moravská Dáša

Zdravím ještě z Moravy. Tedy aktuálně zdraví Dáša z Moravy. Na blogu už v hlavní roli byla před dvěma lety.  Není sice moje, ale vždy mě po dlouhé době vítá s takovou radostí, takže jako kdyby byla. Česká Justýnka a moravská Dáša se neznají, ale obě patří do mého života. Justýnka samozřejmě víc.

Dnes tedy jen pár pozdravů z Moravy.

Zase jsem zklamala a nepřivezla jsem žádnou pískací hračku. Má jich miliony, ale vždy čeká dárek a nějakým pamlskem ji neoblafnu. Nejvíc ale miluje sobíčka, kterého má u sebe.

Vždy když přijedu, sedí se dlouho do noci a Dáša je naštvaná, že se nejde spát, tak jak je zvyklá. V úterý už byla tak unavená a ospalá a naštvaná, že to odnesl ten malý chudák sob. Dala mu co proto.

Mějte se krásně. Ozvu se zase z Čech.

všechno je jednou poprvé

Můj včerejší zážitek je naprosto prozaický, nic objevného, nicméně potěšil. Někdy stačí fakt málo.

Ještě vloni jsme s mým mužem tuto činnost zvládali sami, nicméně trvalo nám to nejméně dva dny a další dva dny jsme se z toho dostávali.

Včera jsme si poprvé přenechali tuto činnost odborníkům. Nechali jsme si v celém dvoupatrovém domě umýt okna a že jich je "neúrekom" plus balkónové dveře, dveře na terasu a střešní špatně přístupné okno.
 A největší oprus jsou žaluzie na téměř všech oknech.

Rozhodovali jsme se k tomu docela dlouho. Z důvodu pýchy, že přece tuto činnost zvládneme sami, z důvodů finančních a pak taky proto, že vybrat si firmu, když o ní nic nevíte, není jen tak.

Nakonec jsem po několikadenním hledaní na netu rozeslala dotaz přes facebook všem svým přátelům a známým v okolí a dala na doporučení. 

Velmi profesionální a milý přístup firmy mě přinutil, že i já jsem se rozhodla dát tady na blogu doporučení. 
A žaluzie jsme ještě takhle čisté nikdy neměli, i když je můj muž v loni sundal a myl ve vaně.
Firma v podstatě přijede kamkoliv ve středních Čechách, spoustu služeb provádí v Praze, tak třeba se to někomu z vás bude hodit. A doporučená firma je velká deviza a ani finančně to není nijak zatěžující.

Jejich hlavní náplní je čištění čalounění a koberců, jsou to certifikovaní profesionálové, kteří vám koberce nezničí, naopak napravují škody po jiných "odbornících", ale v nabídce mají i další služby.

A teď vám firmu trochu představím. Jejich stránky najdete tady. 

Jsou manželé a jmenují se Duškovi 😀

Naše představování bylo tedy včera dost vtipné.

Manželé Duškovi myli okna manželům Duškovým. 

Včera jsme se rozhodli, že tato návštěva bude u nás pravidelná.

Už jsem tady psala, že vánoční úklid se u nás nedělá od dob dětství našich dětí, protože děti malovaly vánoce úhlem na okna, nechat si čistit před vánoci čalounění či koberce byl před vidinou zašlapaného cukroví a bramborového salátu naprostý nesmysl, tak se u nás včetně mytí oken uklízelo vždy až v lednu, pomalu a bez stresu. A i když jsme už sami dva, stejně tuto tradici dodržujeme. Uklízíme celý rok, tak proč se strhnout před vánoci.

Letos jsme porušili tradice a na vánoce jsme připraveni aspoň tedy, co se týká oken tak, jak nás a Justýnku namalovala Lolinka.

jak vyrobit krystaly

No, to zatím nevím, ale doufám, že až Ježíšek přinese tuto experimentální sadu, tak se to snad dozvím. 

Tahle sada mě hned zaujala a překvapilo mě, jak obrovská krabice to je. 
Kde jsem nakoupila, opět, není zajisté překvapením.
Nechci to ale rozbalovat, tak i pro mě bude překvapení, jak to vypadá.

