pátek 25. ledna 2019

mám nové jméno

Vím, že to tak má asi skoro každý. Někdy si prostě nemůžu vzpomenout na nějaké slovo, kdybych se zbláznila. 
Po nehodě se už mozek trochu zlepšil a není to jako  před dvěma lety, kdy mi vůbec nefungovala krátkodobá paměť a já jsem se k roztrpčení mého muže dozvídala každou půl hodinu nové informace a opakování vůbec nefungovalo. A co si teprve vzpomenout na nějaká slova. Věčně jsem se ptala, jak se to jmenuje, jak se tomu říká. A moje zprávy do novin dva měsíce po nehodě byl děs. Věčně jsem hledala na netu, jak se co řekne a otravovala mého muže, řekni mi synonymum ke slovu konat či probíhat, páč tato slova by se v novinách používat neměla.
Postupně to bylo lepší a lepší, ale byla slova, která jsem si prostě zapamatovat neuměla, i když jsem si je opakovala. Za minutu jsem si na to slovo nemohla vůbec vzpomenout. Ještě jsem ke všemu nemohla moc číst, jen chvíli, po velmi těžkém otřesu mozku, což mám dodnes v každé lékařské zprávě, jsem číst vydržela nanejvýš Reflex či slepičí časopis, knihu, teď už dvě jsem přečetla teprve teď před dvěma měsíci. Je teda divné, že jsem byla po čase schopná psát tak, že mi někdy vycházejí články na první straně novin jako otvírák.
A jedna historka baví dodnes celou rodinu mojí kamarádky Báry.
Před rokem držíc v ruce twister z KFC jí volám naštvaně a říkám: panebože, jak se jmenuje ten obal, v čem je sakra zabalený twister??? 
Známe se hodně dobře, takže na druhé straně žádné překvapení, jen lakonické: Jaký obal a nač to potřebuješ vědět?
Jo, ty myslíš tortillu...
Jo jo to je ono. Nepotřebuju to vědět, ale štve mě, že to nevím.
O té doby jsem kvůli tortille volala tisíckrát, protože jsem si tohle slovo pamatovala vždy chvíli, někdy jsem položila telefon a už jsem ho nevěděla, a tak se z něj stalo synonymum pro všechny moje problémy. A ustálila se hláška, jo ty myslíš něco jako tortilla...
Ať jsem volala kvůli čemukoliv, vždy se Bára na druhé straně ozvala: zlato, je to tortilla. Když jsem volala do auta, kde byly i děti, ozvalo se: Martina zase volá kvůli tortille?!
Nic nepomáhalo, abych si tohle slovo zapamatovala.
Já vím, zrovna tohle slovo znát nemusím, ale byl to vždy takový test mojí paměti. V tomhle případě nepomohlo ani napsání. Všichni, kdo věděli, že mám velký problém s pamětí, my vše důležité psali, protože to byla jediná jistota, že si to zapamatuju anebo budu vědět, kde to je, abych si to mohla znovu přečíst. 
Teprve teď s odstupem času si uvědomuju, jak byly těžké ty skoro dva roky, výročí bude 1. února, a nejen pro mě. Já jsem se tomu většinou smála, ale hlavně pro okolí. 
I moje děti si předávaly rady typu, klidně to řekni mámě znovu, ona si to stejně nepamatuje...
No teď teda taky není ideální stav, prášky musím brát pořád a ještě mi je ani nesnižují, ale přece jen už to není takové drama. Občas mám vtipné překlepy nejen písmem, ale i slovem, kdy mě můj muž musí opravit a já se zeptám: a co jsem teda řekla...?
A jméno tortilla si konečně pamatuju, ale teprve dva týdny. 
A víte proč? 
Páč mi Bára poslala sms, kde na můj dotaz odpověděla: to víš, že jo, tortillko 😀
Dnes při naší společné snídani říkám Báře: budu psát o tortille.
No vidíš, tortillko, a říkala si, že si to v životě nezapamatuješ.

20 komentářů:

  1. Marti, já žádnou vážnou nehodu neměla a stejně si také nedokážu zapamatovat nebo vzpomenout na určitá slova a stále se dokola ptám, jak se to řekne ;-)
    Vidíš to, obyčejné slovo tortilla a bude hlavní hrdinkou ;-)
    Já se obávám, že nejenom Bára,ale i já si tě už teď budu vybavovat pod tímto slovem ;-D
    Měj krásný víkend!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, to je normální, to jsem měla i před nehodou, ale tohle je přece jen jiné. Měj pěkný víkend.

