začnete pomalu umírat, když...

Nebojte, příspěvek není o umírání. Naopak je velmi pozitivní.
Jen o připomenutích pro dnešní den. Slova kradu od povolaných.

Jsou to slova naprosto samozřejmá a pravdivá a všichni o nich víme. 

A možná u většiny z nás i patří samozřejmě do našeho života.

Jen někdy napsaná souvisle někým, kdo to umí, se nezdají být tak samozřejmá. 

A občas možná stojí za to si je připomenout.

Repetia iuvat.

Opakování prospívá.

(Nemohla jsem si odpustit latinu, kterou jsem kdysi studovala a měla jsem ji ráda.)
Když si tak pročítám text, zjišťuji, že skoro vším se řídím, aniž o tom vůbec vím či abych se nad tím vůbec zamýšlela. Jen teď málo cestuju, jen trochu za humny v rádiu svého domova a nečtu knihy. 
Ale snad se časem zlepším i v tomto.

Začnete pomalu umírat,
když necestujete, když nečtete,
když neposloucháte zvuky života,
pokud si sami sebe nevážíte.

Začnete pomalu umírat, když zabijete svou sebeúctu,
když nenecháte druhé, aby vám pomohli.
Začnete pomalu umírat, pokud se stanete otrokem svých zvyků,
kráčejíce každý den po stejné cestě...pokud nezměníte svůj stereotyp,
pokud nenosíte jiné barvy nebo nemluvíte s těmi, které neznáte.

Začnete pomalu umírat, pokud se budete vyhýbat vášni a jejím turbulentním emocím,
těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout a vaše srdce bít rychleji.

Začnete pomalu umírat pokud nezměníte svůj život, když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím.
Pokud neriskujete co je jisté pro nejistotu,
pokud nejdete za svým snem,
pokud si alespoň jednou za život nedovolíte utéct od rozumné rady.

~ Pablo Neruda