Starší vnoučata Tomášek a Lucinka rády a hodně experimentují, vyrábějí sliz, dělají různé pokusy s mikroskopem, proto je další možnost experimentovat potěší. 
Z těch experimentálních sad se mi líbila ještě příroda pod mikroskopem, ale mikroskop už mají. 
Ale třeba se někdo z vás inspiruje.

Myslím, že je to moc hezký vánoční dárek. Takový smysluplný a kreativní.

P.S. Zítra odjíždím na tři dny na Moravu. Konečně. Téměř po roce. Nevím tedy, jak budu stíhat psát, zda budu mít náladu a chuť. Takže v nejhorším případě ahoj za tři dny. 

Zanecháváme tady našeho závisláka, rozuměj Justýnku, protože ta si za rok a půl zvykla, že s ní trávíme většinu času. A když odjedeme na chvíli, jak slyší přijíždět naše auto, pozná ho bezpečně, už čeká na nás za vrátky jako pejsek. Jen jen vrtět ocáskem. A když jsme náhodou někde přes noc, tak nám po příjezdu nadává. Jednu noc tady bude jako chůva náš syn, kterého má moc ráda a jako pohotovost bude kamarádka Bára. Tak snad to vydrží, bobek. 

Takhle dlouho jsme nebyli pryč už dva roky.

růžový listopad

Anebo listopad v růžích.

Je to neuvěřitelné, ale pořád kvetou.

A rozkvétají nové mezi uschlými. 

Zastřihávala jsem nedávno.

Nebo se mi to možná zdá a už je to dávno.

Nejsou lidi. Nějak všechno nestíháme.

Jezdit na reportáže, psát, malovat, občas se kroutit bolestí, uklidit, uvařit.

Někdy si na růže ani nevzpomeneme. 

Ale na kochání nezapomínám.

Dnes vám navíc posílám jeden moudrý citát.

Už nemám špatné svědomí z neostříhaných suchých růží😍

„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. 

Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. 

Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ — Tomáš Garrigue Masaryk první československý prezident 1850 - 1937

anabáze s molochem - další díl

Doufám, že je to poslední díl.

 Před časem, no před časem, jak se to vezme, bylo to v srpnu a pak v září, jsem tady o anabázi mého muže se sociální správou psala. Nebudu to popisovat dopodrobna, tak jen shrnutí. Můj muž marodí a podstatě oddaluje nutnou operaci zad, protože je to konečná. Po roce musel žádat o prodloužení nemocenské, což mu nebylo odsouhlaseno z důvodu, že nemůže dojít ke zlepšení zdravotního stavu, ale pak revizní lékař kupodivu rozhodl o přidělení invalidního důchodu, aniž o to můj muž žádal. 
To se odehrálo začátkem září.

Tehdy můj muž nastoupil zároveň na úřad práce, takže v říjnu přišly od začátku června první nějaké peníze a konečně jsme měli poprvé po dlouhé době dva příjmy. Naše úspory se už samozřejmě značně snížily.

Ale konečně jsme v září měli pocit uklidnění, ale to jsme netušili, že je vše jen zdání.

Přislíbený invalidní důchod na papíře, je pořád jen přislíbený důchod na papíře. Není to rozhodnutí, takže to nemá žádnou váhu, ale mysleli jsme si, že to není žádný problém.

Však ono to přijde.

Týden po nástupu na pracák, kde můj muž doložil lékařskou zprávu, že nemůže skutečně řídit a jediná možná práce je jako technik (to je samozřejmě nedostatkové zboží), mu přijde pozvánka, že se má dostavit na konkurz jako řidič náklaďáku. Proboha, kdyby mohl jezdit, tak přece neodchází od autobusu. A navíc, toto hledání práce mi přijde fakt vtipné. To teda muselo dát práce!!!
Řidiči jsou jediná pozice, kde je nedostatek lidí a která je neustále někde nabízena.

Vysvětlováním o svém zdravotním stavu se mu povedlo tuto hrozbu zvrátit, ale dokud prý nedoloží rozhodnutí o invalidním důchodu, budou ho na podobné práce posílat.

