neděle 22. března 2020

jakpak je dnes u nás doma



aneb tak si tady žijem.
Já naprosto rozumím a chápu rady psychologa
V článku radí, abychom si udělali v době karantény životní inventuru, abychom hledali, čím se zabavit a nesledovali zprávy, aby se nezvyšoval stres. 
Já to mám teda trochu jinak. 
Životní inventuru jsem si dělala po nehodě před třemi lety a několikrát, a musela přijmout naprostou změnu svého života. 
Vyměnila jsem skákání přes švihadlo a tančení na diskotékách za velmi pomalé výstupy po schodech, jejichž vrchol hlavně v našem muzeu do posledního patra je jako vylézt na Sněžku, takže i zabavit se umím, protože až tak se můj život v karanténě nezměnil. 
Jen nemohu přijmout poslední radu. 
Kdybych nesledovala každý den a pořád nové informace, tohle by u mě vyvolalo pravděpodobně stres. 
Mě ty zprávy nestresují, přijímám je v klidu, ale informovaná být musím. 
Máme to pravděpodobně v rodině. Mojí mámě bude 83 let a neustále přepíná televizi, aby viděla všechny zprávy. Já nesleduji televizi, já projíždím různá média na netu, některá sdílím na svém facebooku či je posílám známým. 
Teď jsem teda vytížená víc než kdy jindy. 
Někdy je to proloženo dotazy mých známých, jak to vidím, co si o tom myslím a občas povzbuzuji. 
Nebo pomáhám jinak. 
Píšu úřední odvolání pro známé, páč já to umím, pro společnosti, které začali řešit letité problémy a výsledky posílají teď v době karantény, kde není moc možností splnit jejich požadavky. 
Do toho telefonuju, přijímám videa a fotky svých vnoučat, občas jdu do galerie či do kina do obýváku, každý den píšu, bez toho bych být nemohla a samozřejmě vařím atd. 
A naše heslo je: žádný velký úklid, na to nějak není čas a nikdo stejně nepřijde.
Nebudete mi asi věřit, ale ještě jsem se nedostala ani k tomu, abych něco namalovala. 
A to jsem si chtěla už objednat nová plátna, protože tady mám jen dvě poslední.
Můj muž sleduje zprávy stejně jako já na svém počítači, a tak se neustále navzájem ptáme, to jsi četl, společně nadáváme na bezohledné lidí. 
Nuda tu teda fakt není. Ostatně, co to je? Neznáme to celý život a ani teď ne.
Teď bych měla vysvětlit ty roušky v úvodu. Jak to všechno začalo. 
Přiznávám, že se snažím potlačit svoje špatné svědomí, ale moje zdraví je přednější.
Po úrazu hlavy jsem se trochu změnila, takže z Italky se stala velmi netrpělivá Italka. 
Ne tedy, že bych předtím byla nějak extra trpělivá, moje heslo je šup šup a jede se dál. 
Ale teď vůbec nemám trpělivost na šití u stroje, i když jsem v době "temna" a chvíli po revoluci šila kabáty, saka, bundy, jeden kožich, zboží do svého butiku, které se rychle prodávalo. a můj muž to ví.
Naše Tereza nám ušila roušky, ale mému muži je malá. 
Povídám před pár dny, vyber si látku, já ti ušiju novou. 
Nene, já si najdu nějaký střih a ušiju si sám, ty se šetři, nemáš na to nervy. 
Chci se sovičkami!!!


