pátek 26. července 2019

jepičí život 6

Tenhle projekt jsem si vymyslela někdy v roce 2016 a příspěvky se tady objevují nepravidelně vždy po nějakém čase. Dnes už píšu šestý díl. Vím, že někteří z vás mají projekt rádi. Pro ty, kdo se přidali později, tak jen vysvětlení, o co jde.
Někdy se pod příspěvky objevují komentáře, které jsou malým příběhem a mně bylo líto, že mají jepičí život. Zaskví se jednou pod příspěvkem a už nespatří světlo světa. V tomto projektu je vytáhnu na světlo boží ještě aspoň jednou. Odráží, co jsme si v té době mysleli, co jsme zrovna prožívali. Svoje odpovědi sem dávám jen málokdy, je to o vás. Tak pojďme na to. V pětce jsem skončila únorem 2018, tak pokračuju dál. Dnes jsem se dostala jen do května 2018, rok od roku přibývá zajímavých komentářů a mění se jejich délka, tak aby to nebylo moc dlouhé.
Moc mě bavilo probírat se vašimi komentáři, tak snad to bude bavit i vás. 
P.S. poznámka pod čarou - komentující beallara je v současnosti Blondýnka.

jako bubliny
Přála bych mu ať kavárna hostí samé příjemné lidi. A ty články, bulvár zásadně nekupuji (odmítám je podporovat) :o)). V těch redakcích nesedí novináři, ale tvořiči bublin, ty se k nim skvěle Marti hodí. A já nesnáším když někdo lže a vymýšlí si. Schválně jsem si rozklikla ten tvůj odkaz a vůbec mne styl psaní nepřekvapil... Ať se tou nepřejícností třeba ZALKNOU :o).
A tobě přeji krásný den.
Ála
Díky moc, určitě se tam zajdu podívat.A že se "sypou prachy" z kavárny, může napsat jen naprostý neználek úplně všeho, případně člověk duchem slabší, odchovaný Balšínkovskými publicistickými kreacemi.
Tenhle přístup k senzačním zprávám o hvězdičkách zvaných celebrity sdílím a stoprocentně souhlasím, že je třeba se tomu vyhýbat - život jde úplně jinudy.
Máš pravdu, Iwko??? Nepodepsala ses, ale nějak mám pocit, že jsi to možná ty :-)
To, co jsou schopni napsat a vymyslet někteří rádobynovináři, je hnus. Ale bohužel, dokud lidi budou tyhle plátky kupovat, psát to budou dál. A je děsné, jaké deníky jsou u nás v republice nejčtenější...
Pepovi přeji, ať se kavárně daří a brzo má kupu věrných hostů. A tobě, Marti, krásný den!! Petra
Marti, děkuji za pravdivý "bulvár"! Tebe si přečtu ráda, bulvár nečtu. Kavárna vypadá velmi elegantně, není to v Pasáži Lucerna? Panu Melenovi a všem, kteří se o něco snaží, moc přeji, ať se daří!
Moc zdravím, Helena
Marti, někteří novináři než něco napíší, by si měli zkusit třeba tu svoji kavárnu otevřít. To by asi nechápali, co je k tomu všemu potřeba a co to stojí peněz a času. A teprve pak ať píšou a soudí. No, vytáčí mne to, ještě, že bulvár nečtu.
Přeji krásné dny. D.
Podnikat, udržet se a nezbláznit se, skutečně není co závidět, mám provozovnu 26let, tudíž vím skutečně o čem hovořím. Navíc u nás v Čechách se úspěch nenosí, jsme závistivci, ale nikdo nevidí, co všechno do toho musíš nasypat, aby to fungovalo!
Výborně, každému podnikateli upřímně držím palce. Tak ať se daří!!! Bulvár je kapitola sama o sobě. Bohužel moc ubližují a je mi líto hlavně dětí těch známých osobností. Máme také zkušenost, máme v rodině hráče NHL, v Blesku vyšel rozhovor s jeho bráchou, který byl tou dobou v zahraničí. Také nás to tenkrát dost pobavilo. Váš blog mám moc ráda a přeji hlavně hodně zdraví. Zdraví AlenaP.
