středa 25. července 2018

k neuvěření ...



Spí to v suché vyprahlé trávě jako miminko a je to k zulíbání, i když stařence bude letos už jedenáct let. 
Člověk by ji nejraději pomačkal a je k neuvěření, že tahle roztomilost sama dokáže velmi dobře podvádět. 
Je pravda, že i kdysi náš Fík, pejsek plemeno sedmi ulic, byl herec se vším všudy. Když něco provedl, uměl se krásně provinile usmívat (opravdu i zvířata se umí smát), že jsme okamžitě začali hledat, co je špatně.
Jsem ráda, že svědkem podvádění našeho jezevce byl i můj muž, páč by mi nevěřil. 
I když Justýna nás překvapuje pořád.
Vzhledem k tomu, že s ní mluvíme jako s dítětem, je chytřejší a chytřejší a rozumí naprosto všemu. 
Je na úrovni tříletého dítěte jen jen promluvit.
Máme zavedeno spoustu rituálů, páč kočky mají rádi pravidelnost, srozumitelný běh života a změny nemilují.
Po snídani a večeři dostává Justýnka kočičí bonbónky. 
Jako malé dítě, spapáš, dostaneš.
Někdy tedy na mě zkouší ještě před snídani, jestli by to nešlo už teď. Ostentativně se postaví před dveře spíže, kde ví, že ty laskominy jsou, ale já jsem nekompromisní. Po sdělení: bonbónky teď ne, až se napapáš, odkráčí bez odmlouvání k misce. Pak se připomene tak do hodiny, že už teda jedla.
Musím říct, že nikdy nezapomene.
Sedáváme navečer venku, museli jsme jí dát k našim dvěma židlím a malému stolku starou odřenou židli, na které sedí s námi a poslouchá, co se vypráví a občas vypadá, jako kdyby se chtěla zapojit. Letos jsme koupili nové sezení, u toho původního židli nepotřebovala. 
Stolek byl větší a podstatně níž než tento nový. 
Minulý týden, bylo už dost pozdě a dávno po večeři, Justýnka poslouchá debatu a najednou do ní střelí, rychle skočí ze židle, přeskočí tři schody a už stojí v kuchyni u špajzu. Zíráme s mým mužem na ni, co to má znamenat a mně se najednou rozsvítí. Ona si vzpomněla, že po večeři nedostala bonbónky ... 
Pak, že zvířata nemají rozum.
Před pár dny přišla na večeři ze zahrady, teď se neustále někde ukrývá před vedrem. 
A už to zase zkouší. Ne ne, žádné bonbónky, dáme hezky kapsičku a budeš papat.
Nandám kýžené jídlo a nestačím ještě poloprázdnou kapsičku odložit a už je hlava v misce. Během vteřiny olízne asi dvakrát sliz kolem masa a už zase stojí s nevinnou tváří a očičkama do široka otevřenými s výrazem, už jsem se najedla, na svojí značce. Myslela, že ji s mužem nevidíme, podvodnice jedna. Kroutíme nevěřícně hlavou, smějeme se a říkáme si, kdoví, kolikrát nás takhle už podvedla. A očička jsou tak nevinná a výraz šup honem, už mi to dej, tak jasný, že se ustrnu. 
Stejně by nepochopila, ona přece papala ...
Vezme si spokojeně bonbónky a jde znovu k misce a teprve začíná večeřet.
Vyprávím to sestře do telefonu a s podivem říkám, vůbec by mě nenapadlo, že ta roztomilost sama takhle podvádí. Na druhém konci se však žádný údiv nekoná. 
Bys viděla, co dokáže Dáša. Vyprovázím návštěvu a než se vrátím, je vyluxovaný stůl, kde zbyly zbytky od pohoštění. U stolu stojí Dáša s velkým břichem a nevinným výrazem. Ježíš, já jsem to nesnědla,  podívej se na mě, copak bych mohla s takovým břichem vyskočit na stůl?! 
Ty jsi už zapomněla, to jste snědli přece sami.
O Dáše jsem už na blogu psala. 
S mazlíčky se člověk fakt pobaví. 

P.S. Musím přiznat, že i já jsem Justýnku už podvedla. Z donucení. Zapomněli jsme dokoupit bonbónky, naprostá tragédie. U nás v krámu je nevedou. 
U špajzky by vystála důlek, tak jsem jí normálně dala pár granulek, které má v misce pořád k dispozici. První a druhý den mi to prošlo. Třetí den se na mě podívala s pohledem: si blbá?! myslíš, že to nepoznám?! a odkráčela středem..

18 komentářů:

  1. Marti, krásný článek o Justýnce.Hned bych si ji chtěla pomuchlat, ale asi by od cizý báby nechtěla.Krásný den přeji.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, ona se nenechá pomuchlat ani ode mě. Musí chtít. Měj se krásně.

