čtvrtek 31. března 2022

poslední březnový

Před časem jsem tady psala o návštěvě Zooparku Zelčín s dětmi aneb jak jsme krmili klokánky, pštrosy i kozy a uvědomila jsem si, že článek, který z této návštěvy vzešel, jsem sem nedala, přestože jiné články o pomoci uprchlíkům tady jsou. 
O pomoci uprchlíkům jsem psala mimo jiné reportáže z centra pomoci v Mělníku, z knihovny, ze zooparku a o víkendu vyjdou silné příběhy a postřehy dobrovolnice z KACPU, Krajské centrum pomoci pro uprchlíky v Praze. A psát se o tom má. Tak dnes to napravuji. 
Dopoledne odjíždíme na Moravu a nevím, jak mi bude vycházet do soboty psaní příspěvků. No Dášu určitě nafotím, hračku jsem tentokrát nezapomněla. 
Tak poslední březnový.
Všechny fotografie si můžete prohlédnout na odkaze výše anebo v našem magazínu Zoopark Zelčín: Pomáháme těm, kteří to potřebují! (kanalem.com), tam je jich možná víc.
Mějte pohodový den.

Pro koho je svačinka? No prý pro všechny.

Zoopark Zelčín: Pomáháme těm, kteří to potřebují!
Marta Dušková

Zoopark Zelčín asi není nutné představovat a pravděpodobně většina obyvatel mělnického regionu jej navštívila s dětmi či využili nabídky kulturního vyžití i dospělí. Kontaktní zoopark se zaměřuje především na domácí hospodářská zvířata a svou rozlohou je největší svého druhu v Čechách. Letos je možné se pokochat i novými přírůstky. Narodili se dva malí klokánci a malá jehňátka.

Zoopark Zelčín spontánně reagoval hned v prvních dnech na současnou vážnou situaci spojenou s válkou na Ukrajině a zapojil se do pomoci válečným uprchlíkům. Jak začala pomoc uprchlíkům, vysvětluje Marian Rybka, správce Zooparku Zelčín: „U nás to začalo hned v prvních dnech války. Máme ve firmě zaměstnaných několik pracovníků z Ukrajiny, kteří u nás pracují už dlouhodobě. Hned na začátku jsme jim nabídli, že si mohou k sobě vzít rodiny. Pak se to rozkřiklo a začali nás oslovovat další lidé a viděli jsme, jak hrozná je situace. Vyvěsili jsme nabídku na ubytování. Máme několik druhů ubytování. Ubytovnu pro naše zaměstnance, tam jsme to museli celé přebudovat. Rychle připravit tak, aby se tam vešly všechny rodiny, někteří jsou od Oděsy nebo od Charkova, takže opravdu z nebezpečných míst, kteří sem jeli třeba 60 hodin a ještě 30 hodin čekali, než se dostali do vlaku a nevěděli ani, kam vlastně jedou. Naši zaměstnanci nevěděli, jestli je budou vyzvedávat na maďarské či polské hranice. Přijali jsme první rodiny a do toho se začali ozývat další, tak jsme se rozhodli, že dáme k dispozici i chatky. Museli jsme zrušit již objednané školy a školky na školy v přírodě, tohle má přednost. Na chatičkách je 36 ubytovacích míst. Plus máme k dispozici apartmány a již zmíněnou ubytovnu“.

V zooparku vyčlenili restauraci pro uprchlíky, kterým vaří zdarma. Zpočátku zajišťovali pro ně i snídaně a večeře, teď se povedlo sehnat umístění dětí do škol a školek, tak si snídaně vaří sami. Na chatkách mají zajištěny sporáky, varné konvice a mikrovlnky.

„Pomáháme jim i se zajištěním všech nutných záležitostí. Snažíme se pomoct s vyběháváním cizineckých víz a úřadu práce apod. Sami bychom to bez pomoci nezvládli. Pomáhají nám hasiči, záchranáři, sociálka a velké poděkování patří i okolním obcím, které nám pomáhají. Za všechny mohu jmenovat obec Lužec či Hořín. Poděkování patří všem, kteří nám pomohli“, dodává Marian Rybka. Zajišťují i odvoz lidí na potřebná místa a pro odvoz od hranic Ukrajiny zapůjčili svým ukrajinským zaměstnancům služební auta.

