pondělí 20. dubna 2020

malé každodenní radosti 2



aneb Blogeři radostí proti Covidu.
Znáte ten pocit, že teprve až něco přestěhujete, tak vás to upoutá. 
Ať už pozitivně či negativně. Prostě to najednou vidíte úplně jinak.
Já jsem přestěhovala fikus benjamin z jednoho kouta do druhého a jak se tak na něj dívám, panebože on by potřeboval přesadit. Nevím, teda jestli bude do čeho.
Můj muž nakonec objevil dva příhodné květináče odložené ve sklepě. Na jeden jsem si vzpomněla sama, ale tento, který nakonec po půlhodinové debatě vyhrál, jsem dávno v paměti zasklila.
Tak ve středu jsme přesazovali, vlastně můj muž a fikus je najednou jako nový. 
Tahle maličkost nám udělala radost na půl dne a furt jsme koukali, jak mu to v novém kabátě sluší.


Ty tulipány na úvodní fotce neznamenají, že mám radost z kytek ve váze. To je taková ta radost samozřejmá, o které vím a nepotřebuji si ji připomínat. 
Často koukám na kytky ve váze a cítím takový utěšený pocit, který neumím moc popsat.
Tentokrát mám radost z něčeho jiného. Tyhle tulipány koupil můj muž v kaufu už víc než před dvěma týdny. 
Nám přináší radost, protože neuvadly a drží se vzpřímeně. 
Jindy už dávno kloní svoje hlavy k zemi, tedy ke stolku, ale tentokrát jako by byly umělé. Drží.
Nezdá se ti, jakoby v té váze vyrostly?
Ve čtvrtek měl můj muž nepokrytou radost z toho, že se přinutil umýt auto. 
Furt o tom mluvil. No auto to potřebovalo jako sůl. Máme jej zaparkované před domem pod stromem, garáž nevyužíváme, a už teda vypadalo neskutečně. 
"Posrané" ze všech stran.
Povídám: ty jsi dnes nějak aktivní. 
Když auto, tak ještě omýt chodník po zimě atd. To dělá to sluníčko. 
To není sluníčkem. Já jsem se včera při nákupu v Mělníku za to auto styděl, a jestli pojedeme v nejbližších dnech na "výlet", tak jen čistým. 
Doufám, že ho do rána ptáci neposerou.
Další malé radosti z minulého týdne, které nejsou běžné a až otevřou kadeřnictví a nehtová studia, už se pravděpodobně nikdy nestanou.
Můj muž mi dělal manikůru a moje gelové nehty, které dorostly velikosti drápů a už byly jako páka, mi zkrátil kleštičkami. No není to nic moc, manikůra na takové to domácí dívání, ale stačí, do Národní divadla na Krále Oidipa tento týden stejně nejdeme. 
To byl další vánoční dárek. Já jsem na oplátku ostříhala mému muži vlasy. 
Pro mě to až taková novinka nebyla jako pro něj manikůra, protože v době dětství našich dětí jsem stříhala celou ulici. Stříhala jsem chlapy a děti v sousedství, a taky samozřejmě naši rodinu.
A zjistila jsem to, že se to až tak nezapomíná. Můj muž podle vlastních slov vypadá mnohem líp.
Já dodávám, že rozhodně!
Jen jsem teda v duchu už slyšela Lucku, jak bude nadávat, panebože kdo ti dělal nehty proboha?! 
A kdo stříhal tvého muže?! Proboha ty zuby!!!
A ještě musím přidat jednu radost, která se z obyčejné teď stala naprosto originální. 
Už jsem se zmiňovala včera v příspěvku, jakou radost mi udělalo už podruhé za karanténu nalíčení a elegantní oblečení. Člověk je celé dny v domácích kalhotách či džínách (tepláky jsem nenosila nikdy) a ve vytahaných svetrech, takže ta proměna člověka naprosto odzbrojí. 
I já jsem naprosto nekriticky volala před zrcadlem už podruhé za období karantény: 
ježíš, ty jsi vlastně pořád ještě krásná. 
No objektivně vzato to až takový zázrak nebyl, co bych chtěla ve svém věku, 
ale když se člověk nalíčí a pěkně obleče, vyloupne se v každém věku.
Jistě líčit bych se mohla i doma. Líčení mi problém nedělá, ale večerní odlíčení teda je pro mě otrava.
Tak to byly další moje, tedy vlastně naše malé každodenní radosti kromě těch stálých a běžných.
Tak vám přeju den plný radosti.

P.S. Jo někde jsem četla od psychologa, že v této době má mít člověk z něčeho radost aspoň třikrát denně. Tak to mi určitě neplánovaně plníme.

