neděle 19. ledna 2020

proboha, nepochopila...


aneb Justýna a škrabadlo.
Justýna je chytrá "holčička", ostatně většina z vás ji už dobře zná, a pořád nás něčím baví a překvapuje. 
Čím je starší, tím víc se z dámy netykavky a asociála stává klíště a místy se nechová jako kočka ale pes.
Už dokáže přijímat dospělé návštěvy, pokud jsou jí včas jménem ohlášeny, a už se před nimi neschovává. 
Jen, když ohlásím, přijdou děti, trochu vytřeští oči, nechá se tak jednou pohladit a uteče do bezpečí, ten dětský rozruch kolem nesnáší. 
Děti se teda snaží být už co nejklidnější, protože ji chtějí kolem sebe, ale i tak to náš jezevec nevydrží.
Pamatuji si dobu, kdy byly malé a plakaly a Justýna s hrůzou utíkala pryč. Jednou ji probudil dětský pláč z televize a ona se zběsile rozhlížela, odkud to proboha jde. 
Ale rozumí, když říkám, nic se neděje, to je v televizi a je na ní vidět, jak se jí ulevilo, že to není skutečné.
Lola každou chvílí říká, babi, ona mě časem bude mít ráda, viď?
Zlatíčko, myslím, že to bude, až vyrosteš.
Ale je to moc hodné zvíře, které hodně rozumí, takže co nechceme, aby slyšela, musíme šeptat.
Od té doby, co jsme doma oba, je furt kolem nás, říkám, jako pes. 
A když se začnu líčit, už ví, že budu odcházet a nervózně mi asistuje v koupelně a já ji musím říkat, neboj, za chvíli se vrátíme. 
A když vidí, že jsem už oblečená, buď vyběhne hned ven, anebo si letí lehnout, podle toho, jak velká je zima.
Ať tak nebo tak, jakmile přijedeme, už pozná auto a už čeká na zahradě za brankou a je na ní vidět velká radost, že jsme doma. 
Jen chybí vrtění ocásku, za to se začne protahovat a tak hezky kníkat a já už vím, že je to radost. 
A je jedno, jestli se vrátíme po dvou hodinách anebo po osmi.
Teprve, když jsme doma, se jde najíst a lehnout si a tvrdě spí. 
I když někdy čeká, kdy si konečně někdo z nás půjde sednout do obýváku, to je nespokojenější.
Někdy po návratu musím hned pracovat a ona čeká trpělivě, až skončím na počítači a pak mi vyzývavě kouká do očí s otázkou: 
už půjdeš konečně se mnou na pohovku?!
Je to velký konzervativec a nemá ráda, když se něco mění. 
Před lety jsem jí koupila nové krásné škrabadlo místo starého a už téměř zničeného. 
Po měsíci jsem jej prodávala naprosto netknuté a můj muž si koupil sisal a to staré opravil.
Minulou neděli přinesla dcera téměř nové škrabadlo, protože jej jejich kočky nepoužívají, mají jich dost. 
Nevěděli jsme, jestli tuto novou věc kvůli pachu jiných koček vůbec příjme.
No neměla jsem iluze, že se snad vzdá svého stoletého velkého škrabadla, ale celkem tu novou věc brzy přijala. 
Tedy ne jako škrabadlo, ale používá jej jako křeslo, na kterém způsobně sedí anebo jako postel na spaní, ze které ovšem přetéká. 
A nepomáhá, když kolem projdeme s důrazným upozorněním: 
Justýnko, to není křeslo!
Jednou to použila jako škrabadlo a nemohla vytáhnout drápek, tak jsem jí musela pomoct. 
Ale měla jsem radost, že pochopila, na co to je.
No ovšem to bylo jednou. Takže nám domů přibyl další kus "nábytku" a můj muž už hlásil, budu muset koupit zase sisal. 
Ono nestačí, že venku musí mít svoji židli, na které sedí jen ona.
Takže to ošklivé staré škrabadlo zůstane a ještě tu bude překážet další kus.
Tak ráda bych jí koupila nové krásné a i drahé. 
Už jí ani nekupuju hračky, protože je nechce a já je rozdávám. 
Stačí jí, když mi ze stolu upadne propiska či štětec a vyhraje si i s kouskem papíru, který si vyhazuje do vzduchu a chytá ho. 
Anebo na zahradě listí, to je nejhezčí hračka. 
Ale musí si to vybrat sama.
Když jí sama něco hodím, kouká na mě s výrazem: 
seš blbá, co s tím mám jako dělat?!
A zbývá jen poklepat si packou na čelo... A já i věřím, že kdybych jí to ukázala, bude to i dělat.
Jo a moc dobře pochopila, že ta nová věc je škrabadlo, není blbá, ale líp se na něm sedí a spí.
A škrabadlo úžasné přece už má, nee?
No tak si tady žijem.



20 komentářů:

  1. Kdysi jsem si stěžovala, že máme škrabadla a kočky stávkují. Chovatelka mi poradila, že každý den mám kočce vzít tlapky a nenásilně ukazovat, co má dělat.
    a tak jsme se naučili být zdatnými škrabálky a díky tomu nemáme v bytě nic zničené.
    Posílám nedělní pozdravení a pohlazení pro kočičí dámu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, my umíme používat škrabadlo, ale jen to staré :-), takže instruktáž je zbytečná, nikdy s tím problém neměla, jen nechce nové. Pohlazení vyřídím a měj pohodový den.

