pondělí 27. ledna 2020

toto se nepovedlo

Život někdy zamíchá kartami a přijdou tresty za naše prohřešky. Někdy oprávněně, někdy máme pocit, že to jsme si nezasloužili.
Nejdříve musím předeslat, že nejsme sběratelé pokut. Za celý život si vzpomínám snad jen na pár. Asi právě proto je náš leden ve znamení pokut. No já věřím na třetice, do třetice všeho dobrého i zlého, aspoň v naší rodině se to tak děje. Takže možná bych měla tenhle příspěvek napsat, až přijde ta třetí ...
Z minulosti si vzpomínám jen na jednu pokutu devět stovek. 
Jela jsem z dvoudenní porady a přemýšlela o všem možném. Vyjíždím po schodech v metru a tam už na mě číhá revizor. 
No, nic tramvajenka mi platí ještě dnes a právě se chystám koupit nový kupón na další měsíc. Ukazuji tedy doklad netušíc žádnou zradu.
Ale jedete na černo. To už neplatí.
Jak neplatí?! Dnes je poslední den.
Dnes je ale čtrnáctého nikoliv třináctého.
To jako fakt?! Vysvětluji, že jsem trochu zaspala dobu, ale že si kupuji kupóny pravidelně už spoustu let a že je to možné najít přece v systému. Nikdy jsem nebyla černý pasažér.
Revizor se sice usmívá, ale je neoblomný a ukazuje mi kamery v metru.
Fakt vám to nemůžu odpustit. Nemám hotové peníze a odmítám si jít vybrat do nedalekého bankomatu.
Dostávám pokutový bloček a rozhoduji se vypravit na dopravní podnik, i když mě to prý bude stát víc než při placení na místě.
Já ale tajně doufám, a vlastně i revizor, že po kontrole v systému mi bude pokuta odpuštěna, páč došlo jen k omylu, nebyl to záměr jet na černo. No už je vám asi jasné, že dnes se individuálně nic neřeší, takže platím stejně jako ten, kdo jezdil půl roku na černo a pokuta se mu vyplatila.
No mně teda rozhodně ne.
Začátkem ledna můj muž vyjíždí na poštu kousek od našeho domu pro obálku. 
Dlouho se nevrací a po návratu hlásí, platil jsem pokutu.
Ježíš, za co?!  Nebyl jsem na ten kousek připoutanej, tak za mnou jeli policajti až k našemu domu s houkačkou. Vůbec mě nenapadlo, proč mě stavějí a trochu jsem měl staženou prdel, páč než jsme se rozhodli, že potřebujeme obálku, jsem si cucl piva.
Otázka byla ale jiná: pane řidiči, proč nejste připoutanej?! Můj muž reaguje velmi vstřícně a nebrání se: dáte mi to za stovku, ne? A dali, hurá. Můj muž po zaplacení ještě otravuje s otázkou: 
mám černou bundu, jak jste prosím viděli, že nejsem připoutanej? No my stojíme stranou, takže když projedete, vidíme zezadu, že pás nemáte.
A ještě dodatek: já se poutám hned, než vyjedeme a můj muž mi říká, prosím tě jedeme jen na úřad v obci, nemusíš se poutat! Tak už pochopil, že musím.
Ve středu zvonek a pošta. Jdu otevřít a pošťačka přes branku volá: to je pro vašeho muže, ať přijde s občankou.
Už podle obálky je jasné, že to není nic pozitivního.
Pokuta za špatné parkování z listopadu v ulici, která nám vůbec nic neříká.
Díváme se na mapu a už se nám rozsvítí. Na tenhle problém si pamatujeme. Jeli jsme večer s Lolinkou do její školy na akci. Nebyli jsme tam poprvé, ale před školou můžete parkovat zdarma jen deset minut.
Je tma jak v pytli a můj muž hledá automat na placení parkovného. Projde ve tmě celou ulici tam a zpátky a automat nikde. Vrátí se k autu: nemůžu najít automat, no snad nám nedají botičku. 
No botičku nám naštěstí nedali, ale pokuta 500 ano po třech měsících, což je samozřejmě lepší. 
Můj muž jde hledat na mapě, kde je teda ten pitomý automat a objevuje ho, světe div se, o dvě ulice dál. No o tom samozřejmě vědí jen místní. Zřejmě tam někde byla cedule s placením přes nějakou aplikaci přes mobil, ale ve tmě vidíte jen tmu.
No dnes jsem se teda zas rozepsala. Na závěr ještě jedna vtipná storka z ledna.
Jedeme do Stavovského divadla na představení, kde se nedá jen tak zaparkovat. Můj muž mě vyhazuje co nejblíže u divadla a jde hledat parkování. Vrací se po hodně dlouhé době a hned mi hlásí: snad nedostaneme botičku. Proč? Ty jsi nezaplatil? Ale zaplatil 250 korun, ale nevydalo mi to žádný lístek. A to jsem volal i na poruchy, které jsou na automatu uvedené, ale nikdo to nebere.
Ježíši! 
Neboj, napsal jsem pro policajty lístek za okno: zaplatil jsem parkovné 250 korun, ale lístek mi to nevydalo!!!
Po divadle je auto na místě bez úhony a můj muž říká: zřejmě už mají automat upraven a snímá SPZ, ale proč tam nemají teda napsané, že z té díry nic nevyleze??!!
Tak takový je náš letošní "horký" leden.
Mějte pěkný nový týden bez pokut a posílám trochu barvy svojí rozkvetlé lilie ve váze.



