sobota 14. března 2020

Malý princ a všechno, co se nevešlo




Aneb z posledního prázdninového dne.
Dnes ráno mi doma chybí ten rozruch posledních pěti dní. 
Neslyším capkání bosých a pomalých prťavých nohou scházejících po schodech a já čekám, kdo rozespalý se objeví u mně u počítače s plyšáky v obou rukou. 
Včera skončily naše chtěné! prázdniny. Proč chtěné? 
Protože naše děti hlídání dětí nepotřebují. 
Patří mezi ty šťastlivce. Jak jsem už psala, o děti jsem si řekla.
Jsem teda samozřejmě unavená a včera jsem spala v jednom kuse u televize od osmi do půl třetí do rána a pak jsem se teprve přesunula do ložnice. 
Něco jako Karafiátovi broučci.
Spala a spala, až bylo jaro...
I tak mi děti chvíli budou chybět, než si zase zvyknu.
Ve čtvrtek večer při usínání a povídání jsem dětem řekla, že páteční program bude škola.
Ozvalo se už se zavřenýma očima a zívající pusou: 
babi, já se na zítra tak těším!!!
Děti totiž vědí, co tím myslím. 
Kreativní sešity kupuju pořád a provází nás od té doby, co děti udržely tužku v ruce. 
A co je hlavní, baví nás to všechny. 
Ostatně takhle jsem pracovala i s našimi dětmi, jen sehnat nějaké doplňovačky, domalovánky a tak nebylo tenkrát vůbec lehké. 
Dnes už je to sranda. 
To mi připomnělo, že musím nějaké objednat, páč zásoba už žádná není.
Pátek tedy patřil doplňovačkám a omalovánkám a samozřejmě i malování. 
Trochu školu jsme měli ostatně každý den, páč náš prvňáček Lolinka četl jednu kapitolu každý den.
Někdy se nám tedy nechtělo, ale pomohl někdy slib pohádky a někdy:
nebude se hrát Člověče nezlob se, dokud nepřečteš.
Dnes už jí začíná škola doma, kde je připravený rozvrh na základě zaslaných úkolů ze školy.


Tady ještě přidávám pár fotografií, co se nevešly do minulých příspěvků. 
Ve středu jsme přesazovali kytky, které jsme přivezly ze zahradnictví. 
A čistila se i zahrada a s radostí.




Tady jsem původně chtěla vyfotit jen kytky, které si děti vybraly, ozdobené zajíčky koupenými v zahradnictví. 
Babi,to jsou naše velikonoční kytičky.
Jo a děti si svoje kytky i ztvárnily. takže ještě dvě fotky - Lola svoji macešku, Alan primule.
Nakonec se mi tam někdo vecpal do objektivu a byl najednou v hlavní roli.
Tak to byla poslední reportáž z prázdnin.
Mějte pěknou sobotu.



17 komentářů:

  1. Krásná reportáž z prázdnin, poslední fotky vystihují spokojenost dětí. Tu únavu po odjezdu vnoučat znám, ale v bytě je pak divné prázdno. Zatím hlídání vnoučat neplánujeme, manžel doléčuje virózu. Verunka je také nachlazená a já bych to určitě od ní jako obvykle chytila. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet.
    Měj pěknou sobotu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, no jsem unavená, ale ještě bych to s dětmi dala. Jen nevím, jestli bych měla další nápady na nějaký program. Měj pěknou neděli.

      Vymazat
  2. Marti, děti si u vás užily krásné prázdniny a budou mít na co vzpomínat. Takovou babí s dědou by chtěl asi každý, jste úžasní.
    Přeji pohodový víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, Dáši, moc děkujeme, potěšilo. Měj pěknou neděli.

      Vymazat
  3. Báječná reportáž z prázdnin u babičky. :-D Kreativní sešity jsem kupovala zejména pro starší vnučky, které to také bavilo. Musím se poohlédnout, zda tu ještě něco nemám, protože od pondělí pokračujeme v hlídání. Páky na to, abych donutila našeho juniora k učení nemám. Nebo to prostě neumím.
    Hezký víkend A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já už jsem objednala další sešity, aby tady byla zásoba. Přeji pěknou neděli a děkuji za milý komentář.

      Vymazat
  4. Marti, určitě jste si to užili všichni. A teď si dáš na chvíli zasloužený oddych a pojedeš ve volnějším režimu podle svého. To je taky potřeba. Hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, celou sobotu jsem nedělala vůbec nic, jen jsem čuměla na televizi a chvíli odpoledne i spala. Dnes budu asi v tom pokračovat, páč vaří můj muž. Měj pěknou neděli.

      Vymazat
  5. Marti, také tu mám tři vnoučata. Ještě nevím na jak dlouho. Snažíme se být hodně na zahradě. Připravujeme hry na doma i ven. Jsem zvědavá na program Učí telka v televizi. Snad naše dva školáky nebudeme muset tolik nutit do učení. Přeji jen zdravé příští dny. M.

    OdpovědětVymazat
  6. Já tady vnoučata nemám, ale jak jsem viděla Tvoje fotky "z výuky", tak jsem si vzpomněla, jak jsem tři roky učila nejmladší dceru doma. Žili jsme v Krakowie , ona tam chodila od 1. třídy do školy. No a spolu jsme se učily českou školu, protože chodila 2x za rok na přezkoušení. Musím říct, že i když měla učebnice a nakoupily jsme hromadu různých pracovních listů a jiných pomůcek, tak to byla chvílemi makačka. Někdy se divím, jak chtějí někteří rodiče mermo moci učit svoje děti doma. Není to vůbec jednoduché. A druhý stupeň bych si ani netroufla(tedy troufla, ale na některé věci bych se musela sama předem připravit. Měj se hezky. J

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, já jsem naše malé děti, ještě předškoláky učila angličtinu a hrozně nás to bavilo. Dodnes na to vzpomínáme. A kdyby tenkrát byla možnost, tak bych je možná i doma ráda učila. Měj pěknou neděli.

      Vymazat
    2. No, mozna je to tim, ze nejsem vubec ucitelsky typ, stacilo mi par odbornych prednasek VŠO a mela jsem toho dost. J

      Vymazat
  7. V televizi jsme slyšela rodiče, jak si stěžují že nevědí, jak děti doma zabavit. Přiznám se, že jsem z toho byla docela překvapená. Je vidět, že dnešní rodiče jsou zvyklé šoupnout děti do kroužku, do dětského koutku nebo k počítači či k televizi. Teď se musí postarat sami a jsou z toho rozčarovaní. Je to docela smutné!!:-(
    Přeji hezký zbytek vékendu.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Emy, já myslím, že to tak všichni nemají. Naše děti se svým dětem věnují hodně, tvoří s nimi a nikam je neodkládají. Vlastně ani k nám ne. Přeji hezkou neděli.

      Vymazat
  8. Budu se opakovat - vaše vnoučata mají štěstí, že mají takovou babí a dědu a vy máte štěstí, že vás vaše děti nezneužívají. Evidentně jste našli tu správnou míru!
    Marti, přeji hezkou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
  9. No, jo , nám ty prázdniny s dětmi teprve včera začaly. Též si jich užívám jako malého zázraku, bohužel je to okořeněné všudypřítomným strachem z nemoci. Navíc, každý den sem dochází mojem 83letá maminka(prababička). Chce se s dětmi potěšit. Nedokážu jí to zakázat, ale ten strach tady je. Kéž to dobře dopadne.

    OdpovědětVymazat