      Vymazat
  2. Justýna je dáma, krásná dáma s úžasným pohledem. Hladím a přeji krásnou neděli. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, pohlazení jsem vyřídila. Měj pěkný nový týden.

      Vymazat
  3. Marti, dnes mi Tvoje vyprávění o Justýnce pohladilo dušičku. A zároveň jsem vzpomínala na našeho Matýska. Škrabadlo mu vyrobil muž a on na něm spal, jako škrabadlo používal nová křesla, musela jsem rychle ušít potahy. Pak seděl nahoře na opěradle a poměřoval vzdálenost k lustru, ale nikdy se neodvážil skočit. Jinak skákal ráda a téměř všude. A jako hračky měl nejraději ruličky od toaleťáku a pak proháněl kaštany.
    Myslím, že se i zvířátka jako lidé s věkem mění. Pamatuji si, když se narodila Verunka, tak Maxík, pejsek snachy, nesnášel její pláč. Raději byl venku i když byla zima.
    Mějte pěknou neděli a Justýnce posílám pohlazení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, pohlazení vyřídím, momentálně nevím, kde je. Asi si vlezla do postele k mému muži, který ještě spí. Dělává to tak. Měj pěkné pondělí.

      Vymazat
  4. Marti, Justýna je úžasná dáma a chová se skoro jako naše fenka Terri. Ta ale nepoužívá škrábadlo. :o) Jinak jsou si hodně podobné, všemu rozumí, čím jsou starší, tím jsou mazlivější a všude mají místo. Terri si ráda vyskočí na novou sedačku v pracovně, schoulí se do rohu na kožešinu a dělá, že tam není. Ale odtud ji opravdu vyháním, stačí, že kožešina v obýváku na sedačce změnila za ta léta barvu a je spíše šedivá (špinavá). :o)
    Na novém škrabadlu se asi pohodlně neleží, je takové maléééé. :o)
    Přeji hezkou neděli a posílám pohlazení Justýnce. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, trošku jsi mě teda zviklala, jestli teda Justýna není taky náhodou pes :-) hahaha. No je to škrabadlo mrňavé, psala jsem, že z něj přetéká :-) Měj pěkný nový týden.

      Vymazat
  5. Marti, zvířátka se někdy chovají jako lidé. Já mám něco podobného s naší Dášenkou, která se malým dětem vyhýbá a vnoučka obchází obloukem a když se k ní přiblíží, tak výstražně zavrčí. Má to v sobě od mala. Justýnka je jak píšeš konzerva a neopouští staré věci pro nové, ale aspoň, že skrabadlo používá ke spánku - přece jenom nějaké využití.
    Marti krásné odpoledne - Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivy, naše Justýna si rozhodně i myslí, že je člověk, to už jsme pochopili i my :-) Měj pěkný nový týden.

      Vymazat
  6. Jsou miláčci a mají svou hlavu!
    Marti, tobě i Justýně hezký večer. tedy manželovi taky :o)
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, a právě proto je tak milujeme. Měj pěkný vstup do nového týdne.

      Vymazat
  7. Justýnka je kočičí krásná dáma.Já se na ni nemůžu vynadívat.Jo a když se prdelkám člověk věnuje a hlavně si povídá, člověk který nemá vztah ke zvířátkům nepochopí nic.Já když vidím na Eli, že by si chtěla hrát, stačí říct přines balonek nebo její rozžužlanou už nepískací kravičku a přinese co chci.Jsou moc chytrá všechna.Včera jsme koukali s mužem na pořad převýchovy nezvladatelných pejsků .Psí psycholog Desenský radil a my řvali smíchy.U nás by si užil.Já řeknu Eli, jdeme domů a ona se otočí a jde pryč.A tak to je se vším, ale miláček zlatý.Zase je to přeci jenom bordodoga a ty mají svoji hlavu, neřeším.Marti , pohlaď Justýnku a přeji krásný nedělní večer všem třem.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, právě neposlušní mazlíčci jsou ti, kteří přináší do života humor a legraci, viď? Nechat to jen tak plynout... Mějte doma všichni tři pěkný den.

      Vymazat
  8. Je to číča podšitá, tváří se jak jenerál..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ona přivírá oči, to už znám, právě mírně, jako nevadí, že mě fotíš i bleskem:-) To je naopak souhlas, dřív před foťákem utíkala...

      Vymazat
  9. Ahoj,
    Justýna je krásná kočičí dáma, která stejně jako ostatní kočky moc nepotřebuje drahé dárky:-) Já jsem taky na začátku našim šelmám kupovala vše možné, abych pochopila, že Shakespeare nejvíce miluje mašlovačky a víčka od konzerv (ta aportuje), Lízátko si nejraději hraje s plastovým páskem od balíku, občas zakousne i myšku, a Francis Drake miluje houbičky, nejlepší jsou ty drahé na makeup, ale nepohrdne ani tou na nádobí.
    Hanka z blogu ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, to je jako u nás :-) Jsou to broučci milovaní. Měj pěkný den a jdu se podívat na tvůj blog.

      Vymazat
  10. Marti, zravím Justýnu a vyřiď jí, že jí to na fotkách se škrabadlem-neškrabadlem moc sluší (snad ti nezpychne :-))
    Hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, ona to ví, že je krásná, já jí to říkám pořád hahahaha :-) Měj pěkný nový týden.

      Vymazat