19 komentářů:

  1. Marti, ty tulipány po 14. dnech jsou fakt neuvěřitelné. Ke kadeřnici i na nehty už opravdu potřebuji, včera se mi odlouply dva nehty a docela to bolí. A hlavně je to hnusný... No, nehty mi udělá příští týden Katka a ke kadeřnici jsem se právě teď objednala, na konec května. .o)
    Přesazený fíkus je parádní, v novém květináči víc vynikne. A s posraným autem jsem si vzpomněla na Slunce, seno... :o)
    Je vidět, že se také umíte radovat z maličkostí a tím pádem je hned život veselejší. Pa D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, no jo vidíš, na film jsem si nevzpomněla :-) Jen jsme tedy neodhazovali hovna rukou a odstranění dalo práci i s wapkou. Měj krásné dny.

      Vymazat
  2. To že ty tulipány vyrostly, není klam, ale fakt. On tulipán totiž jako jediná z kytek nepřeruší růst ani když ho ustříhneš a dáš do vázy! A roste a roste a zvětšuje i květ. U těch z obchodu zůstanou stonky rovné, používají ve sklenících různé inhibitory a retardéry růstu a další vylomeniny, ale když si dáš do vázy přírodní, ze zahrady, tak ti za chvíli tak vytáhnou stonek že se také okamžitě kloní a květy se rozkřápnou na placku. To právě ty kupované díky té chemii neudělají...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, tak to slyším poprvé a hodně jsi mě uklidnila. Myslela jsem, že mám halucinace. Tulipány kupujeme dost často, ale tohohle jsem si nikdy nevšimla. Ze zahrady tulipány vlastně ani nedávám, snad jen párkrát, protože na zahradě dělají parádu mnohem dýl než ve váze. Díky za osvětu.

      Vymazat
  3. Tulipány jsou nádherné a je k neuvěření, že i po 14 dnech se drží rovně. Přečetla jsem si komentář Vendy a tak vím, díky čemu tak vydrží. A vůbec jsem netušila, že by mohly růst i po ustřižení. No, pořád se učím a to je dobře.
    Benjamínkovi to v novém květináči sluší, jako by se i narovnal hrdostí. Kdysi jsem si ho vypěstovala od lístečků, ale bohužel ho už nemám.
    Umíte se radovat z maličkostí a teď je to potřeba jako sůl. Měj krásný den. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, ani já ne, člověk se dozvídá furt něco nového. Měj radostné dny.

      Vymazat
  4. Krásné tulipány, nám zmizely, letos jich je pomálu. Radovat se z maličkostí je pro mě moc důležité a u vás to jde jedna radost.
    Klidné dny přeji. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, tohle nejsou ze zahrady, tam začínají teprve rozkvétat. Měj pohodový den.

      Vymazat
  5. U Dietlů to žije, pulzuje a obyčejnému čtenáři se to krásně čte.
    Takže nepolevit a přidat ještě další radost :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Krásné tulipány i přesazený fíkus udělá radost. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, přesně tak. Měj pěkné dny s malými radostmi.

      Vymazat
  7. Marti, tulipány ve váze dost často fakt rostou, já to jednou dokonce týden dokumentovala (fotila jsem je každý den ráno, možná ještě fotky jsou na mém původním blogu). A radostí máte opravdu spoustu. Ono většinou stačí se dívat. Já byla dneska v práci a užívala jsem si ve slunečném pozdním odpoledni cestu pěšky přes most s pohledem na Staroměstskou věž Karlova mostu a pak i přes poloprázdné Staroměstské náměstí...
    Měj se pěkně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, vidíš, to já vůbec nevěděla. A většinou nám tulipány vydrží týden, takže růst nijak nezaznamenám. No tou cestou jsem se už dlouho neprošla a asi ani neprojdu, ale mám ji prochozenou tolik, když jsem v Praze pracovala, že si umím představit, jak je krásná. Akorát si ji nepředstavím bez lidí. Měj pěkný den.

      Vymazat
  8. Prostě malé radosti - hezké počtení, Marti!
    Přeji tobě i manželovi jen dny plné takových drobností...
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, děkujeme a i my ti přejeme jen samé radostné dny.

      Vymazat
  9. Tulipánek, tulipán, pročpak má dům dokořán? Kdyby k němu včela chtěla, aby ťukat nemusela!
    Hezký den, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, díky za krásnou veršovánku, tu neznám. I ty měj pěkný den.

      Vymazat
  10. Napadly mě verše Jiřího Žáčka - "Tulipán a tulipaní celý den se k sobě klaní. Až se diví okolí, že je záda nebolí." Překvapuje mě jejich výdrž. Já si občas nějaký dám doma do vázy, ale po pár dnech už nestojí za nic.
    Nás oba stříhá dcera, ale tím, že teď nechce nikdo riskovat, slušně obrůstáme. Já už nosím vlasy do culíku a muž začíná hartusit. Bývaly doby, kdy jsem ho stříhala já. Až jednou mě oslovila sousedka s dotazem, zda nepůjde na vojnu. A pak dodala. "A kdo mu tak zprznil hlavu?".:-D
    Krásný den A.

    OdpovědětVymazat