středa 10. června 2020

málem v zapomnění



Nabité týdny i to přineslo uvolnění. Samí lékaři, odběr krve a samozřejmě reportáže, když už můžeme. Takže jsem si prohlédla dárky, které nadělil Alánek a Lola dědovi k narozeninám teprve až včera. 
A dárky rozhodně za prezentaci na blogu stojí. Je tam vidět to zamyšlení, znalost dědy, který se stará o ježky a o vlaštovčí hnízda. Je tam i tank, ten musím vysvětlit. 
Lolinka a Alánek dali dědovi plnou tašku výtvorů. 
Některé tady nejsou, protože nevím, co to je.
Děda si sám koupil k narozeninám dva tanky na ovládání, a přestože naše děti neměly nikdy zbraně a ani tanky a nemají to ani naše vnoučata, občas jim děda tanky půjčí, ale babička křičí: 
a nestřílejte po sobě, sakra!
Děda si udělal ale velkou radost a hraje si. A hrála si s ním i naše Linda.
Tenhle příspěvek jsem si připravila už včera. Dnes bych ho nenapsala.
A měl být pouze krásný, ale život takový vždycky není.

😪😪😪
Těžko se mi tohle píše, ale Justýnka byla součástí našeho společenství tady v tomto prostoru, tak musím. Včera náhle zemřela naše milovaná, krásná a nás milující, do poslední chvíle šťastná Justýnka, náš parťák a rodinný příslušník. Víc se vyjádřit nemohu. Od včera truchlíme a já jsem probrečela celý den.
A dnes pořád čekám, že přiběhne a pozdraví mě jako každé ráno...
Brečím i nad tímhle psaním.









14 komentářů:

  1. Marti, to máš pravdu. Život nám přináší dny krásné, ale i ty smutné. Moc mne mrzí, že zemřela vaše kočička. Vím, že jiná už taková nebude. Rychle si sežeňte malé koťátko, uvidíš, bude zase dobře. M.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak jsem si klidně četla Tvoje řádky a došla jsem k poslednímu odstavci-smutnému odstavci. Ach jo!
    Zvykli jsme si tady na Justýnku. Naprosto věřím, že jste s mužem smutní.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. Marti, chtěla bych Tě obejmout. Je mi moc líto, že Justýnka odešla za duhový most. Skvělá parťačka, nenahraditelná. I mně bude chybět. Růža

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Marti,

    je mně moc líto, že Justýnka odešla, připomínala mně mou Adélku. Krásně jste o ní psala. Když jsem četla poslední odstavec, nevěřila jsem.
    Opatrujte se Jarka z Kroměříže

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, to je mi moc líto. Vím, jak se cítíte a jak dlouho bude trvat čekání odkud se Justýnka vynoří. Jak ten mozek tu situaci nebude chtít přijmout. Mi v lednu po tom, co jsem musela nechat odejít skoro 20 letého seniora pomohlo uvědomění jak se u mě měl hezky. jaký život měl, a i tu výsadu, že mi umřel v náruči a netrpěl. Justýnka si Vás vybrala, žila s Vámi vědomě a hezky. Pa Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, Justýnky je mi moc líto. Naší Lucince včera uhynul osmák. Také jsme tam přišli, a bylo u nich slzavé údolí. Chodila s ním skoro měsíc na veterinu a nic to nepomohlo. Osmák odešel za duhový most a tak jí ještě zbývá andulák Pepíček a kocour Mikeš a v akváriu rybičky... Právě ten smutek je jeden z důvodů, proč od chvíle, co nám papoušek Charlie odletěl do ptačího nebíčka, už nechce doma nic živého. Prý máme ptáčky za oknem a to nám musí stačit.
    Děti nadělily dědovi krásné malůvky a tak přeji touto cestou hlavně pevné zdraví Tvému manželovi i celé Tvojí rodině. Měj se moc hezky Marti

    OdpovědětVymazat
  7. Milá slunečnice,ráda chodím na Tvůj blog....Dnes posílám objetí na dálku.Je to rok ,co jsme poslali našeho pejska do psího nebe.13 let jsme spolu prožili,byl celou rodinou milován,a on nám tu lásku vracel!Zamyslela jsem se,a mohla bych vyprávět příběhy co jsme prožili,..mám naší Bianku na zahradě ,tak je pořád tak trochu s námi.Psi v lásce nikdy nelžou.To je moc pravdivá knížka.Milá slunečnice, těžko se dávají rady, slova ...Já alespon na dálku hladím,a usmívám se.Pozdrav z Plzně Ivana

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, je mi moc líto, že Justýnka odešla. 😢 Bohužel smrt je součástí našeho života a domácí mazlíčci mají vyměřený kratší čas, kdy nám mohou být společníky a dělat nám radost.
    Naše poslední kočka odešla ve svých 17 letech a já se zařekla, že už nechci prožívat to, co jsem po jejím odchodu prožila.

    OdpovědětVymazat
  9. Marti, celý den na vás myslím a nevím pořádně co napsat.My už jak víš, máme pět hrobečků v hájku a každý odchod pro nás byl neskutečně bolestivý.Když zemřela Evička, tak u nás bylo strašný prázdno.Celý náš společný život s mužem byly součástí rodiny psí holčinky.Probrečela jsem hodně dní a rozhodli jsme se pro v našich letech poslední pejskovanou Elišku.Nechci vám radit,je to vše na vás.Marti, moc zdravím a objímám.Martina

    OdpovědětVymazat
  10. Marti, vůbec nevím, co mám napsat. To mi je moc líto, dobře vím, jak to bolí, když odejde chlupatý parťák...
    Na dálku objímám, držte se! Helena

    OdpovědětVymazat
  11. Marti, s Justýnkou je mi to moc líto. Věřím, že vás to zasáhlo. Ale měla u vás krásný život a rychlý odchod je myslím lepší, než kdyby se trápila. A díky blogu tu zůstane tak trochu s námi, i když už loví myšky v nějakém kočičím nebi...

    OdpovědětVymazat
  12. Marti, tady jsou slova zbytečná!
    Držte se a ať vše brzy přebolí !

    OdpovědětVymazat
  13. Odešla frajerka, co měla boky jako skříň, stejně jako můj pan Edík.
    Moc bych jí přála, aby tam za duhou měla stále plnou misku, kočičí kámoše a krásný kočičí důchod.
    Já ty ztráty fakt neumí, tečou mi slzy a je mi to, kurva, líto ...

    OdpovědětVymazat
  14. Marti, je mi to moc líto a je mi jasné, že vám bude smutno hodně dlouho. Vždyť ona k vám patřila.
    Jsou to bolestné chvíle, tak se moc opatrujte. D.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.