pondělí 1. dubna 2019

pro naše lepší dny

foto zdroj

Než uvedu další příspěvek do štítku projekt Věra Fina, nejdříve se musím k něčemu vyjádřit. 
V podstatě to ale souvisí s dnešním psaním.
V osobním životě nemám konfrontaci ráda, nikam mě neposune. 
Naopak v pracovním procesu je myslím nutná a já jsem ji naopak vždy vítala.
Když jsem psala o Sadu nadějí, nenapadlo mě, že si zaslouží komentář, který se tam objevil v sobotu ráno. Negativní komentáře se u mě vůbec neobjevují. 
Mít jiný názor na věc je v pořádku, a i se to tady děje, a nevnímám to negativně, ba právě naopak a pořád jste moji milí virtuální přátelé.
Ale kritické komentáře bez naprosté znalosti věci či zkušeností fakt nesnáším a tento mě teda na pár hodin nadzvedl, že jsem musela reagovat a posléze reagovala i Věrka. 
Nebudu to rozpitvávat, pravděpodobně už jste četli anebo čtete.
Můj blog je můj osobní deník, kde neřeším věci veřejné a když, tak je to jen můj osobní názor, a je jen na mě, o čem napíšu a co podpořím. 
Mně, pokud se nějaký názor či příspěvek na nějakém blogu nelíbí, tak ho prostě nečtu a nechám bez komentáře. 
Nepředpokládám, že kolem mě jsou všichni chudí duchem, kteří čekají na moji radu a jedině já mám ten správný názor. A tento přístup očekávám i k sobě.
Vyjadřuji se kriticky k politice a všemu, co souvisí s životem nás všech a je to věc veřejná. 
K osobnímu životu někoho jiného nemám tu potřebu a ani právo a navíc neznám vlastně vůbec příběh. 
Možná to byl úlet komentující, každý z nás občas ulítne. 
A budu ráda, když třeba zůstane v našem malém blogovém společenstvu.
Kromě Sadu nadějí, který je v přípravě, Věrka realizovala spoustu dalších projektů, o kterých se moc nešíří, 
Já mám ale potřebu dnes i vzhledem k výše popsané události se tady o projektech zmínit.
Nezapřu v sobě markeťáka a současné době i novinářku, o zásluhách a konání člověka ve prospěch jiných lidi se má mluvit. 
Jelimán, který Věrka založila, se rozjel, o čemž jsem vůbec nepochybovala. 
U Věrky od plánu k realizaci není daleko.
Projekt Srdce pro Tebe je věnován dětským onkologickým pacientům. 
Nevím, jestli znám horší verdikt, než když malé dítě onemocní rakovinou. 
Projekt už přinesl radost dětem na dětské onkologii ve Fakultní nemocnici Brno a v Motole v Praze.
Dalším projektem pro pacienty v Masarykově onkologickém ústavu v Brně jsou pravidelná 
Adventní vystoupení na Žlutém kopci.
Projekt Spolupráce s Onkomajákem při projektu Střevo Tour je věnován tolik potřebné prevenci. Týká se onkologického onemocnění tlustého střeva a rekta, k čemuž má právě Věrka co říct.
Další činností jsou Preventivní besedy v Českém rozhlase, kde Věrka čte pasáže ze svých knih o svém onkologickém onemocnění a odpovídá na otázky. 
Vzala jsem projekty jen tak letem světem, na odkazu najdete bližší podrobnosti.
Je to dost nebo málo? 
Záleží na každém z nás, jak to vnímá a zda je vůbec nutné si klást tuto otázku. 
Já ji tady kladu pro všechny nevěřící Tomáše, pro všechny skeptiky, kteří mají potřebu kritizovat bez znalosti a zkušeností.
Pro mě je logickým vyústěním projektů s cílem pomoci Věrčina nominace na 
Cenu Mosty
Jedná se o výroční ceny, které uděluje Národní rada osob se zdravotním postižením.
Věra Fina je sama krásným projektem.

P.S. Z jiného soudku. Na přání Stáni pod včerejším příspěvkem sem dávám link na svůj článek o azylových domech, který jsem psala v únoru.

16 komentářů:

  1. Marti, napsala jsi to naprosto jasně a správně. Ano, každý má právo na svůj názor, ale pokud se vyjádřím velmi kriticky, mám mít vše ověřené, souhlasím.
    Věrka dostala v životě druhou šanci a žije, to je to nejpodstatnější. To, že svou zkušenost dokázala dostat na stránky knih, které si sama vydala, je počin, který nedokáže každý. To, že nádherně fotí a vydala kalendáře, to nedokáže každý. To, že své pocity umí vyjádřit štětcem, to nedokáže každý. To, že se snaží změnit zákon "odspodu", to nedokáže každý. A to vše snad nezaslouží obdiv? Já si myslí, že ano! Spousta lidí jenom lamentuje na vše kolem sebe, s ničím nejsou spokojení, šíří kolem dokola jenom zlo a nepohodu. Věrka má velké srdce, má v sobě pokoru, radost ze života, spoustu nápadů, kterým chce dát život. A to si zaslouží podporu.
    Díky Marti, že jsi to vše shrnula. A já mám o čem přemýšlet...
    Přeji tobě, ale i nám všem pohodové pondělí.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  2. Marti, vrátila jsem se k článku Sad nadějí, abych si onen komentář přečetla. I já Věrčin blog sleduji několik let, a proto znám celý její příběh. Za to, co dokázala, má můj veliký obdiv a úctu. Bojuje za změnu zákona, který by ulehčil život všem onkologickým pacientům. To, že svůj příběh veřejně sdílela, určitě pomohlo hodně lidem, kteří s rakovinou bojují nebo bojovali. Proto budu Věrku vždy podporovat.
    Tobě děkuji za tento článek. Růža