Marti, tvoj dnešný príspevok čítam s úsmevom na perách ... a súhlasím s ním na 100% ... Pripomenula si mi naše deti ... Syna sme dali do svojej izbičky keď mal dva roky a narodila sa nám dcéra. Išiel tam s ním aj manžel, aby sa mohol vyspať ... to vieš ... novorodenec ... :) Neskôr, keď sa situácia s nočným plačom skončila, ostal synko sám, ale kedykoľvek mohol prísť. Ani to veľmi nevyužíval. On bol od útleho detstva samostatný ... dcéra ale pravý opak. Išla spať k nemu ako trojročná, ona k nám chodila pravidelne ... :)) A nedeľnú rannú rozprávku sme počúvali všetci svorne v našich posteliach ešte aj po ich puberte ... Marti ... prajem krásny deň pod rozkvitnutou čerešňou ... L.
Martinko, také nesnáším to v dnešní době neustálé určování co je správné, každou chvilku je to něco jiného a názory se stejně tříští. Ať si každý vše ve svém životě určuje sám. Naše děti vždy po narození měli svou postýlku u nás v ložnici a kolem dvou let dostaly svou vlastní v dětském pokoji. A vždy mohly přijít během noci či nad ránem. Moc toho nevyužívaly, byly hodně samostatné a kluci prostě spali jako buci až do rána :o)). Jen v obdobích nemocí byla mamka dobrá :o). Náš první vnuk však vždy ráno (když jsme hlídali, měl svou postel v naší ložnici) po probuzení popadl plyšáka a cupital za mnou pod peřinu a já si to tulení vždy moc užívala. Dnes je mu deset, spí v mé pracovně a libuje si, že má klid od své malé ségry :o)).
Hezký den.
Ála
Souhlasím s Álou, za pár let zase bude správné něco jiného. Když jsme měli staršího syna, tak jsme bydleli u mých rodičů. Syn měl postýlku vedle gauče na kterém jsme s mužem spali. Pak jsme dostali jednopokojový byt a narodil se nám druhý syn. Spali jsme čtyři v jednom pokoji. Zase jsem měla postýlku s mladším synem vedle sebe a starší spal v rozkládacím křesle. Po přestěhování do dvoupokojáku měli kluci svůj pokoj, ale kdykoli mohli za námi přijít.
Dnes, když hlídáme vnoučka, tak s ním spím v pokoji. A taky jsem moc ráda, že si ráno ke mně šupne pod peřinu. Užívám si to.
Hezký den. Růža
Nám chodí do postele jen jedna cácorka. Ta náměsíčná. Někdy sama odejde, jindy se přešoupnu já, abych se nepřeležela. Sebík chodí večer před usnutím, ale sám se přesune na svý a spát se mnou nechce ☺. Muž se ráno budí pokaždé s jinou 😉
Jarka
Marti, já zas před časem četla článek, ze kterého by slabší povaha nabyla dojem, že je totálně krkavčí matka, když s ní téměř roční dítě nejen nespalo v posteli, ale ani v ložnici. Náš mladej spal dost tvrdě a moc se kolem roku už v noci nebudil, ale byl strašlivý okopávač, takže kdo s ním byl v posteli, tak se fakt nevyspal. Takže byl (bez problémů) přesunut do vlastního pokoje (kam se těšil na velkou postel). Výjimkou samozřejmě byly nemoce, kdy k němu bylo třeba vstávat (to si s ním jeden z nás prohodil postel) a výjimečně zlé sny (ale na ty mladej netrpěl). A víkendová ranní lenošení tedy taky...
Takže se podepisuji pod to, že by si to každý měl nastavit podle sebe a svého potomstva...
Zdá se, že odborníci jsou odborníci, nikoli matky. Terezku jsem kojila do dvou let, Adama do tří. Ale i kdyby jen do roka, neumím si představit běhat do pokojíčku... Když se noc "povedla", měla jsem toho dost i tak.
Marti, napsala si to moc hezky, musím jen souhlasit.
Měj hezký den, Helena
Tohle rozhodnutí je děsivé. Snad ti, kteří tak rozhodli, budou dobře spát. Na jejich místě bych nespala. Vzít někomu právo na život? A co bude dál? Další rozhodnutí při vážné nemoci? Vždyť rakovina je smrtelná a přesto se z ní někteří lidé uzdravují. Naprosto s tebou souhlasim. Veliké a nekončící bolesti. Budiž. Ale takhle?? Ach jo :(
Také nechápu, že rozhodoval někdo o takto důležité záležitosti za rodiče. To vše se pak může rozvíjet bohužel dál. Měli je určitě nechat, aby zkusili převoz jinam, žili by pak s tím, že udělali vše co bylo v jejich silách a ztrátu by snáz přijali. Tohle v nich bude po celý zbytek jejich života...
