čtvrtek 26. března 2020

zastavení nutné aneb smích je potřeba

 
Svět se hodně zpomalil a na některých místech i zastavil, ale nebudu tady psát, že to vlastně byla potřeba, protože tohle teď píše spoustu lidí a jen bych opakovala, co většina z nás vnímá stejně. 
Jen si teda myslím, a chci, abych se mýlila, že ty lidi, kteří by si tohle měli nejvíc vzít k srdci, to pravděpodobně mine.
U nás doma se pořád teda nenudíme, pořád něco děláme, i když po pravdě, kdybych měla shrnout naše denní činnosti, nevím, jestli bych to dala. Spoustu malých drobností, ze kterých se skládá náš den.
Včera jsme se bavili, že se nám zdá, že už jsme dlouho doma, přestože nemáme pocit, že by dny pomalu ubíhaly. Přesto už je to strašně dávno, co jsme hlídali Lolu a Alana.
Včera po týdnu vyrazil můj muž k benzínce pro něco, co nebudu specifikovat, páč by se většina z vás ošklíbala a já bych to viděla i na dálku, ale každý máme nějaké neřesti. Někdo větší, někdo menší.
Když odjel pryč a já byla po týdnu chvíli sama, ne tedy, že bychom byli spolu pořád (dům je velký, takže se některý den i hodinu dvě nepotkáme), najednou jsem si uvědomila, že já jsem nepřekročila práh domu dva týdny.
Teď budu možná vypadat, že jsem zralá na Bohnice, no už mám rezervaci v Horních Beřkovicích, ty mám za humny, ale já si začala říkat, jestli se nebudu bát jít ven, až konečně vylezu... jestli je ten svět venku stejný anebo se nějak výrazně změnil. 
A když přijede náš vrchní "pečovatel", říkám mu, že asi trochu blázním a čekám, že mě začne uklidňovat.
K mému údivu se začne ne smát, ale řehtat!!!
Proboha, proč se tomu směješ?! 
No já jsem vyjel po týdnu a divil jsem se všemu, i tomu, že Říp stojí na svém místě😂, že svět vypadá furt stejně. Vzpomněl jsem si, když jsem byl první měsíce zavřený na vojně a konečně jsem vylezl ven, udiveně jsem koukal, že vychází Svět motoru, který jsem si před vojnou kupoval, furt a svět se nezastavil, přestože já jsem zavřený ten pocit měl.
Tak to už se řehtáme oba 😂😂😂 a hodně dlouho. Očistným smíchem a já jsem ráda, že snad do Beřkovic ještě nemusím...
Můj muž si sundává po příjezdu předpisově roušku i rukavice ještě v autě a dává do pytlíku, a pak probíhá očista. 
Když zrovna roušku vaří, já hledám materiál pro seriál "posbírané" a vykřiknu: pojď se podívat! 
A ukazuji mu, co vidíte na úvodní fotce. Jako u nás doma.
Je to opět důvod k smíchu, nám naštěstí pořád stačí málo.
No tak se u nás pereme s karanténou. 


