sobota 20. července 2019

se štětcem v ruce


Po týdnu s dětmi jsme si dali opravdu oraz a já celý týden malovala. 
Už maluju na opravdická napnutá plátna jako velká holka. 
Zpočátku jsem se bála a kupovala jsem si plátna jen v bloku, které se odtrhávaly jako výkresy. 
Vyšly levněji.
Sice už jsem na dvě plátna natažená v rámu malovala, ale ty jsem dostala jako dárek.
Teď už si plátna kupuju, nebojím se, že je zničím.
Nakonec zrovna v tomto období je to už nebo teprve rok, což jsem zkusila malovat. 
A nebýt těžkého období loňského roku možná ani nikdy nezačnu.
V plenéru nemaluju, páč to neumím a taky už vidím, jak by můj muž stál netrpělivě a nervózně nade mnou několik hodin, než bych namalovala třeba to slunečnicové pole.
Takže si vše fotím a přiznávám, že něco už s tím záměrem, že to budu malovat. 
Malovat dokážu ale jen podle svých fotek, jak jsem zjistila. 
Musí to být něco, co jsem zažila a ne co zažil někdo jiný.
Mám pocit, že se trochu zlepšuju, i když s perspektivou jsem pořád na štíru. 
Moje sestra mi chtěla pomoct a řekla mi, že nějaký malíř maluje kvůli správné perspektivě přes nějakou mřížku.
Nijak mě to však neoslnilo, i když to bylo myšleno dobře, ale připadá mi to jako dnes módní malovaní podle čísel. 
Vycházejí z toho sice hezké obrazy, ale pro mě jsou bez duše.
Raději budu malovat normálně neuměle, tohle by mě nebavilo, navíc je to jednoduché.
Nepotřebuju si malovat obrazy jen pro ty obrazy, potřebuju malovat pro sebe, nepotřebuju malovat, co maluje každý, nepotřebuju to mít dokonalé. Jsem samozřejmě ráda, že se to líbí, ale není to pro mě priorita. Už je to natolik součást mého života, že bych malovala ať tak či tak.
Baví mě první tah štětcem, baví mě, jak výtvor zpočátku vypadá naprosto příšerně a mam pocit, že z tohohle se nemůžu vyhrabat, že z toho nic nebude a já si nadávám do volů, že jsem měla odvahu si myslet, že to dokážu a že je to snad snadné. Jako snadný vypadá totiž každý začátek, každá představa, a pak zjistíte, že to podle vašich představ nejde a nepůjde. 
Původní předloha či inspirace vypadá jinak, i když můj muž téměř vždy pozná, co mě inspirovalo.
A pak se to proměňuje a proměňuje a už začínám něco vidět.
První se jmenuje Za Prahou, druhý je Tajemná zahrada a nakonec Před kavárnou, nádvoří mého milovaného muzea.


P.S. Dnes ještě připomínám výzvu Hodiny. Všechny informace najdete na odkazu. Kdo máte chuť přidejte se. A Blondýnce děkuji, že se přidala jako první. Až vás bude víc, dám příspěvek s odkazy na vaše příspěvky. Přeji hezký den všem. Já dnes jedu v pracovním módu.


16 komentářů:

  1. Co je vlastně umění ?
    Tuhle otázku jsem si položila v mnoha galeriích po světě a já to vnitřně nesrovnala. Jsou nás miliardy a každý má jiné oko.
    A snad úplně nejdůležitější je pro každého pocit, někdo vyleze na vysokou horu a je šťasten, někdo namaluje obraz a slastně usíná. A votom to je, co nás činí šťastnými.
    To je sranda, je jsem řvala, že nemám čas a jsem první, tak to mám celý život :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, s druhou polovinou souhlasím. K té první mám trochu výhrady. Myslím, že umění je jednoznačně dáno, aspoň já to tak cítím. I když se mi něco vůbec nelíbí, poznám většinou citem, že to umění je.

      Vymazat
  2. Marti, vyjadřuješ svými obrázky své cítění světa. Jsou půvabné, mají už hodně obdivovatelů.
    Měj krásnou neděli. Růža

    OdpovědětVymazat
  3. Marti, krásné obrazy a vaši kavárnu jsem poznala i bez jejího popisu. Prostě ji znám z tvých fotek. :o)
    Měj fajn neděli. D.

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, já nemaluju - nemám na to ani oko ani ruku. Ale myslím, že nejdůležiější je ten proces a prožitek, který do toho dáváš.
    Hodin mám nafocenou půlku (chatu a chalupu), ještě musím dofotit doma. Snad to zvládnu v nejbližších dnech.

    OdpovědětVymazat
  5. Malování musí vycházet z člověka. Obraz dle určité šablony je třeba hezký, ale jak píšeš - je bez duše.
    Tvému slunečnicovému poli naprosto věřím.
    Prima neděli!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, právě jsem ti chtěla komentovat příspěvek, ale třikrát mi to spadlo do spamu, nebo to aspoň hlásilo. Takže komentář ti posílám touto cestou: Hani, já si vůbec nemyslím, že je to nic moc. Máš hodiny s příběhem a já jsem ráda, že jsi se přidala. Už jsem si tě uložila. Měj pěkný zbytek dne.

      Vymazat
  6. Marti, máš je všechny krásné, ale to slunečnicové pole je nádherný, úplně živý. Krásnou neděli přeji.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, ty můj příznivče, moc děkuji a měj se krásně.

      Vymazat
  7. Ani chvilku jsem nepochybovala o tom, že budeš malovat slunečnice. A milovanou kavárnu. Malování je odraz duše, emocí. To se báječně daří!
    Přeji hezkou neděli, Marti. Helena

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, obdivujem tvoju tvorivost a zanietenie... Opat krasne obrazky, maju svoju atmosferu... a ze nemaju spravnu perspektivu? Komu to vadi, nech si skusi namalovat obrazky svoje... Maj sa dobre... L.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.