ranní rituály

Naše ranní rituály se Sárou se moc neliší, jsou téměř stejné každé ráno, ostatně to by nebyly rituály. Vstáváme hodně brzy, jdeme udělat kafe, Sára už rozumí slovu káva, ví, co se bude dít, a tak trpělivě čeká, až na ni připravím, a pak je na řadě ona. Dostane kapsičku. Protože se po operaci zatím nesmím ohýbat, používám umělou prodlouženou ruku, ze které občas miska vyklouzne s velkým rachotem a veškerý obsah se rozprskne po kuchyni. Už i na tento rituál jsme si zvykly a ten rámus nás nevyděsí. Druhý pokus se již podaří. Jdeme na chvíli ven. Teď v zimě jen koukne Sára mezi dveřmi, zaklepe hlavičkou, až se jí třesou uši a podívá se na mě, jako že je venku velká zima a začne couvat domů. 

Pak jdeme i s kávou společně pracovat. Sára chvíli kouká, jak píšu na počítači, občas se podívá na obrazovku, co se tam přesně děje. Musí asistovat, buď leží na židli u stolu proti mně, nebo si lehne ke mně na zem anebo v poslední době si lehne co nejblíž na stůl a pozoruje mě, dokud neusne. Pak ji hodně hladím a myslím si, že pochopila, že na zemi ji teď moc nepohladím, je příliš nízko, tak skáče na stůl, aby mi byla blíž. A já hladím a hladím tak dlouho, dokud ji to nepřestane už bavit a teď to bývá hodně dlouho.

Včera jsem po psaní chvíli malovala, tak mi nejdřív okusovala tužku, pak štětec, potom shodila ze stolu uzávěr od barvy. Ráda shazuje věci ze stolu, chvíli s nimi hraje na stole fotbal a posouvá věc k okraji stolu dlouho a šup už je ta věc na zemi k jejímu uspokojení. Bývají to malé věci, obvykle propiska.

Povedlo se mi nafotit pár fotek, nejsou nic moc, tak je berme jako předmět doličný.

Tak si tady žijeme...

Dnes patří blog Sárince.

Mějte pohodový nový adventní týden. 

P.S. Úvodní fotky jsou aktuálně z dnešního rána. Je úplně u počítače a lehla si na papírové utěrky, které tady mám k malování, když je předtím trochu cupovala. Leží na stejném místě, jako lehávala Justýnka...