Naše Tereza zase založila 19. března uzavřenou skupinu na facebooku s názvem Homeschooling s Lolou a Alanem viz foto výše, a dnes už má její skupina nějakých 350 členů. Prostřednictvím facebooku Tereza dává inspiraci pro učení s dětmi doma, sama všechno vyhledává a vymýšlí, zve na představení apod. a abych ji nechválila já, dva komentáře z mnoha kopíruju: 
Zdravím všechny, děkuji z přijetí  a hlavně děkuji Tereze za její nekončící inspirativní nápady!
Moc děkuji za vkládání takto ucelených témat👍Dáte nám časem inspiraci, odkud materiály čerpáte (učebnice/internet)?
A musím podotknout, že mi říkala, že ji karanténa s dětmi baví. Je to proto, že i normálně se s dětmi pořád hraje, jen je to teď celý den. 
Naše Linda učí režijní tvorbu svoje studenty z DAMU přes skype, dělá zkoušky na svoje představení, které mělo mít premiéru 30.3., v rouškách a režisérka i herci dodržují vzdálenost dva metry od sebe a do divadla jezdí na kolech. Někdo může pracovat z domova jako náš úžasný programátor Jakub.
To je jen pár případů z mého blízkého okolí, jak se pereme s karanténou.
Moje ségra mi posílá každé ráno vtipná videa či fotky a já se po ránu někdy směju a někdy řehtám. Já dělám totéž. Vlastně to děláme i jindy, ale teď je frekvence podstatně vyšší.
Moje kamarádka Míša mě taky hodně baví. Do práce jezdí na kole anebo pěšky a po cestě fotí, co kde vidí a dává na facebook. Buď se kochám anebo jako včera hraju hru a hledám na fotkách holuba, hnízdo, kočku. Jo a našla jsem všechno, tak jsem od Míši dostala jedničku.
Tak se všichni držme a hlavu vzhůru. Vlastně se máme dobře a já myslím každý den na všechny lidi v první linii, pro které karanténa znamená starat se o nás ostatní.
Dnes vám tady přikládám aktuální a chytlavou píseň, kterou si od včera pouštím a zpívám.
Poslechněte si: Nesmíš to vzdát.


22 komentářů:

  1. Marti, ta první fotka mi je povědomá, i já takhle vyvařuji roušky v kastrůlku. Včera jsem po více než týdnu vyrazila ven, musela jsem si vyzvednout léky na recept a můj muž to s chytrým telefonem neumí. Pak jsem zašla i do samoobsluhy a rychle domů. Po cestě jsem se dívala, kde co kvete, ale přes zamlžené brýle jsem toho moc neviděla. Pošlu mladým odkaz na FB skupinu Terezky, třeba se inspirují. Včera jsem dala za úkol vnoučkovi, aby si připravil hádanky, tak jsem zvědavá, co vymyslí.;-)
    Přejí vám oběma pohodový den. Růža

    OdpovědětVymazat
  2. Marti, já jsem se již při čtení bavila, ale víš že jsem čekala, že když si odvolala manžela k počítači, že jste při záchvatech smíchu připálili ty roušky? :-))))
    My s mužem ven chodíme, tedy zajedeme autem někam k lesu, dvě hodiny se couráme a pak zase odjedeme. Včera jsme i potkávali osamocené dvojice a navzájem jsme si v dostatečné vzdálenosti nasazovali roušky. Bylo to takové vzájemně zodpovědné, až mne to i překvapilo. Roušky nevaříme, ale jen přežehluji napařovací žehličkou, tak snad to je dostačující.
    Opatrujte se a smíchu ZDAR!
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, jo to by bylo vtipné, ale nepřipekly se :-) No všude doporučují roušky vyvařovat nebo prát a pak ještě vyžehlit, takže už nás to děláme. Smíchu nazdar!

      Vymazat
  3. Hezky napsané a zajímavá je i ta písnička. Je hezké, že se bavíte. Já mám ráda procházky do přírody, ale teď na ně ani není moc počasí. jediné, co jsem dělala venku, že jsem si pověsila prádlo. Jinak ven ani nechodíme, jen nakoupit to nejnutnější. Když je dům, tak je jasné, že je více možností, ale pokud jsi zavřená v bytě a i na zahradu se musí jít v roušce, protože tam zrovna můžeš potkat souseda, který zrovna přijel z Německa, tak to moc příjemné není. Ale co naděláme. Jak je to v té písničce, musíme to zvládnout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, já jsem si bohužel od nehody před třemi lety musela zvyknout, že procházky v přírodě nedávám, takže to není pro mě žádná změna, takže dělám procházky po zahradě. Jo ta písnička se mi taky moc líbí. Měj pokud možno klidný den.