Co se nezdálo tedy jako drama, začíná být trochu jako drama cítit.
Já uklidňuji mého muže, že rozhodně město zametat nepůjde, s bolestmi, které má, by nezvládl ani toto. Přinejhorším do předčasného důchodu.

Od září nastává kolotoč telefonátů se sociální správu.

Co jim tak trvá, když si o tom rozhodli sami?!

Pan doktor má 14 dní dovolenou.

Pan doktor se k vaší žádosti ještě nedostal.

Vzhledem k tomu, že máte problém na pracovním úřadě, zkusím to u pana doktora popohnat.

No já to zkrátím, už začíná být ta opakující se situace fakt nudná.

Dnes píši vlastně proto, že někteří z vás očekávají závěr boje s molochem.

Sláva, ve čtvrtek 1. listopadu dorazilo rozhodnutí. A nakonec má můj muž částečný invalidní důchod přiznán dokonce zpětně od konce května, prý na základě předložené lékařské zprávy. 

Konečně si ji někdo přečet´?

Sice ještě furt nemáme žádné peníze a doba, kdy jsme žili víc než čtyři měsíce z jednoho příjmu a honorářů, byla fakt dlouhá, no ale teď nás čeká "balík" peněz najednou 😀

Doplníme naše vyčerpané úspory. Snad to za dalšího půl roku dorazí. 

Tady není co dodávat.

Napsala jsem to jen proto, abyste věděli, jak to dopadlo.

Tohle bych si totiž nemusela ani zaznamenávat na blog, protože toto fakt nezapomenu😓

Vedlo nás to k zamyšlení, jak rychle se dá skončit pod mostem, kdyby byl člověk sám a bez prostředků. 

Bezdomovcem bez vlastní viny.

Mohla bych tady napsat, hlavně, že jsme zdraví, ale ani to u nás neplatí.

Letošní rok byl pro nás celkově docela těžký, ale nebudu se rouhat. Humor nám doma nechybí. 
Letos převládal černý humor, ale žijeme rádi.

A toto nebyl nejhorší příběh, bohužel někteří z nás prožívají mnohem horší.

panáčci excelují...

Ani s vrtulí u zadku a ani na koštěti nemám šanci to stihnout. Už se to děje vlastně několik měsíců a já jsem se sice nad tou drzostí pozastavila jako, co to má znamenat a naivně jsem si říkala, že došlo jen k přehmatu, ale skutečně mě to rozčílilo až ve středu.
Česká pošta si začíná ulehčovat práci zvláštním způsobem a má pocit, že všichni, kdo si objednají nějakou zásilku, nepracují, pracují z domova, nemají žádné povinnosti a mohou tedy být několik dní doma na značkách a čekat. 
Nikdy totiž nevíte, kdy to přijde.
Ještě před několika měsíci bývalo dobrým zvykem informovat o termínu dodání zásilky den předem s poznámkou, že termín můžete změnit tam a tam. Taky jsem měnila, když se termín nehodil. 
Před několika měsíci došlo ke změně a před dvěma dny mi došla trpělivost.
Sedím na rehabilitaci, nahřívám si záda rašelinou a čekám na masáž. Přijde mi zpráva, že dnes mi bude doručována zásilka. Logicky v sms už dávno není poznámka o možnosti změny termínu, protože půl hodiny před dodáním to prostě nestihnete, kdybyste se rozkrájeli či měli vrtuli u zadku. 
Za půl hodiny mi volá pošťák a já se držím zuby nehty, abych fakt neřvala, protože on za to nemůže. 
Nezlobte se, jsem na rehabilitaci a před chvílí mi teprve přišla sms se zprávou, že dnes ..., takže skutečně změnit termín nemohu.
Tak já vám to hodím na poštu.
Ne, já jsem si zaplatila za poštu do ruky a u nás na poště pořád ještě neberou karty. 
Není to moje vina, chci to domů.
Za deset minut další telefonát. Nový nábytek do koupelny objednaný před více než měsícem se hlásí. Tentokrát je to Toptrans a hlásí, že je před vrátky a že mi před chvílí přišla sms. Tentokrát mu sděluji, že když ví, že sms mi přišla před chvílí, nemůže si přece myslet, že čekám doma několik dní. 
Zkouší na mě, no když si zboží objednáte ... No nic tak to přiveze ve čtvrtek. 
Tady už nelením a koukám, zda mi aspoň přišla skutečně sms. 
No pán mi volal 10.32 a sms přišla 10:28! 
Sledujete? Ani to koště...
A kdo mě znáte, víte, že je čas se ozvat. Pošťák mi řekl, že on za to nemůže, že to dělá Praha.
No tak píšu do Prahy hned ještě za tepla ve středu, páč chci službu, za kterou platím. 
Nebo snad pošta vyjmula ze své pracovní náplně svůj hlavní úkol doručovat zásilky?!
Od té doby už mi přišlo několik zpráv o převzetí, zpráva o tom, kdo to vyřizuje a informace, že k mojí zásilce (psala jsem jen email) nebyly přiloženy žádné přílohy ... 
A proč by, proboha, měly? Stav situace umím popsat bez příloh.
Do toho všeho volá neplánovaně mamka, která se samozřejmě rozčílí spravedlivě se mnou a já jí děkuji za to, že jsem se na ní mohla "odšlehnout". Tak si obě zdravě zanadáváme a použijeme nepřeberné množství titulů od debilů, kreténů, volů až po nevím kam, zkritizujeme tu nebetyčnou drzost, co si vlastně pošta myslí...
No ona si nemyslí vůbec nic. Je to jen další moloch, kterému na lidech nezáleží. 
Objednal sis balík, tak seď doma na prdeli a čekej. Nemáme jenom tebe.
No, ale já se nevzdávám. Nejsem žádná ovce. Se mnou to nebude jednoduché. 
Já jsem trochu z italské rodiny 😅
Jo, jsem zvědavá, co mi odpoví, když tam nemám žádné přílohy ...
Mějte hezký den. 
Já ho mám hezký taky, protože když nejde o život, jde o ..... a ani poštovští panáčci mě nerozhází.
A začíná mě to bavit.

