opravdu velká Agatha

Agathu mám ráda, ale teď nemám na mysli velikost autorky. 
To ať posoudí každý sám. 

Tohle velmi luxusní vydání s ilustracemi se mi na netu fakt líbilo. Zmínila jsem se jen, že jsou to povídky a ty bych snad mohla číst. 
Pořád to není se čtením nic moc. 

Prokousávám se teď knížkou od Věrky Velká máma, ale to už jsem tady psala, a Věrčiny knihy se mi čtou moc dobře.

Ježíšek mě vyslyšel a můj muž mi tuto obrovskou knihu nadělil. 

Je nádherná, ale na netu jsem si nevšimla abnormální velikosti.

Jen bych k ní ještě potřebovala nějaký vozejček anebo aspoň kočárek pro panenku. 

Možná by se hodil i žebřiňák. 

Toto rozhodně není kniha, kterou by si člověk mohl vzít do čekárny rehabilitace či u lékaře. 

Ba ani na dovolenou či na cestu.

Je fakt pekelně těžká. Není to jen kniha, je to i kousek knižního umění. 

Je to kousek, který si prohlédnete i bez čtení.

Možná to jednou bude sběratelský kousek.

Tak čtu v obýváku, knihu na kolenou a odháním Justýnku, páč obě se ke mně fakt nevejdou.

Už jsem přečetla tři povídky.

P.S. Pár slov k včerejšímu příspěvku při hře o diář. Nikdy nekomentuji, pokud o něco hrajeme, aby byly komentáře přehledné. Tak aspoň pár slov tady.
A došlo na slova Ilonky. Váš zájem mě překvapil a já už teď lituju, že mám diář jen jeden. 
A musím přiznat, že mě potěšila i překvapila žádost o věnování, o které jako první žádala Jaruška. 

Těší mě to, ale nezapomněli jste, že malého prince jsem já nemalovala, že ne???

😅😅😅