o jarním tvoření, pravidelném hostu zahrady a dárku pro potěchu

Seriál nájezdů na zahradnictví včera začal prvním dílem.

Vloni nám úplně odešly maliny, prý to bylo tím příšerným vedrem ,řekli odborníci. Jahody jsme tady na této zahradě nikde neměli, i když můj muž to řešil pořád. Ale my jsme celkem líní zahradníci a navíc máme pocit, že jsme si to všechno odbyli s našimi dětmi na bezpočtu našich předchozích zahrad. Pryč je doba, kdy jsme doma měli kýble okurek či červeného rybízu, pleli jahody, vysazovali kedlubny, květák, zelí, rajčata.

My jsme spíš bohémové, kteří pijí kafe a víno a utrácejí čas povídáním, takže si práci ulehčujeme, seč to jde. Jsme rádi, že příroda sama čaruje, i když fialky jsou po celé zahradě na možných a nemožných místech, takže nekoukám k nebi, ale pod nohy, abych těm chudinkám neublížila.

Lola, letos řekla: babi, budou zase maliny? No, broučku vysadíme je, ale nevím. 

Nakonec, Lolinko, budou snad i jahody.

Nebyli jsme vloni vůbec spokojeni s nákupem v zahradnictví, kde jsme nakupovali poslední léta. Všechno odešlo. I nová magnólie.

A když jsme se rozhodli pro jahody, byla Jahodárna Vraňany jasná volba. Je to od nás kousek, přesto jsme tam nikdy nebyli. No pravděpodobně se to aspoň pro letošek stane naším zahradnictvím.

Jsou tam odborníci, kteří poradili, jakou odrůdu jahod do truhlíků, jakou zeminu, jaké maliny. 
A ještě tam mají spoustu dalšího a kytky do truhlíků, ale byla jasně daná taxa na první díl do tisícovky, takže příště.

Bude to opět seriál.

Včera jsme poprvé strávili větší čas na zahradě ne posedáváním, ale prací. 
Dopoledne jsem dělala rozhovor, pak jsme jeli do jahodárny a pak zahrada. Trvá nám to dlouho, protože my často posedáváme a povídáme si. Justýna zůstala doma. 
Nevím proč, vloni sadila se mnou. No, holka stárne, nebaví ji, když se něco děje. Má ráda klid.

No, ani se jí nedivím.

U nás je to samý magor a blázen...

Můj muž schválně zaléval náš svítící strom, dokud jsem si ho nevšimla. Člověk se má smát každý den a to já se směju pořád. Můj muž je trošku magor. 
No, myslím, že já se nedám vedle něj zahanbit.

Lituju, že jsem ho nestihla vyfotit. Ale možná po té fotce by mě nikdo už nečet´😅.

Už druhý týden máme navečer na zahradě pravidelného černého návštěvníka, který obchází zahradu a vůbec mu nevadí naše přítomnost. 
Fotili jsme na střídačku s mým mužem, z dálky, z blízka se to nedařilo.

A v pátek mi přišel do schránky dárek od Jitušky, která vyhlásila soutěž. No někdy štěstí sedne ...
No vlastně jaké štěstí, já moc nesoutěžím, tak co bych proboha chtěla. 
Jituško, ještě jednou moc děkuji za radost a krásnou.