V zooparku je ubytováno okolo padesáti uprchlíků. Není to na stálé bydlení na dlouhou dobu, je to rychlá první pomoc, když přijedou, aby si v klidu odpočinuli po té hrůze a aklimatizovali se. Mají zajištěnou stravu zdarma, vstup do parku volný. Marian Rybka vysvětluje: „Časem, až budou mít naši ubytovaní sociální dávky, tak se dohodneme na nějakém příspěvku na stravu, nějaký denní paušál, který nebude povinný. Buď si budou stravu hradit anebo si budou vařit sami. Není v našich finančních možnostech zajišťovat delší dobu stravu zdarma, není to jen o surovinách, ale i energiích a kapacitách. A jsme zoopark, nejsme schopní nabídnout trvale kvalitní práci pro vzdělané lidi. V materiálním zajištění nám pomáhá i červený kříž především s oblečením a obutím. Přijela k nám rodina, máma 50 let, kluk 15 let a babička 80 let s cukrovkou, které jsme zajišťovali lékaře, od Sumy a měli jedny boty, jednu igelitku a přes červený kříž jsme je mohli obléknout. A to chceme zajistit. Aby rodiny, které přijedou z takto rozbité oblasti, se tady mohli dát do pořádku a do klidu“. Ludmila Mazur, koordinátorka pomoci Ukrajině v zooparku dodává: „Někteří už se nemají v podstatě kam vrátit jako právě tato rodina, ale stejně chtějí, až skončí válka, zpátky domů“.

V zooparku je ubytovaná paní, která má těžce postižené a nemocné dítě, které potřebuje stálou péči. Ubytování v chatkách pro ni není úplně vhodné, v pokojích jsou po šesti, tak se zaměstnanci pokouší sehnat lepší bydlení.

Samozřejmě jejich hlavní činností je zajištění provozu parku. Teď dali přednost pomoci, takže nesplní slib daný návštěvníkům, že letos na jaře se v parku ubytují surikaty. Zatím museli tento slib odsunout na neurčito a návštěvníci to jistě pochopí.

Zaměstnanci si zaslouží velký potlesk, nad rámec své práce se nyní věnují uprchlíkům a pomáhají jim v jejich nelehkém životě v cizí zemi.

Do ubytovacích prostor zooparku se povedlo ubytovat 55 žen a dětí z nejvíce postižených oblastí Ukrajiny, mezi něž patří město Charkov, Kyjev, Kramatorska či Sumy. Ubytovací kapacita je naplněna, ale zoopark s pomocí nekončí. Zajišťují nejen ubytování, ale i materiální pomoc v této nelehké době.

4 komentáře:

  1. Je hrozné, že kvůli jednomu šílenci se tolik lidí dostává do problémů, přijdou o všechno, co v životě vytvořili, přijdou o střechu nad hlavou a co je pak čeká při případném návratu? Zničená země a začátek od nuly. To je neuvěřitelné, kolik lidí uvedl do neštěstí jeden šílenec, který nikdy netrpěl nedostatkem a připravil plno rodin o své blízké, o bydlení a totálně jim změnil život, kolik dětí si ponese doživotní trauma z bombardování, z dlouhé cesty do neznáma...pomoc potřebují teď, ale budou ji ještě. víc potřebovat, až se budou vracet do zpustošené země. Přeji si, aby tato nesmyslná válka co nejdříve skončila.

    OdpovědětVymazat
  2. Asi není co dodat. Přesně to si říkám každý den u zpráv při pohledu na rozbombardovaný Marijupol, Černihiv, Charkov...

    OdpovědětVymazat
  3. Ani já vůbec nevím, co dodat. Udělat ze země ruiny a spáleniště, vybít, vyhnat lidi - to byl cíl?!
    Marti, přeji šťastnou cestu a pohlaď za mě Dášu!
    Helena

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.