často. Ať je líp.

      Vymazat
  8. No, kdo má doma zvíře přesně ví, o čem píšeš! Tahle nonverbální komunikace prostě probíhá a myslím, že se jí my, lidé, vůbec nebráníme. Naopak :o)
    Marti, měj ty i Justýna hezkou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, přesně tak. Ty, co nemají zvířátka, na mě koukají jako na blázna, když říkám, že Justýna rozumí všemu. Je s nimi hezčí a veselejší svět. I tobě pěknou neděli.

      Vymazat
  9. Justýna je zlatá! Já mám nejradši kočky, umí léčit a jsou zkrátka nejlepší:D.
    Měj se prima!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gábi, je to náš miláček, který nás rozesměje každý den. Měj se krásně.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.