    OdpovědětVymazat
  3. Marti, v podstatě s tebou souhlasím. Já se občas tedy nezdráhám napsat někam nesouhlasný komentář, ale... - musím to mít sakra podložené a být si jistá (proto to taky nedělám moc často). A tady ta komentující trochu stavěla své dojmy proti spoustě jiných názorů, které byly vysloveny se znalostí věci (sama nominacena cenu Mosty je dost vypovídající). A to, že Věra o svém životě s rakovinou píše,je jedině dobře. Rakovina je pořád mezi lidmi často tabu (a zvlášť pokud se týká tak intimní věci jako je vyměšování) a spoustě lidí, kteří jsou v podobné situaci jako Věra, to může pomoci. Nakonec moje kamarádka, která po náhodném pádu skončila na vozíku, o své situaci taky napsala knížku (a se stejným motivem - pro ty další, kterým jeden okamžik otočí život naruby).
    Není dobře být v životě naivni, ale na druhou stranu považovat každého na podvodníka... To vlastně musí být docela smutný život.
    A děkuji za link, ráda si přečtu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, nesouhlasný názor je něco jiného, to není to, o čem píšu. To je naprosto v pořádku a u některých kontroverzních témat to i očekávám. A máš pravdu ve všem, co píšeš. Měj hezký večer.

      Vymazat
  4. Já četla, ty jsi četla a bylo nás víc, já se nerozohnila, já se usmála.
    Vždy se najde člověk, který pochybuje. A je to v pořádku, dnes a denně čteme, jak se s různými projekty čachruje, podvádí, lidé kolem nás jsou ostražití, možná se jen nevhodně vyjádří.
    Věř mi, byla bych poslední člověk, který by se zastával a stál na špatné barikádě. Věra mi pomohla osobně, neuvěřitelně a já jí budu vděčná do konce svého žití. A jak jsem jí poznala, povznesla se nad komentář, je jiný kalibr.
    Domnívám se, tuším, že tohle byl pouze slabý odvar, že mnohokrát musela číst na sebe kus žumpy, to jsme mi lidé. Neumíme odhadnou, házíme do jednoho pytle a ubližujeme.
    A tak, vždy když vidím rošťácký obličej Věry, usměju se, ona má ten dar.
    Vždy když u tebe čtu vaše anabáze, usměju se, taky je to dar.
    A věř, mnoho lidi na tyto dary neslyší, nevidí, třeba nechtějí ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, máš pravdu jen částečně. My jsme si s Věrkou psaly od soboty každý den a rozčílené jsme byly obě. Myslím, že některé věci není možné jen tak přejít a už se to asi nenaučím. Měj pěkné dny.

      Vymazat
  5. Před hodně lety jsem si kvůli komentáři, který soudil a napadal bez jakékoli znalosti založila účet a potažmo i blog, abych mohla reagovat. Tohle však situace o dost jiná. Sama si myslím, že bych své problémy nedovedla veřejně probírat, ale nikdy neříkej nikdy. A bojovat za sebe, to chce velkou statečnost a za druhé, to už je úplně bez diskuze.
    Věra má můj velký obdiv a přeji jen všechno dobré. Smekám před hromadou energie, kterou v sobě má a neváhá ji použít ve prospěch jiných.
    Ty, Marti, ty se nerozčiluj, ono se dobře píše, těžko říct, jestli by byli všichni tak radikální z oka do oka.
    Přeji hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, já se nerozčiluji, teda už ne, ale reagovat jsem musela. Propagace projektů na blogu, na které jsme se společně s Věrkou dohodly, tady rozhodně bude pokračovat. Měj pěkný den.

      Vymazat
  6. Marti, krásný článek jsi napsala a souhlasím.Věrušku obdivuji a mám jí moc ráda.Martina

    OdpovědětVymazat
  7. Marti, napsala jsem tu komentář, chvíli tu visel a pak zmizel, nechápu to. pa Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, tady žádný nebyl, nemám ho ani v emailu. Jeden jsi napsala k Sadu nadějí, ten tam je, jen jsem ti ještě neodpověděla :-) Tak aspoň tady, souhlasím.

      Vymazat
  8. Marti, máš pravdu, je to jinde, nikdo to nesmazal, jen mi to vypadlo z hlavy, kam jsem to napsala!
    Za mého studia na střední škole byl J.Werich právem hodně populární!
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  9. Blog Věry sleduji už dlouho, takže moc dobře vím, že je hodna obdivu.
    Přečetla jsem si ten nepěkný příspěvek a bylo mi z něj smutno. Vím, že se i stalo a prostředky na něco určené byly zneužity, ale v tomto případě to tak není. Kdyby si nejprve ta paní prošla alespoň kousíčkem blogu Věrky, tak by to nemohla napsat.
    Ale Věrka odpověděla s nadhledem a pěkně!
    Hanka

    OdpovědětVymazat