středa 18. března 2020

vzpomínka na dětství...



Nečekejte něco romantického, je to naprosto prozaické.
Tenhle koncept příspěvku už je starý asi dva týdny. Nedostalo se na něj. 
Pokračuji sice v přípravě seriálu "posbírané" aneb jo takhle to tenkrát bylo, a na blogu jsem vytvořila nový štítek s názvem "karanténa", ale jíst se také musí.
Fazole nekupuju a ani nevařím, protože je můj muž nejí. 
Vloni jsem ale dostala od tety fazole ze zahrady a zatím trůnily ve špajzu jako dekorace. 
Když jsme se vrátili z Moravy a doma to bylo jako u snědeného krámu, koukla jsem na ně a řekla si, že bych je měla spotřebovat, i když to budu jíst jen já.
Vzpomněla jsem si na polévku mého dětství, na Moravě patřila do jídelníčku odjakživa a i naši slovenští příbuzní ji vařili furt. 
Měla jsem ji ráda, tak jsem začala vzpomínat, co se do ní dává.
Net mi tentokrát teda nepomohl, spíš mě ty publikované recepty vyděsily, ale proti gustu...
Já si ale tuhle polévku neumím představit s rajským protlakem, uzeninou a ani se sladkou paprikou, to už není polévka mého dětství. 
A protože jsem ji vařila jako puberťák pro svoje sourozence, nakonec jsem si to v hlavě nějak srovnala.
Je teda moc dobrá a na oběd stačí samotná, jen se mi už trochu zajídá, protože i jím tři dny k obědu nebo k večeři.
Tak abych nezapomněla, dávám si sem recept pro sebe. 
Fazole jsem naložila do studené vody přes noc. V té samé vodě jsem je pak vařila, přidala jsem kousek mrkve, petržele a celeru a celou oloupanou cibuli, osolila a dala majoránku. 
Ke konci jsem přidala na kousky nakrájené asi dvě brambory a lisovaný česnek. 
Zahustila klasickou jíškou a přidala petržel a pažitku.
Nechcete někdo?
 Fazole mi ještě zbyly, takže až si odpočinu, bude další díl.
Zbytek polévky je v mrazáku, protože nebylo ani komu nabídnout.
Všem přeji pokud možno klidný a zdravý den.


P.S. A ještě k výzvě, Moc mě těší, že se pořád přidáváte známí i neznámí. Prosím, některé blogy neznám a mohla bych tedy příspěvek přehlédnout. Až zveřejníte, dejte mi prosím vědět, abych na někoho nezapomněla v konečném souhrnu všech sbírek, který dám na blog příští týden.


10 komentářů:

  1. Občas fazole dělám. Manžel je jí :-). Fazolovou polévky mamka vařívala docela často. A měla ji moc dobrou. Recept dost podobný Tvému.
    Klidný den, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Při čtení se mi vybavila vzpomínka, že jsem fazolovou polévku kdysi jedla. A tu Tvoji bych určitě ochutnala.
    Doma fazole nevaříme, jen fazolové lusky na smetaně a ty máme moc rádi. Naučila jsem se je vařit od manželovy maminky, u nás doma se nedělaly.
    Měj klidný den. Růža

    OdpovědětVymazat
  3. Fazolačku mám ráda a dělám jich několik, protože jsem dostala recept i ze Slovenska, taky lusky jako přílohu mám v oblibě, manžel je sice jí, ale ne moc často.
    Stejně tak nevyhledává růžičkovou kapustu, já ji ráda.
    Jediné, co bych udělala jinak, dala bych tam buď kudrnatou petrželku nebo šnytlík, obojí najednou ne.Vida, zase něco nového jsem se dověděla.
    Bez polévky to pro mne není oběd.
    Marti, díky, ať žijí luštěniny. Pac Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, ještě jsem si vzpomněla, že když jsem chodila do školy ( vím, je to dávno ) spolužačka Věrka měla polskou maminku a doma dělali z fazolí dort! Fakt.
    Ale nechtěj po mně recept. Prý to bylo moc dobré a jako fazole to nechutnalo, tak nevím.
    Ty tvé fazole na fotce vypadají skvěle, mám ráda i barevné velké fazole na mexický způsob, pálivé s masíčkem.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, u nás se luštěniny vaří velmi často, jedí je u nás všichni. Polévky, obědové saláty i třeba černá čočka jako příloha k rybě.
    Já bych si s tebou tedy dala.
    Měj hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, souzním s tvým mužem. Je to přesně typ polévky, které nejím. Fazole jsem schopná pozřít jen ve formě nějaké luštěninové pomazánky a nebo v malém množství v nějaké masové směsi v tortile. Jinak to nedávám... Naopak můj muž je miluje - nejlépe se slaninou, cibulí a kečupem :)
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  7. Marti, já bych si taky dala, ale muž nejí.Dnes jsem uvařila čočkovou s uzeným masem.Byla moc dobrá.Martina

    OdpovědětVymazat
  8. Vzala jsem si muže z jižní Moravy a tak jsem se "fazolovku" taky neučila. Přesně tak, jak píšeš. Zásoby se tenčí a tak na ni brzy taky dojde. Fazolí tady mám dvě sklenice. Jen bych doplnila ten tvůj recept poznatkem od mojí nebožky tchýně. Vodu, ve které se fazole močily slila a vařila v nové vodě. Potom tolik nenadýmají. Přeji hezké dny s fazolemi a bez nemocí. V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za vaše komentáře. I když jsem doma, nějak nestíhám odpovídat. Mějte klidný a zdravý den.

      Vymazat
  9. Můj muž také fazole nejí a já z nich nevařím.
    Fazolačku jsem ale měla moc ráda, vařívala jí moje babička.

    OdpovědětVymazat