úterý 7. dubna 2020

musela jsem reagovat...

No už tady dlouho nebylo něco kontroverzního, co jsem měla potřebu nějakým způsobem komentovat. Občas tedy zveřejním něco na facebooku, ale teď se toho trochu nahromadilo, tak to tady vezmu šmahem. Dost dlouho jsem jen sledovala zvedající se vlnu odporu proti zákazu v době karantény přítomnosti tatínků u porodu. Já rozumím, že tenhle okamžik je jedinečný, ale spoustu lidí se v době karantény muselo vzdát daleko závažnějších a životně důležitějších věcí a tohle je proti tomu prkotina. Navíc si nemyslím, že by ve většině případech to byl pro otce tak jedinečný zážitek a znám případy, kdy jedinečným byl a zanechal velké trauma z prožitého. Ale tohle ponechme stranou.
Když jsem četla tento článek, kde už se tato problematika zvrtla do zdánlivého porušování osobní svobody, a kdo jsme proboha dnes svobodní?!, musela jsem na facebooku reagovat komentářem, který zde kopíruju, protože se vlastně už nechci opakovat. To o té diskusi samozřejmě tady neplatí. Na facebooku se někdy rozvine debata, které nechci být součástí. Vlastně tam dva komentáře byly: jeden od Růženky, která má stejný názor a pak komentář něco v tom duchu, že vývoj jde dopředu a dřív se rodilo na poli apod. Ale já nikde nutný vývoj nepopírám a ani to neznamená, že bych snad byla apriori proti přítomnosti otců u porodu. Naopak u prvního porodu jsem si moc přála nebýt na to sama. U dalších, kdy se mi samotné moc nechtělo opouštět dítě, které bylo doma, jsem už tak velkou potřebu neměla.

Možná si hodně naběhnu, ale je v případě nouzového stavu toto téma prioritou? Je nutné trvat na něčem, co pravděpodobně nebude bezpečné? Na koronavirus zemřelo i téměř roční dítě. Proč jít vstříc nebezpečí, o kterém pořádně nikdo nic na celém světě neví? Porodila a vychovala jsem tři děti a tenkrát jsem byla ráda, když vidím svého muže a děti aspoň z okna, nevím z kolikátého patra, a já křičím z plných sil dolů samé intimnosti, které nejsou pro ucho cizího, ale křičí je všichni a ani mě v této chvíli nezajímá průběh jiných porodů. A nejsem si jistá, jestli bych chtěla a potřebovala přítomnost otce, páč ani jednou jsem nerodila "za housku" a v některých chvílích jsem byla ráda, že u mě nikdo z blízkých není. Toužila jsem po tom při porodu prvního, páč tenkrát v totalitě jsem byla jen číslo, o které nebyl zájem a svoji roli hrál i strach. Ale ženy jsou silné a na některé věci v životě je prostě člověk někdy sám. Tak to možná stojí za zamyšlení. A dopředu hlásím, vynechte diskusi, hlavně negativní pod tímto příspěvkem. Nebudu reagovat, páč ve svém zralém věku a po svých letitých zkušenostech vím, že něco prostě v životě nestojí za to, aby člověk vyvinul velkou energii a v této době si ji fakt šetřím. Teď je nejdůležitější přežít. A přežít pokud možno ve zdraví

