a jsem zase tady...

Ahoj všichni moji příznivci. 

Já vím, dlouho jsem se neozvala, ale je léto, co byste chtěli. 
Já naprosto nemám vůbec čas. 

Sice to není jako vloni, kdy jsem se neukázala i tři dny, a moji páníčkové mě neustále hledali a volali a málem nechali rozhlásit tím příšerným hlasitým rozhlasem, který mě budí každý den v pět odpoledne. 
A přiznávám, jednou už se se mnou i smutně loučili.

Letos jim toto fakt nedělám. Chodím domů snídat, občas i večeřet. I přes den se ukážu, aby neměli starost, a posadím se s nimi na zahradě, ale odpoledne či navečer přeskočím plot k sousedovi, a protože soused nemá plot, další cesta k toulání je otevřená. No uznejte, co bych teď dělala doma? 

Až začne podzimní větříček, už tam budu furt, až do jara. 
Zimu a vítr nemám ráda.

Domů se vracím ráno tak kolem sedmé, to už panička pracuje u počítače, tak na ni musím zavolat v předsíni, pozdravím ji a čekám, až mi naloží papání. 
Včera jsem ani nevečeřela, tak mám hlad. 

Jo, představte si páníček mě vážil, protože se mu zdálo, že se nějak ztrácím hahahaha. 
A měl pravdu, zhubla jsem skoro kilo. 
I panička mě chválí, že jsem prý krásná holčička. 

Možná mi přestane i říkat jezevec.

Je normální???!!!

Ježíši, ona mě fotí při ranní očistě. 
To je přece něco tak osobního a soukromého. 

Co kdybych tě já vyfotila ve sprše? No takový trest si nikdo z vás nezaslouží.

Tak se mějte hezky. Já jdu po snídani a umytí spát. Zase někdy přijdu.

Vaše Justýnka.