Marti, díky za tvůj příspěvek.
Ála
Ten príbeh je naozaj desivý ... Kto mal rozhodnúť o živote vlastného diečatka, boli jeho rodičia.
Medecínske zázraky sa dejú ... to žiaľ viem z vlastnej skúsenosti ... Syna poslali z bratislavskej nemocnice domov zomrieť ... Bolo to pred Vianocami, prekonal ťažkú plúcnu embóliu a porážku. Domov ho poslali slepého, imobilného v nesmierne bolestivých kŕčoch ... To všetko 3 mesiace po svadbe ... Podarilo sa pre neho vybaviť miesto vo vojenskej nemocnici v Ružomberku ... Tam zalomili rukami a začali konať ... Syn je síce v plnej invalidnej, ale vidí, chodí, robí v robote ktorú miluje ... Žije úplne normálne ... Dva prístupy, dva výsledky ... Marti, pekný zvyšok dňa ... L.
Rozhodnutí rodičů mělo být prvořadé, oni chtěli vyzkoušet opravdu všechno a nikdo nemá právo jim v tom bránit. Je to hodně smutný příběh, určitě bych nechtěla být v roli toho, kdo takto rozhodl. Vyzkoušet by se mělo opravdu všechno, zázraky se někdy opravdu stávají.
Marti, na to mohu jen říct, že děkuji tam nahoru, že jsem nikdy nic takového nemusela prožívat a řešit, děkuji, že děti byly a jsou zdravé. Mé nejbližší kamarádce dítě zemřelo, nikdy na tu hrůzu nezapomenu a co musela zažít ona...
Rodiče nemají přežít své děti.
I přes to vše - hezký večer, Helena
Marti, zrovna dneska ráno jsem si říkala, jak je skvělé, že můžeme jít s Terri na procházku, že můžu cestovat, jak pracovně, tak soukromě a vzpomněla jsem si na lidi, kteří nemůžou. Z různých důvodů ... Třeba proto, že leží dlouhodobě v nemocnici, atd. Nic není samozřejmost a je třeba si vážit každého dne. Alespoň já to tak vnímám.
Přeji krásný víkend. D.
Treba si uzdibnut z toho kazdodenneho kolotoca par chvil len pre seba... Psychohygiena je dobra vec... Som rada, ze si si naordinovala nieco pre seba kazdy tyzden . Marti... maj krasne dni... L.
Člověk si opravdu má užit každou chvilku, kterou může. Přeju, ať se život srovná tak, aby těch chvilek bylo přiměřeně i teď, když tvůj život není jen tvůj.
Hezké majové dny
Zaujala mne věta "Nenesu si nic negativního v sobě, protože to jde hned ven." Pod tu se podepisuju. Myslím, že tohle je jeden předpokladů spokojeného života - nepěstovat si v sobě negativní pocity, ať už proto, že to nepříjemné člověk vyřeší nebo alespoň vyventiluje hned, nebo proto, že to prostě přejde, vypustí, zapomene...
Hezkou neděli
Velmi prijemne cteni... :) ako vravis, napriek vaznym temam som sa dobre pobavila... Ten pocit, ze mozem odist na druhy breh hned a teraz som zazila minule. Zobudila som sa na pocit, ze mi v hrudi rychlo biju tri srdcia. Jedno cez druhe, v ryhlom tempe. Trvalo to mozno 15-20 min. a ja som necitila ziaden strach, ani muza som nezobudila... bolo mi jedno ci umriem teraz, alebo nie. Preslo to same v jednej sekunde a opat bolo vsetko v poriadku... Ale prekvapil maoj postoj k smrti... Marti, peknu nedelu ti prajem... L.
No, téma poněkud vážnější, ale smutné ne. Každý víme, že věčně tady nebudeme. Jak s tím naložíme, to už je na každém z nás. Protože přijde smrt, udělá škrt a je prd , říkávala moje babička :-).
Hezkou neděli, Marti!
Hanka
Krásný den, musím poděkovat, protože tenhle článek jsem zrovna potřebovala. Jdu si pro výsledky k doktorovi a když jsem si Vas přečetla při ranní kavicce, nějak se mi ulevilo a paradoxně při vážnosti tématu i pohladilo. Mám taky staré rodiče,tatínek je téměř ležák, takže téma velmi blízké a kdyby jsme to nebrali s humorem bylo by hůř. Nádherné dny a děkuji za hezká slova. Opatrujte se. Lenka z Prahy.