Zároveň mě i v souvislosti s tímto tématem začínají trochu rozčilovat takové ty teď zbytečné výkřiky a strašení, aby nám omezení svobody nezůstalo, že je to návrat před rok 1989 apod. Ale nikdo samozřejmě neřekne, jak jinak to udělat, jak jinak se trochu chránit před explozí pandemie než ztrátou částečné svobody. Je třeba se podívat, jak dopadá Itálie, Švédsko, kde se dodnes chodí do školy a do práce a roušky nejsou povinné, Británie, která podcenila pandemii a Amerika s odstrašujícím názorem Trumpa, který chce hlavně zachránit ekonomiku a přikazuje všem pracovat a nezastírá, že předpokládá úmrtí statisíců lidí. Jakou cenu má vlastně lidský život? Ekonomická krize čeká všechny státy a bude pravděpodobně odpovídat téměř stavu po válce, ale je nutné obětovat tomu životy několika miliónů lidí? Není pořád život to nejvzácnější, co máme? Nebo neměl by být?
Dalším tématem, ke kterému mám potřebu něco říct, se týká očkování. Ještě není vakcína pro koronavirus na světě a počítá se, že bude pravděpodobně až za rok, ale už teď se zvedá vlna odporu odpůrců jakékoliv očkování viz článek. Ani vyvracení mýtů po celém světě, že očkování způsobuje autismus atd., nemohla zvrátit tento, promiňte, moderní trend, který ale ohrožuje i ty, kteří s očkováním souhlasí. A překvapuje mě, že ani v této hrozné době, kdy umírají i děti, matka dokáže vykřikovat do světa, že svoje dítě prostě očkovat nedá...Oni to ani neberou jako výběr ze dvou zel to menší.
A poslední téma v dnešním příspěvku z deníku, pro který jako novinářka píšu: na srocování lidí dohlédnou policejní drony. Tady se divím, že je vůbec tohle zapotřebí dělat. Dohlížet na nezodpovědné lidi, pro které je těžké v této době, ve které se umírá na pandemii, porušovat nařízení, která nás všechny mají chránit.
Na Filipínách rozhodl prezident, ty co porušují karanténu, zastřelit.
A kritizovat v této době, kdy nikdo na celém světě nic pořádně neví, neví, co je vlastně správné, vládu, ať už je jakákoliv, mi přijde nefér. Na to je času dost, až bude život v normálních kolejích.
No dnes to není ani krásné téma a ani vtipné, ale i takový je život. A víte, že já se nevyhýbám ani kontroverzním tématům. A kdo jste dočetli až na konec, díky.
Na odlehčení jeden vtip, který mě pobavil. Hezký den.


10 komentářů:

  1. Marti víš, vytáčí mě ty kecy o tom, jak jsme omezováni. Já myslím, že spíše mezi námi je hodně jedinců, kteří jsou "omezeni". A tak jdu trošku do extrému - kdyby bylo vyhlášeno stanné právo, tak by se tito jedinci také srocovali a remcali, že je někdo omezuje? Zdraví Iwka.

    OdpovědětVymazat
  2. Netvrdím že ne, zaznamenala jsem několik reakcí ze strany rádoby celebrit, které zmíněný postup považují za konec světa.
    Nikomu neberu pojídání placenty, porod v lese, porod v bazénu nebo v obýváku, kojení pěti dětí včetně manžela, skutečně, ať si každý dělá, co potřebuje.
    Jen s přihlédnutím, jaká zrovna probíhá doba či situace.
    Rodila jsem normálně, v porodnici a bez otce. Co mi chybělo ?
    On, jistě, ale až druhý den, kdy by mne potěšil, pokochal se a donesl mi jídlo, protože jsem měla ustavičně hlad. Neměla jsem chuť na placentu, dala bych si rohlík a šunku. A byla jsem vděčná za porodnici.
    Stejně vděčná byla za tento ústav i má eko - dcera, protože se jednalo o kleš
    ťový porod pro úzké porodní cesty. Kdyby rodila doma ve vaně, vnučku bych neměla.
    Moc bych si přála, abychom nechávali emoce doma, v době, která je nesnadná a občas s pokorou zastavili své kroky a naslouchali. Říkám já, člověk emotivní, který jde občas ode zdi ke zdi, hlavou do té zdi mlátí a přesto, když je třeba, tak raději mlčí. Protože jsou slova, která nejdou vrátit zpět.
    Krásný den !