      Vymazat
  4. S úsměvem jde všechno lépe.Tak to já se tedy do lesa na chvilku projít jdu. Ale jinak jsem taky doma. Nenudím se, tak nějak mám stále nějakou činnost. Nebo taky nedělám nic a kouknu se třeba na nějaký film.
    Oceňuji činost Vaší dcery. Se nedivím, že ji to vlastně baví. Našla se v tom a nějaká karanténa jí může být ukradená.
    Měj se hezky a hlavně mějte dny ve zdraví !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, kolem nás jsou jen domy a lidé, les daleko a navíc od nehody procházky nedávám, ale to víš. Měj klidné a zdravé dny.

      Vymazat
  5. Máte hezké manželství, když se spolu dokážete smát.
    Marti, vždy jsem byla pyšná na to, že jsem vymyslela dceři hezké zaměstnání, ale teď? když můžou jiní pracovat z domova, ona, bohužel, musí do lékárny.
    Taky kvůli tomu nemohu vidět ani ji, ani její rodinu.
    Klidně si to ti Číňani mohli nechat.
    U Labe jistě už kvetou dýmnivky a já sedím doma!Foťák na mne pomrkává, já nic.
    Pa Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, no jo musíme to zvládnout a teď je jediný důležitý cíl přežít. Na všechno ostatní pak bude čas. Měj klidné dny.

      Vymazat
  6. Marti, ta písnička je úžasná. :-D
    Stejně tak i slova, kterými jsi popsala život v karanténě. Jsem na tom podobně, také už jsem téměř dva týdny nevytáhla paty z baráku. Musíme vydržet, všichni!
    Hezký den A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, viď, taky mě chytla a pouštím si ji často. Jasně, že vydržíme! Posílám ti moc pozdravů.

      Vymazat
  7. Početla jsem si, jako vždy u tebe, Marti!
    Heslo dní - hlavně nepřipálit roušky!!!
    Držte se! Moc zdravím a hezký večer přeju, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, díky. Ok, heslo přijímám! Měj klidný a zdravý den.

      Vymazat
  8. Marti, já dělám taky to co vždycky, jen práce v rrežimu home office mi jde míň od ruky než v kanceláři. Něco je vybavením a něco tím, že jsem vždycky raději zůstala déle v práci než bych si nosila spisy domů. Doma beru jako své útočiště - i před tou prací ... Holt to teď ale moc jinak nejde, přece jen nechci denně přejíždět přes půl Prahy...
    Hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, je to pro tebe hlavně změna. Připomněla si mi, že i já jsem si musela zvykat na práci z domova a to nemyslím teď poslední tři roky, kdy píšu pro noviny, ale předtím. Ale je dobře, že z domova pracovat můžeš. Tak ať ti to jde od ruky.

      Vymazat
  9. Marti, tak dlouho nevyjít z domu? Nechybí ti venkovní okolí? A pro co jel manžel na benzimku asi neprozradíš,že? :_)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, u nás i okolo nás všichni dodržují výzvu zůstaň doma a chodí jen do práce a zpět. I naše Tereza nejde s dětmi ani do blízké Stromovky, protože je tam nabito. Je pravda, že mají obrovský dvoupatrový byt s velkou terasou, tak se to doma dá s dětmi zvládnout a bereme to všichni zodpovědně. Navíc od nehody už tři roky na procházky nemůžu,ale to už jsem psala mockrát, takže mi nesmí chybět. A chybí mi samozřejmě reportáže a novinařina, ale myslím, že oproti jiným jsem na tom celkem dobře. No ono se toho na benzínce moc koupit kromě benzínu nedá a alkohol to není. Měj klidný den.

      Vymazat
  10. Ahoj Marti, hezky jsem si početla.My se taky snažíme o dobrou náladu.Teď jsme taky zalezlí doma a jsme rádi, že máme tak velikou zahradu.No a pro co si jezdí tvůj muž na benzinku?Já si jezdím taky.Hezký zbytek večera.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, díky a myslím, že asi máme podobnou neřest. Držte se všichni tři.

      Vymazat
  11. Byli jsme v Beřkovicích jako žákyně na exkurzi a je tam obrovský, nádherný park plný starých a vzrostlých stromů, takže když blázinec, tak jedině tam :-)

    OdpovědětVymazat