14 komentářů:

  1. Vážení a milí přátelé,
    já jsem stále vaše blondýna, aby jste se nedomnívali, že jsem převlečená za Beallaru :-) / což je mimochodem hybridní orchidej, protože můj stařičký blog byl o pěstování převážně botanických orchidejí /.
    A Martině samozřejmě děkuji, že zde nevystupuji jako převlečený úchyláček.

    Já mám jepičí články moc ráda, mé odpovědi jsou o momentální emoci a já jsem člověk instinktivní, takže se většinou za pár let stydět nemusím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, to je přesné, člověk se nemusí stydět a odpovídal by dnes stejně. Měj pěkný víkend.

      Vymazat
  2. Marti, ráda jsem si připomněla některé články i komentáře.
    Bohužel u mně na blogu končí některé komentáře ve spamu, ne mojí vinou. A taky mě štve, že nemůžu komentovat příspěvky mých blogových přátel, protože blog.cz opět řeší nějaké problémy. To jen pro vysvětlení.
    Přeji krásný den. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, už jsem zjistila, že nesmím u tebe v komentáři uvádět svoje stránky. Pokud tento řádek nechám vyplněný, nahlásí mi to, že je to spam. Tak snad se to zlepší. Měj pěknou sobotu.

      Vymazat
    2. Marti, dík za radu. Zkusila jsem napsat komentář bez uvedení mých stránek a prošel.

      Vymazat
  3. Bezva! Ráda jsem si přečetla některé komentáře zase znovu. Je to od Tebe fakt dobrý nápad!
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, veľmi rada som si pripomenula staršie články a reakcie na ne ... oceňujem tvoj nápad nám to takto pripomenúť ... Ďakujem, že aj ja som sa dostala do výberu ... Pozdravujem a prajem pekný víkend ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Laury, mám radost, že vás to baví. Díky a měj pěknou sobotu.

      Vymazat
  5. Marti, máš můj obdiv! Je to zajímavý krok zpět. Připomněla si mi, jak zajímavé články píšeš.
    Přeji hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, taky se občas ráda vrátím v čase, takže článek z komentářů jsem si přečetla docela se zájmem

    OdpovědětVymazat