Našel celkem složitý střih (na to já nemám nervy fakt), kde nebyly napsané žádné rozměry, tak se musel hrát s nákresy na papír. Po první ušité roušce si vytvořil střih z krabice od piva a od té doby ušil další roušky, aby je mohl střídat, když bude vycházet za nákupy. 
Ale mezitím se situace změnila a naše děti nechtějí, abychom chodili na nákupy.
V pátek nám přivezl náš syn Jakub s rouškou velký nákup a nechal ho stát na zahradě před domem a jen z dálky jsme se pozdravili. Byla s námi venku i Justýna a já jí říkám, jdeš domů? 
Koukám, jak se ten brouček zoufale rozhlíží a váhá, zda má jít domů a vypadá, jako že na něco čeká.
V tom mi to došlo. Má Jakuba ráda a teď ho hledá a kouká na mě:
kam zmizel? on za námi fakt nepůjde?!
Moje zlatíčko, nepůjde, uvidíš ho jindy.
Tak to je shrnutí našich karanténních dní.
A tady je náš kreativec v hlavní roli.
Můj muž už 41 let a známe se od roku 1976.
Můj nejlepší přítel. 
Můj úžasný parťák pro dny všední i sváteční. 
Zkrátka moje opora, se kterou se každý den zasměju.
Podívej, jak na tebe myslím... Tohle jsem ti koupil...
Jak tam vypadám? No dobře, neboj.
Je vidět, že se usmíváš...
Děkuji ti, že jsi tady se mnou a děkuji i našim dětem za jejich péči.
Jo a dnes mě pozval do kina. Zapomněla jsem na co.
Zdravou neděli všem.

21 komentářů:

  1. Marti, gratulace k parťákovi - to je do života to nejdůležitější. Mám podobného, známe se jen o něco méně než vy (jestli si dobře pamatuju, tak od r. 82).
    A roušku ušil perfektní.
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, občas si to člověk neuvědomuje, že tohle je nejvíc. Měj zdravé pondělí.

      Vymazat
  2. Marti, díky Tvému článku se usmívám. Prima reportáž ze života v nelehké době. Na očích Tvého muže je vidět, jak se usmívá. I u nás se šilo, šili jsme oba roušky. Můj muž na rozdíl ode mně to umí. Kdysi si šil bundy, oboustrannou vestu i kalhoty zkusil ušít. Vyzkoušeli jsme několik střihů na roušky. Šicí stroje máme dva, takže jednu chvíli vrčely v obou pokojích. Manžel chodí nakupovat, naštěstí je teď pro seniory vyhrazena doba, kdy mohou nakupovat jen oni. A denně si voláme s mladými. Také sledujeme zprávy, ale jinak se snažíme sledovat i jiné pořady. Teď je na ČT1 naše oblíbená Toulavka a dnes v ní byla reportáž o jihlavském podzemí. A já pletu na panenku skřítku, která patří jedné kamarádce.
    Přeji vám pohodovou neděli. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, to jsem ráda, že jsi se usmívala. No my teď nenakupujeme vůbec, Jakub nám nakoupil dost a já teď vymýšlím dávno zapomenutá jídla bez masa, páč maso v mrazáku vydrží. Po letech jsem dělala smažený sýr jako vzpomínku na svá studenská léta, tenkrát to bylo levné jídlo, jediné, co jsme si jako studenti mohli dovolit. Měj klidný den.

      Vymazat
  3. Teda Marti skvělé!!!! Rouška, muž i ten úsměv pod rouškou :-) SKvělý příspěvek, díky za něj.Ivana

    OdpovědětVymazat
  4. Pekný článok, aj ja mám úsmev na perách :-)
    A tie rúška sú parádne, manžel je veľmi šikovný. Tak príjemné domáce kino a veľa pohody!
    A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aďko, děkuji, mám radost. Jo ten film včera teda nebyl nic moc. Dokoukali jsme se jen proto, abychom věděli, jak to dopadne. Takže toto doporučení sem nedám. Měj klidný den.

      Vymazat
  5. Marti, máš šikovného parťáka se smyslem pro humor a to je moc důležité. Já jsem na tom podobně, roušky sice šiju sama, některé ze starých triček, ale Mírovi jsem musela ušít se znakem Adidas, má tedy tři pruhy s malým nápisem přes celou roušku a také se usmívá očima.
    Zprávy sledujeme stále, občas se fakt bojím, ale snažím se brát to tak, jak to je. A dny doma si moc užívám, sem tam uklízím, sem tam zahradničím a vůbec se nenudím.
    Přeji pohodovou neděli. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, bezva rouška :-). Měj klidné dny a neboj se, jsme v tom všichni spolu.