      Vymazat
  2. Milá Marti, krásně napsáno, Justýnka je chytrolína... A má vás pěkně ochočené.. Akorát nepiš, že 11 je nějaký věk.. je v kondici, a krasavice, takže je v tom nejlepším věku.. Já jen na okraj, že můj briťák má 18, a taky mě má ochočenou.. Je zdravý, šikovný, má všechny zuby, takže hezky papá i bobkuje. :) jen už se trochu belhá, a někdy pokulhává. Už asi 3 měsíce každý večer klepe packou na postel, že jako zvednout, už si sám neskočím, tak já zvedám, po zaklepání na pelest sundávám, aby si šel čurnout, nebo něco malého zakousnout.. Takže mám v noci docela provoz. No a nedávno byl u mě syn, tak mu říkám, prosím Tě Badˇka určitě stojí u postele, běž mu pomoct - a syn mi říká, kdepak už si hoví v posteli. Takže mě taky přečural, když není nosič, tak si do postele doskočí.. :) Prosím tě Marti jakou značku bonbonů Justánce dáváte. Baďka je taky miluje, ale teď nám zrušili Whiskas, tedy bonbonky. Jinak kočky mám dvě, a každá má úplně jiné rituály a mlsoty. aspoˇže na granulích se shodnou :) Justýnce posílám podrbání za ouškem. Pa Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, já vím, že to není žádný věk, ale přece jen babička už to je, i když krásná, mrštná a úžasná a doufám, že taková ještě dlouho bude. No bonbónků jsme už vystřídali velké množství a taky rozdali jiným kočičkám. Brácha mi jednou dal, má zverimex, nevím jakou značku, ale byly bílý a ty už nikdy ne, ty ani neochutnala. Bonbónky musí být hnědé a nejlépe plněné značka Winston (mají je v Rosmannu), potom ještě Dreams a občas nepohrdne ani kauflandem :-) Ovšem sušená krásná masíčka máme ve špajzu měsíce, občas z nouze sní tak jedno, takže maska už nikdy. A nemá ráda ani žádné tyčinky. Prostě malinké plněné granulky ty můžeme. Měj se krásně.

      Vymazat
  3. Marti, se zvířátky se člověk nenudí. Jsou chytrá, ne že ne. Byli jsme teď dva dny za vnoučátky, snacha v pondělí nastupovala do práce a tak jsme hlídali. Ráno přišel kocour Míša (Mouša podle dětí). Chodí k francouzskému oknu. Pustila jsem ho dovnitř. Zastavil se, mňoukl jako by zdravil a šel rovnou ke své misce. Najedl se a zase šel ke dveřím a šup ven. Střídavě jí u našich a pak přes ulici u rodičů snachy, kde i spí.
    Přeji krásné dny s Justýnkou. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, no Justýna zdraví, jakmile vkročí do domu, abychom o ní věděli a já ji taky zdravím každé ráno, když jí otvírám, protože v létě prostě doma nespí. Dokáže i pěkně nadávat, když se dlouho odněkud nevracíme. No je to sranda. Měj se krásně.

      Vymazat
  4. Marti, krásné povídání :) Justýnka je kočanda, myslím jako fešanda :) Opravdu je to s kočkami a psy jako s dětmi. Jsou stejně vnímaví, chytří...jen kdyby uměli mluvit. Nechápu, jak je někdo může přivázat na řetěz k boudě...to se tedy týká především pejsků. Copak by někdo na trvalo uvázal dítě na řetěz? Bytost, která tolik touží si užít tu svoji "smečku" tím odsoudí k naprosté samotě. A pak se diví, že když vyjdou na zahradu, pes se může zbláznit radostí, vyvádí, skáče na ně, protože je nadšený, že přišli... Ach jo, no to jsem se dostala někam úplně jinak.
    Justýnka je dáma a jako s dámičkou s ní i zacházíte, to je jasná věc:) Tak ji za mě pohlaď za ouškem.
    Měj se prima, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Péti, já jsem ráda, že byl změněn zákon, že zvířata nejsou věci, ale patří mezi živé bytosti. Ten zákon platil dlouho, ale i tak týrání nezmizelo. Pohladím. Měj hezké dny.

      Vymazat
  5. Marti, stejně jako kočičí Dáša, luxuje pozůstatky na stole naše Terri. Celou dobu vypadá že spí a když jdeme třeba vyprovodit návštěvu, je vše dobaštíno. Třeba i kakaová buchta s polevou. :o)
    Justýna je opravdu bystrá kočička. :o)
    Hezký večer. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, tvoje jmenovkyně není kočka, ale pes :-) a vidím, že je to všude stejné. Měj pěkný den.

      Vymazat
  6. Je opravdu roztomilá a krásně zbarvená. Kočky jsou prostě své a dělají jen to, co uznají za vhodné:-).
    Měj hezký večer, Marti.
    ZaZa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zazi, někdy je fakt k sežrání a milujeme ji. Měj se krásně.

      Vymazat
  7. Krásně jsem si početla ve tvém povídání o Justýně. Tak ji ode mne pozdravuj :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Tohle je přesně to, co dělá domov domovem. K rodině patří kočka nebo pes. Podobné příběhy zažíváme s Aaronem, snažíme se, aby byl vychovaný, cestujeme s ním, nechceme, aby obtěžoval, ale stejně nás má omotané kolem prstu.
    Marti, měj hezký den a pohlaď za mě Justýnu! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, pohladím od tebe tu podvodnici :-) Fakt jsem netušila, jak chytré to zvíře je. Měj se krásně.

      Vymazat
  9. Justýnka je holka šikovná ... :) Je to fajn, ako sme sa naučili žiť s našimi štvornohým miláčikmi ...Aj u nás sa Ajka a Filip od rána motajú okolo našich nôh ... Všetko so záujmom sledujú, počúvajú, vedia vycítiť naše nálady ... Rozprávame na nich a oni rozumejú ... a zaas keď niečo "hovoria" oni, tiež vieme čo chcú ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Laury, krásně jsi to napsala. Je to přesně tak a život je s nimi veselejší a krásnější.

      Vymazat