    OdpovědětVymazat
  3. Mluvíš mi z duše! Kdyby kolem nás se země vypořádávaly se současnou situací lépe, tak pak by kritika byla na místě. Zatím tam, kde se nechalo vše volnější,není lépe, dokonce hůře.A postupně se tam přísnější opatření zavádějí. Normální člověk přecí musí cítit, že to vše není omezování, ale nutnost.
    Klidný den, Marti!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den, ráda Váš blog čtu a s Vaším příspěvkem naprosto souhlasím.Přeji Vám příjemné dny v tomto pro všechny nelehkém období.Miluše z České Lípy

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, bez váhání bych se pod Tvůj příspěvek podepsala. Nechtěla bych mít manžela u porodu, myslím, že by to nedal. A v této době má přednost neohrozit miminko, maminku a personál porodnice. Ze zpráv víme, že si toto onemocnění vybírá i oběti mezi dětmi. Proto jsou opatření vlády důležitá, abychom všichni tuto zlou dobu přestáli pokud možno zdraví.
    Měj klidný den. Růža

    OdpovědětVymazat
  6. Omezenost je koukám hlavně v hlavách lidí, jsou to omezenci rozumoví. Když je znát, že všechno to co se teď děje přeci jen přináší určité vítězství. A to je taky jediná věc, kterou připisuju k dobru tomu estébákovi. Prostě stále pro valnou většinu lidí se demokracie rovná anarchie a sobectví. Ale úmyslně chtít ohrožovat si svoje zdraví i zdraví blízkých je zpovykanost. Bože, já nebudu mít na fejsu nebo instáči fotku z porodu s partnerem! No to jako bych nebyla! A klesnou mi lajky .... o odmítání očkování ani nemluvím. Jsou to stejně sobecké matky jako ty co trvají na tom partnerovi u porodu...

    OdpovědětVymazat
  7. Marti, nakousla jsi tentokrát hodně témat a je už hodně pozdě, tak se asi ke všem nestihnu vyjádřit tak, jak bych chtěla :(. Zkusím to stručně
    - prosazování přítomnosti otce u porodu mi přijde trochu bezohledné - do nemocnic by teď neměl chodit nikdo, kdo tam nemusí - a otec u porodu nezbytný není; (a to o filipínském prezidentovi jsi nemyslela jako příklad hodný následování, že ne?)

    - omezování osobní svobody je na delší diskusi, do které už se teď nepustím, ale trochu se bojím, abychom nezačali kvůli obavám z nákazy trochu ovcovatět - vedou mne k tomu příklady některých "zásahů" policie, volání "bdělých" občanů na policii, že někdo stojí na balkóně bez roušky, chození v roušce v místech, kde nikdo široko daleko není...

    - vyvážení omezujících opatření tak, aby neměla devastující vliv na ekonomiku, považuji za hodně důležité (a bohužel ale hodně obtížné) - pokud by došlo k hodně hluboké ekonomické krizi, může to mít na společnost devastující vliv jak pokud jde o kvalitu života, tak pokud jde o možný nástup různý populistických hnutí, která bych já tedy u"vesla" viděla krajně nerada

    - pokud někdo už teď ví, že odmítne očkování, které ještě není (a o kterém tedy nemůže nic vědět), tak je trubka, pro kterého je škoda slov.

    Krásný den

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, témata, o kterých se mluví, diskutuje. Myslím, že největší omyl je myslet si, že demokracie znamená, že si každý může dělat co chce.
    Chápu zklamání maminek, že budou rodit samy. Ale dějou se horší věci...
    Vadí mě nekompetentnost, chaos, kličkování a nebo přímo neúčast těch, kteří teď mají národ vést, podpořit, motivovat k tomu, že vše překonáme.
    Děkuji a přeji hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj, všem moc děkuji za vaše úžasné komentáře, to bude materiálu do mého seriálu jepičí život! Já už vlastně nemám co dodat, takže všem klidný den.

    OdpovědětVymazat