Mohla bych napsat kočka 100 krát jinak, ale vzhledem k tomu, že výstava nabízí 580 exponátů, by to nebyla pravda. Před časem jsem slíbila reportáž z výstavy s příznačným názvem Mňaaau! Aneb kočky v muzeu. Musím říct, že naše kočky, které jsme na výstavu zapůjčili, jsme v tom nepřeberném množství hledali těžko.
Našli jsme s mým mužem jen čtyři.
Našli jsme s mým mužem jen čtyři.
Je pravda, že když jsem na výstavě pracovně, moje pozornost je rozptýlená a nejvíc si exponáty užívám, až třídím doma u počítače fotky na pracovní a soukromé.
Na výstavě byly vystaveny exponáty vzácné z různých koutků světa, exponáty z let šedesátých minulého století, indická sekce s kočkami, které se považují v Indii za posvátné a mezi nimi i naše velká dřevěná kočka, kočky hračky, kočky na oblečení, kočky na ručnících atd. Mě zaujala máslenka z 60 tých let.
Tu bych si odnesla.
Tu bych si odnesla.
Mám i kouzelný příběh, který se váže k mojí včerejší návštěvě.
"Holky" v muzeu už mě znají. Povídám, doufám, že jsou nahoře v sále u koček nějací lidé, do novin musím mít lidi. Ne, jsme tu jen my. No nic holky, budete dělat modelky a můj muž opět jako vždy, když mám nedostatek lidí na nějaké menší akci, což výstavy většinou jsou. Paní, co nás má provádět a se kterou chci o výstavě mluvit, abych mohla napsat zajímavý článek, je velmi pohotová. Vyběhne ven a během pár minut přivede krásnou rodinku s holčičkou blondýnkou v krásných šatech a chlapečkem. Rodina je na dovolené a je velmi ochotná, dostanou vstupné zdarma a já jim nabídnu zaslání fotek. Nakonec zůstávají na výstavě ještě potom, co já už odcházím. Výstava je velmi interaktivní, tak si všichni zahrají.
A teď už malá reportáž. A kočky nejsou všechny, to se fakt nedalo.
Na závěr ještě přikládám krásný obraz, kterého jsem si bůhví proč v malém sále minule nevšimla. Jeden z mála pozůstatků kapucínského kláštera, který tady stával místo muzea do 50. let.
A tohle jsou naše kočky posbírané po celém našem domě, které už na blogu byly,
než jsem je zapůjčila muzeu.
Tedy, to je koček!! Tolik pohromadě, to se jen tak nevidí. Tu velkou, dřevěnou, tu mám doma taky :)
OdpovědětVymazatMarti, měj se moc prima, Petra
Péti, no bylo jich tam hodně. Měj krásné dny.
VymazatMarti, krásná výstava.Tu velkou mám taky doma a ještě pět malých, všechny ze dřeva.Měj krásný den.Martina
OdpovědětVymazatMartinko, ano je opravdu hezká a navíc velmi interaktivní. Děti si mohou tady namalovat svoji kočičí škrabošku, na panelu s kočkami naučit se zavazovat tkaničky, v knihovničce se podívat do atlasu koček a spoustu dalšího. Měj pěkné dny.
VymazatTolik koček pohromadě jsem ještě neviděla. Líbí se mi příběh s rodinkou, kterou obětavá paní průvodkyně přivedla. Určitě a rádi si výstavu prohlédli. Naší Verunce by se kočičky určitě líbily. Pokaždé když jedou k nám, tak si s sebou veze plyšovou kočičku. A já bych mohla přispět jednou štíhlou dřevěnou, jednou plyšovou a dvěma hrníčky s kočičkou.
OdpovědětVymazatMěj se krásně.Růža
Růži, ano paní průvodkyně byla velmi pohotová a právem pak pyšná na svůj úspěch, i když focení se sama nevyhnula. Měj pěkné dny.
VymazatTo je správná výstava, ta se mi líbí (nedivím se, že tam ta "ulovená" rodinka zůstala déle).
OdpovědětVymazatHezký den
Stáni, ano vymyšlená je dobře a součástí je ještě velká soutěž, kde děti musí hledat zatoulaná klubíčka s písmenky a složit jméno zatoulané kočičky. Fakt moc hezký nápad. Měj se krásně.
VymazatMačka, kam sa pozrieš ... určite by sa mi tam páčilo ... Marti, prajem pekné dni ... L.
OdpovědětVymazatLaury, i tobě krásné dny.
VymazatTo je pane kočkoland, já jsem tyhle lapače prachu už zrušila, úplně mi stačí na výrobu bordelu moji tři živí.
OdpovědětVymazatBlondýnko, kočičky zrovna nemám na piedestalu, ale lapačů prachu se po domě najde dost :-)
VymazatJedna kočka za druhou. A každá krásná po svém.
OdpovědětVymazatTaky mám doma 4 kočky, kterým sloužily za námět ty pravé živé :-). Živou kočku, vlastně kocoura Pepu máme u syna.
Měj se!
Hanka
Hani, díky za komentář a měj se krásně.
VymazatPáni, za chvilku jedu za kamarádkou, milovnicí koček, asi jí k vám pošlu na výlet!
OdpovědětVymazatMoc milý příběh!
A ten obraz - musím si to někde najít - klášter u vás přežil Josefa II. a nepřežil 50. léta... Ach jo!
Měj se moc hezky, Marti! Helena
Helenko, má na to čas. Výstava je až do 28.10. Měj se krásně.
Vymazat