Opisuju od blondýnky. Zaujalo mě, tak se k výzvě připojuji a odpovídám na otázky.
Vlastně mě samotnou zajímá, jak mě svět blogování ovlivnil a ovlivňuje.
1. Jak jsem začala psát blog?
Jednou jsme s dcerami filosofovaly a řešily velké otázky světa. Najednou dotaz naší nejmladší dcery: Mami, proč vlastně zase nepíšeš? Kdysi jsi přece psala. Nevím, proč vlastně ne? Psát jsem sice nikdy úplně nepřestala, ale v posledních letech jsem psala články pracovně, sice populární formou ale více méně na dané téma ze stejné oblasti. Začala jsme psát Příběhy mého života jen tak. Můj syn mi řekl, mami, na idnes můžeš mít blog. Mám ráda svobodu a tam je stanoven počet zveřejněných příspěvků za měsíc. Zavazovalo by mě to.
S pomocí druhé dcery vznikl blog Tak trochu vyzobaná slunečnice. Název přišel celkem samozřejmě.
Vyzobaná už jsem.
A vlastně mě k psaní blogu popostrčily všechny tři děti, každý trochu jinak.
S pomocí druhé dcery vznikl blog Tak trochu vyzobaná slunečnice. Název přišel celkem samozřejmě.
Vyzobaná už jsem.
A vlastně mě k psaní blogu popostrčily všechny tři děti, každý trochu jinak.
2. Proč píšu?
Baví mě to, třídím myšlenky, problém, o kterém napíšu s humorem, je menší a baví mě psát s humorem, člověk se nesmí brát moc vážně...
Těší mě být ve spojení s příjemnými lidmi byť virtuální cestou.
Těší mě být ve spojení s příjemnými lidmi byť virtuální cestou.
3. Kdo je můj oblíbený autor?
Emile Zola.
4. Jaká je moje oblíbená kniha?
Svět podle Garpa.
5. O čem píšu?
O životě, strastech i radostech, mazlíčcích, domově a zahradě a o tématech, která mě nadzvednou anebo potěší.
6. Jak dlouho mi trvá napsat jeden článek?
Někdy pár minut, někdy se s tím crcám víc než den.
7. Už jsem někdy měla spisovatelský blok?
Jéé, mnohokrát. Někdy není žádná výzva, nemám o čem psát.
A tak fotím zahradu. To je taky hezké téma.
A tak fotím zahradu. To je taky hezké téma.
8. Jaká je moje oblíbená citace knihy?
Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži.
9. Ví moje rodina a přátelé, že píšu? Ne, proč ne? Ano - podporují mě?
Ano, někteří mě i dokonce pravidelně čtou :-)
Ano, někteří mě i dokonce pravidelně čtou :-)
10. Označuji se ráda za bloggera?
Ne, proč proboha?!
11. Zkoušela jsem někdy napsat knihu?
Spíš jsem knihu vydala z příspěvků na blogu a přidala něco ze šuplíku, co jsem napsala dříve.
Jinak pár nových kapitol mám v šuplíku, ale nevím, zda někdy dopíšu.
Jinak pár nových kapitol mám v šuplíku, ale nevím, zda někdy dopíšu.
12. Jaká je největší výzva, se kterou se setkávám jako blogger?
Mohu sdělit svůj názor veřejně k tématům, která mě zajímají a tím se uklidním a srovnám.
Vypíšu se z toho, "co život dal i vzal". A tady mohu nechat svoje myšlenky plynout bez přerušování a skákání do řeči :-)))
Vypíšu se z toho, "co život dal i vzal". A tady mohu nechat svoje myšlenky plynout bez přerušování a skákání do řeči :-)))
13. Jaké jsou ideální podmínky pro psaní?
Pro mě je ideální téma, které mě nadchne a chci se k němu vyjádřit.
Když přijde, píšu hned a kdekoliv.
Už jsem psala i v metru či při stání v koloně na D1 na nekonečné cestě na Moravu na kus otrhaného papíru, který jsem našla v kabelce, dokonce i na paragon, do diáře, a pak doma rychle přepisovala vše do počítače, co jsem byla schopná přečíst ze svého nečitelného rukopisu. Musím psát hned, když mě něco napadne. Za pár minut by vzniklo něco úplně jiného, jiná slova, jiné výrazy.
Když přijde, píšu hned a kdekoliv.