      Vymazat
  2. Marti, mám to stejně jako Ilona, někdy si určité slovo nedokážu vybavit a hrozně mě to rozčiluje. A pak najednou cvak a naskočí mi.
    Vrátila jsem se k článku, který jsi psala jako první po nehodě a vůbec nebylo poznat, jaké máš problémy. Myslím, že právě psaní fungovalo i jako terapie a pomáhalo.
    Měj krásný víkend. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, ano máš pravdu, zaměstnávám hodně mozek, takže mu to pomáhá. Měj se krásně.

      Vymazat
  3. Taky se mi občas stává, že si něco nemůžu vybavit - i bez nehody. Vždycky si pak říkám, jestli už ke stáří blbnu ;.-).
    Ale vážne - Tobě přeju, ať se to pořád zlepšuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, já myslím, že to co popisuješ, je normální a měla jsem to i v mnohem mladším věku. Moc ti děkuji a měj pěkný víkend.

      Vymazat
  4. Marti, taky ti přeji, ať se to zlepšuje .Hezký víkend Martina

    OdpovědětVymazat
  5. Manžel byl u zubaře. Mleli pantem jeden i druhý, protože si rádi povídají. Zubař řekl: Jdem nato. A manžel řekl: To zas bude šílená tortilla. Zubař se složil smíchem, jak je manžel vtipný. Doma mi to manžel vypráví a já mu nato, že si popletl tortillu s torturou. A manžel se složil smíchem. A to neměl žádný těžký úraz. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, na té tortuře mě můj muž učil, abych si tu tortillu zapamatovala :-) Jen vyměníš pár písmenek. Ale myslím, že tohle potkává všechny zdravé lidi to, co tvého muže. Moje situace je přece jen jiná, ale těžko se popisuje. Měj se krásně.

      Vymazat
  6. Martičko, chápu, ač jsem nehodu neměla, nedokážu si zapamatovat slovo skartovačka a vytáčím lidi okolo, když ji musím opisovat jako tu bednu na papír a pod.
    Nevím, čím to je. A druhý problém mám s názvem rozhledny nad Malou Skálou - Kopanina.
    A bude hůř.
    Z postele, kde se peru s virozou, zdraví sousedka přes Labe. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  7. Myslím, že se s Martinou vídáme docela často a hlavně se s ní stýkám osobně. Dámy, věřte, že teď už je to s její pamětí zlatý. Zapomínala už před nehodou, ale tak nějak normálně, ale tohle, co bylo po té nehodě ze začátku byl fakt děs, že jsem se o ní i chvílema bála. A jsem přesvědčená, že díky tomu, že píše, to s ní už docela jde :-D
    Takže papa, Tortilko. Bára :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, já si občas nemohu vzpomenout, jakým směrem jsem jela včera a kde jsem byla. A to tak, že si musím vyndat diář a nahlédnout. Takové totální okno. :o) Ale chápu, že po úraze je to mnohem horší a ta pamět naskakuje pomaleji, ale jde ti to výborně. A je skvělé, že píšeš články a to Tě nutí některá slova dohledávat a procvičovat. Věřím, že už je lépe a na tortilu nikdy nezapomeneš. .o)
    Hezký víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, to dělá pracovní vytížení, to se mi stávalo velmi často. Děkuji a měj hezký večer.

      Vymazat
  9. Marti, jak vidíš, žádná z nás neměla těžký otřes mozku a potíže s pamětí máme taky!
    Zvednu telefon, někdo se mi přestaví a pokud si to jméno okamžitě nenapíšu, nevím ho. S pevnou linkou to nebyl problém, ale v době mobilních telefonů... Stydím se, ale je to prostě tak.
    Pokaždé si uvědomím, co si za ty dva roky musela vybojovat! Mohu jen smeknout!
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, děkuji ti a jména a bohužel i tváře jsem zapomínala vždy, bylo to taky tím, že jsem se pracovně stýkala z mnoha lidmi. Děkuji ti moc.

      Vymazat
  10. Marti, je tak příjemné číst, že se tvá paměť zlepšuje, vůbec celý ten čas dvou let je úžasný, když jde vše k lepšímu. Ač tě znám jen virtuálně, moc mě to těší. A ,,tortilko" je úžasné :o). Měj se hezky. J.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.