úterý 24. října 2017

mozaikové koule



Když se někde v prostoru, ať už je to v domě či na zahradě, objeví něco nového, jakoby najednou staré věci byly více viditelné a většinou najednou příšerné.
Je to jako s nákupem nových bot. Ještě před vstupem do krámu mám na sobě celkem hezké, apartní lodičky, které nestojí za odložení. Se vstupem do obuvi se vše diametrálně změní. V kontrastu s novými botami vystavenými v policích při pohledu na moje obuté si říkám, panebože ty už jsem snad měla dávno vyhodit, vždyť je to děs. Uvažuji, že z krámu nutně musím odejít v nových. Nové podle mých představ ovšem nenajdu, takže vycházím opět ve svých děsných, starých a opotřebovaných.
Jen vyjdu ven a moje lodičky se přestanou měřit s novými voňavými a krásnými, si říkám, vždyť jsou hezké, přece jen je ještě nevyhodím.
To samé se v kontrastu s novým chodníkem stalo s koulemi. Už je máme snad deset let, zakoupené bůhví kde, možná v OBI a vlastně jsem je už přestala vnímat.
Až nyní. Panebože, ty jsou nudné a pobytem venku už zašlé, ale mají svoji historii a hodí se do zahrad. Aspoň do našich. Na zahradě našeho minulého domu jsme hráli celá rodina petanque. Naše první vnučka, tenkrát snad dvouletá, hrála s námi. Koule, které nyní renovuji, byly původně čtyři. Házíme koulí a najednou vidíme, že Lucinka hází koulí radostně taky. Na ten úlek v těch očičkách nezapomenu nikdy. Koule je na střepy. Lucinka hrála petanque se zahradní dekorací a dlouho ji uklidňujeme, že se fakt nic nestalo :-)
Ježíš, již pro tuto vzpomínku musím s koulemi něco provést.
Zbytků dlaždic různých velikostí, barev a bohužel i tloušťky v domě zbylo po minulých majitelích dost. Mozaiku jsem vytvářela již dříve a v našem předchozím domě dokonce zdobila strop a stěnu v hale. A mozaika tam stále je.
Těším se na to. Netuším, jak hrozná práce to bude. Neuvědomila jsem si, že koule je na mozaiku docela složitá, jsou zapotřebí malé kousky, ale rozbíjení dlaždic je fakt oprus. Rozbíjím ve staré vaničce velkým kladivem. Kdybyste je rozbít nechtěli, tak se to povede, ale já je rozbít chci. Některé odskakují od kladiva naprosto nenarušené a zůstávají celistvé i po několika naprosto marných pokusech. Mohla by to být terapie na vybití vzteku, ale já začínám mít vztek právě při této činnosti :-)
Jak to, že ti nejdou rozbít? Obrať si to kladivo tím tenčím koncem, radí můj muž. Jde si to vyzkoušet sám a obrací kladivo na širší konec a mlčí. No nakonec se to nějak povede.
Výsledek se mi moc líbí.
Koule mě chvíli nudit určitě nebudou. A petanque s nimi hrát fakt nepůjde. Jsou pekelně těžké.
Jo to lepidlo s tou růžičkou na fotografii je opět vtip mého muže. Koupil mi lepidlo a se smíchem mi ho přinesl s tím, že ho mám ještě k narozeninám.
No jako by mi dal vařečku či pánev :-)
Takhle vypadaly původně.


Tady moje upatlané polotovary. Pracovala jsem v garáži. Těšila jsem se na práci venku na dvoře, ale vlhko a mrholení tomu nepřálo. Pracovala jsem na nich od čtvrtka minulého týdne, samozřejmě ne furt, ale v podstatě každý den chvíli. Jsem ráda, že už to skončilo. Myslím ještě chvíli a budu je nenávidět. Momentálně je slovo mozaika pro mě sprosté slovo :-)

12 komentářů:

  1. Mně se moc líbí, už se těším, jak se na nich bude v létě Justýna vyjímat :-)
    A s těma lodičkama to mám stejně, jen po odchodu z obchodu ven, se ty moje žádným zázrakem nepřerodí ve znovu solidní, ale štvou mě tak, že bych je radši hned vyhodila. Je fakt, že mám problém si vybrat a většino jdu do kompromisu!
    Hezký den, Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, no jo, to je pravda, ona na tu největší kouli leze, jen ji tam nestíhám vyfotit :-) Krásné dny.

      Vymazat
  2. Koule vypadají moc hezky. Pustila jsem se už do ledasčeho, ale do mozaiky ještě ne.
    A myslím, že bych si s tím uměla taky vyhrát. Jen mne asi ještě netrklo něco, čím bych si to tímto způsobem zkrášlila.
    Měj se hezky a měj stále takové tvůrčí nápady.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, děkuji. Já už jsem dělala mozaiku vícekrát, ale koule teda poprvé :-) A teď si říkám, už nikdy, ale to mě přejde :-) Měj se krásně.

      Vymazat
  3. Mozaikové gule sú naozaj veľmi pekné ... si šikovná ... :)My sme si mozaikou kedysi vylepšili vonkajší stôl ... pred rokom naň spadol konár pri víchrici, mozaika sa narušila a v zime mráz narobil svoje ... Musíme ju urobiť nanovo ... Marti, maj sa fajn ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lauro, děkuji za pochvalu. Stůl jsem nedělala, ale na minulou zahradu jsem ven mozaiku dávala a drží už deset let, to je škoda, že se stůl zničil, no ale aspoň můžete vytvořit něco jiného. Měj se krásně.

      Vymazat
  4. Marti, budou parádní. Já bych na to neměla nervy. :o)
    Hezký večer přeji. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, já jsem se kochala, když jsem je dělala. Teď se na ně ani nejdu podívat, musím počkat, až si od toho odpočinu. Hezký den.

      Vymazat
  5. Máš můj obdiv, na to bych neměla trpělivost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, já momentálně na žádnou mozaiku :-) Mám v plánu ještě jednu, ale musím si od toho odpočinout.

      Vymazat
  6. Jů,ty se povedly!Smekám, také bych neměla dost trpělivosti.Hezké dny přeji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, mě mozaika baví, baví mě ji skládat a zkoušet, jak to ladí, ale nebavilo mě tentokrát to rozbíjení. Věrko, měj se hezky.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.