Už jsem psala i v metru či při stání v koloně na D1 na nekonečné cestě na Moravu na kus otrhaného papíru, který jsem našla v kabelce, dokonce i na paragon, do diáře, a pak doma rychle přepisovala vše do počítače, co jsem byla schopná přečíst ze svého nečitelného rukopisu. Musím psát hned, když mě něco napadne. Za pár minut by vzniklo něco úplně jiného, jiná slova, jiné výrazy.
14. Co mi blogování dalo a vzalo?
Nevím, co mi vzalo. Myslím, nic.
Čas rozhodně ne, toho nelituju, na věci, které mě baví, si čas udělám.
A co mi dalo? Nové přátele, i když virtuální, ale někdy mám pocit, jako bych je znala již dlouho, rozšířilo mi obzory, dalo nakouknout do jiných životů a vidět jiné pohledy na svět, které mě inspirují a vzdělávají.
Čas rozhodně ne, toho nelituju, na věci, které mě baví, si čas udělám.
A co mi dalo? Nové přátele, i když virtuální, ale někdy mám pocit, jako bych je znala již dlouho, rozšířilo mi obzory, dalo nakouknout do jiných životů a vidět jiné pohledy na svět, které mě inspirují a vzdělávají.
15. Moje oblíbené blogy, které čtu
V seznamu mám dost blogů, které sleduji pravidelně a na jejich nové příspěvky se těším.
Některé autory již považuji za své dobré přátele. Nejvíc sleduji blog své dcery Madame Coquette.
Některé autory již považuji za své dobré přátele. Nejvíc sleduji blog své dcery Madame Coquette.
Ráda jsem si přečetla Tvoje vyznání. Já bych se do toho zatím nepustila, protože jsem tady ve světě blogů krátce. Baví mne to, ale úplné jasno na některé otázky ještě nemám :-).
OdpovědětVymazatHanka
Hani, to je jasný, to chce čas. Já jsem právě proto využila výzvy, páč sama se nad tím nezamýšlím, lákalo mě to. A některé věci jsem si teprve ujasnila.
VymazatZajímavě pojatá výzva Martinko. Děkuji za inspiraci a důvod k zamyšlení :-D
OdpovědětVymazatAničko, já ti děkuji.
VymazatVýborně, jsem nadšená.
OdpovědětVymazatNaše sympatie se neminuly a já jsem v tobě našla fajn blogového parťáka...a k dceři rychle utíkám, neměla jsem tušení, že jste rodinný podnik !
Blondýnko, cítím to naprosto stejně, i když se neznáme osobně :-) Jsem ráda, že jsem tě potkala.
VymazatJo dcera, to už je profesionální blogger. Vloni vyhrála první cenu v soutěži Mamablog a letos byla druhá.
A tak jsem se Marti zamyslela s tebou :o). Napsala jsi své odpovědi zodpovědně a od srdce, tak jako vždy píšeš své příspěvky o tématech, které občas člověka vnitřně rozpohybují a já je u tebe moc ráda čtu. Někdy si říkám, že takhle dobře bych to dohromady nesepsala. Jsem ráda, že tvůj blog mohu číst, že jsem tě v tomto virtuální světě našla...
OdpovědětVymazatÁla
Ali, moc děkuji za nádherný komentář. Patříš mezi ty, které považuji za své dobré přátele :-)
VymazatMilá Marti, jsi jedna z mála, koho čtu ráda a bez výhrad.. Tvoje psaní je vtipné, pravdivé, nic nepřikrášluješ. a proto sem ráda chodím. Nechci být zlá, - já blog nepíšu a ani o tom neuvažuji - ale některé blogerky se blíží mimibazarům, jsou sladké jak med, až z toho škrábe v krku.. některé zase nepočítají s kritikou, když neodhadnou, že ne vše je vhodné napsat, a pak se diví... I tebe je všeho tak akorát, a jistě si ponecháváš i svá tajemství, a tak to má být. Moc mě potěšilo, že máš ráda Garpa, já mám takových knížek pár v srdci.. a Garp tam prostě patří. A věta z Malého prince, ta je pro mě jasná a pravdivá.. Tak jen pro nás všechny, i pro sebe piš tak hezky dál... Pa Lenka kočka a Ps... nezdá se ti, že my, kočičí lidi jsme tak trochu stejní? že nás ty kočky ledacos naučily ? viz Blondýna,,.)
OdpovědětVymazatLeni, moc děkuji. Těší mě, že tě baví chodit na můj blog. A mám celkem pohnutý a pestrý život, takže tajemství mám spoustu :-) Měj se krásně a zase se zastav.
Vymazat