      Vymazat
  6. Žijem a šijem.... to je asi takové nejlepší shrnutí situace. Já už taky přestávám koukat na zprávy, protože informace které se podávají jsou vládou filtrované, nepřesné. Nechápu zákaz vlády daný hygienickým stanicím, že nesmějí zveřejňovat údaje o městech a vesnicích kde jsou nakažení a kolik. Stále se něco mlží, neříká se pravda... ačkoli je zákaz shromažďování, jsou města kde vesele žije noční život v klubech, a ačkoli policie o tom ví nic se neděje. 3 mega za porušení karantény a 12 let za vědomé šíření nic nikomu neříká. Nechápu ty lidi. A díky takovým by se měla pravidla ještě zpřísnit. Dotkne se to sice těch kteří vše dodržují, ale zároveň je také před takovými ochrání.... no, tedy snad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, já jsem četla, samozřejmě nevím, jestli je to pravda, dnes si musí člověk informace hledat všude, že stáhli záměrně konkrétní údaje o nakažených, protože v některých vesnicích si na základě toho lidé začali zjišťovat, o koho jde a začali nakažené fyzicky napadat. Ano souhlasím, že kvůli idiotům by se měla pravidla ještě zpřísnit, ale bohužel někteří to pořád berou jako přehánění a občas jdu i, kdoví jestli je to v té Itálii vůbec pravda, to tam určitě tak strašné nebude a to mě dokáže vzteknout.

      Vymazat
    2. Jo, stáhli to záměrně prý kvůli honu na čarodějnice. Ale aspoň tedy starostové by měli mít k údajům přístup, což nemají ani oni. Ti kdo ty lidi napadají (jestli) jsou stejní idioti jako ti, kdo pravidla nedodržují nebo se snaží obechcat. A proto by se to mělo zpřísnit na vládní úrovni a taky za to prostě trestat. Když se můžou dělat zrychlená soudní jednání na stadionech s rowdies tak proč ne s těmi kdo si z karantény dělají dovolenou a courají si po městech ...pak to snad konečně dojde i těm idiotům, že tohle není pro srandu.

      Vymazat
  7. Marti, mám to stejné. Také chci být informovaná a nehroutím se z toho.
    Dnes mě tedy jedna informace trochu rozhodila. Vnouček mé kamarádky, kterému ve čtvrtek byly dva roky, leží na infekci s podezřením na koronvirus. Zítra mu mají dělat testy, zatím je pod kyslíkem. Takovéhle informace moc nemusím.
    Máš úžasnýho chlapa a to nejen podle fotky. Když muž dokáže být oporou, pobavit, pochopit, rozesmát a ještě navíc umí šít... to je výhra na celý život.
    Hezké a klidné následující dny :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, ano, pokud se nás to dotkne osobně, je jasné, že nás to vyděsí. Držím chlapečkovi palce. Měj pokud možno klidné dny.

      Vymazat
  8. Z celého článku rezonuje jedno - vaše letitá láska, partnerství, kamarádství! Mám to taky tak a lituji všechny, kdo jsou na chvíle, které život přináší ( a to jak smutné tak ty šťastné) sami.
    A rouška se sovičkou je super!
    Opatrujte se, oba! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, tobě i tvým blízkým přejeme od nás klidné a zdravé dny.

      Vymazat
  9. Mame to podobne jaky vy. Sice muj milacek nesije, ale kdyz jdu z prace, tak e vita stamprli slivovice. A vcera rikal, abych mu ukazala, jak se zapina mycka. Pracuje z domova. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, můj muž se jako student musel starat sám o sebe, takže domácnost zvládá bravurně a našim třem dětem i vařil, když jsem musela být v práci. Je super, že máš vedle sebe parťáka.

      Vymazat
  10. Marti, a o tom to je, společná krásná léta, radosti i starosti, prostě fajn život. Manžela chválím, povedená moudrá rouška. Šiju taky podle tohoto střihu, provlékám ještě drátek na nos.
    Přeji zdravé dny. J.

    OdpovědětVymazat
  11. Marti, neozvala jsem se včera, volali nám děti, že nám nakoupí, stavil se tu vnouček nejstarší a přivezl muži respirátor.Kdyby musel k lékaři, aby byl víc chráněný.Stál za branou, Eli nechápala proč nejde k ní.Ořvala jsem to, ale nedá se nic dělat.Jste fajn sehraná dvojka.Model krásný a ještě ušil sám.Opatrujte se.Martina

    OdpovědětVymazat