10 komentářů:

  1. Připomněla jsi mi zážitek z MHD, kdy jsem málem platila pokutu. Jela jsem služebně do města a v té době jsem měla na městskou dopravu průkazku. Těsně před tím, než jsem chtěla vystoupit přišla revizorka, paní velice nesympatická a po celém městě známá. Hledala jsem v tašce průkazku, ale marně. Vystoupily jsme o zastávku dál, dostala jsem lístek a připadala si jako malý spratek. Ke všemu se ztrhla průtrž mračen, deštník nepomohl. Naštvaná jsem se šla domů převléct a hledala v tašce průkazku, našla jsem ji schovanou za kapsičkou, která byla uvnitř tašky na boku. Ještě jsem se musela vrátit do práce a dopravní podnik jsem navštívila až další den. Pokutu jsem naštěstí nedostala, ale v práci jsem dlouho poslouchala poznámky, že mně nemůžou nikam pustit, když neumím jezdit MHD.
    Marti, lilie je nádherná, ať Ti dělá ještě dlouho radost.
    Přeji hezké dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, když člověk potřebuje něco najít hned, obvykle se to nepovede, to znám. Měj pěkné dny.

      Vymazat
  2. Když zadaří, že, ale zlomená noha je horší :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, to rozhodně, já to psala spíš na pobavení, drama to rozhodně není.

      Vymazat
  3. Marti, myslím, že jedna z nejlepších pokutových historek je ta od mého syna. Když psal diplomku, jel sbírat materiál taky do Olomouce. Při příjezdu od Olomouce spořádaně zakoupil asi za stovku celodenní jízdenku, protože měl v plánu vícero pojíždění. Celý den pěkně jezdil a cestou na nádraží na vlak do Prahy ho chytil revizor - on si totiž tu celodenní jízdenku zapomněl označit. Stálo ho to tisícovku....
    Hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, tak to je dobrá historka :-) Já si vzpomínám, když jsem si musela náhodou koupit jízdenku, jela jsem autobusem, tramvají, sjela dolů do metra a teprve tam jsem si všimla, že pořád držím připravenou jízdenku v ruce, ovšem neoznačenou. Tak jsem zas vyjela nahoru a byla jsem ráda, že jsem revizora nepotkala. Těžko bych mu to asi vysvětlovala. Měj pěkný den.

      Vymazat
  4. No, to jste tady začali rok! Myslím, že už máte vybráno! Manželův lísteček za oknem mi připomněl, že se nám to samé stalo v Sieně - krmili jsme přístroj eury a lísteček nikde...
    Marti, měj hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, no my to tak nebereme, jen se nám to prostě sešlo a zrovna v době, kdy máme jiné nutné výdaje jako technickou apod. Měj pěkný den.

      Vymazat
  5. Zdravím Marti. Tak věřím, že už máte pokuty pro letošek vybrané a bude klid.
    Jinak to mi připomíná, s tím automatem co snímá SPZ jsme se setkali poprvé v Budějovicích, u nás tohle neznáme. Pět minut jsem zkoumala, jak ten lístek dostat, pak to po nás chtělo zadat SPZ, tu si nepamatuju, tak jsem se musela vracet k autu se podívat. Mezitím se utvořila fronta asi osmi lidí, kteří čekali, než si "vidláci" zaplatí parkovné :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačenko, no snad máme. Tohle byl jiný automat, tento nechtěl právě SPZ, takže nebylo jasné, co se děje. Měj pěkný den.

      Vymazat