akryl versus akvarel

Mám ráda výzvy. A když mě to zaujme, tak se jen tak nevzdávám. 

Ale tady to vypadá na dlouhý boj s nejistým výsledkem.

Moje akrylové malůvky prostě vycházejí líp a zdá se mi, že se zlepšuju. 

Jsem přitom sice jako prase, upatlané triko, ruce až po lokte od různých barev, občas natřu i stůl či počítač, ale s výsledkem jsem spokojená někdy víc někdy míň.

Tady dvě moje poslední akrylová plátna.

K narozeninám jsem dostala profesionální potřeby k malbě akvarelu. Barvy už jsem měla, tak ještě štětce, akvarelové pastelky a skutečný akvarelový papír, a ne víko od krabice, jako jsem zkoušela poprvé svoje akvarelové malůvky. Ty už jsem vám tady ukazovala. 

No ale pokrok veškerý žádný.

Ale s akvarelem se maluje tak lehce. Nejsem celá upatlaná, nepotřebuji paletu (v mém případě dřevěné prkénko), kde pokaždé vymačkám zbytečně moc barvy z tuby, protože někdy to prostě nejde a nejde a pak najednou ... 

A šup je tam hromada. 

Na druhou stranu akryl mohu pořád opravovat a dotvářet, což s akvarelem nejde, tmavou barvu už nemáte šanci opravit, akryl klidně přemáznete bílou, když se vám to nelíbí.

Ale jdu s kůží na trh a tady jsou dva moje pokusy o akvarel.

A ještě je jeden rozdíl mezi oběma technikami.

Moje akrylové výtvory mají svoje názvy. 

Ten první je Zámecký park a druhý Na břehu Labe. Všechny mám pojmenované.

U akvarelu mě to vůbec nenapadne. Jsou beze jména anebo mají jen pracovní názvy jako kytice k 60 či slunečnice. Vlastně jsem zatím zkoušela jen kytky. 
Krajina jako akvarel mi prostě nejde.

P.S. Akryly rozdávám a už změnilo svoje místo asi sedm nebo kolik mých výtvarných pokusů. 
Když se někomu líbí, tak je s radostí dávám. Akvarely budu syslit doma 😅